Sága upíra část 9

Rozloučil jsem se s upíry a spolu s Laaciem jsem nasedl do auta. Jezdili jsme po městě a hledali jsme člověka na odlehlém místě. Nepromluvili jsme. Laacio byl ještě vyděšený a já jsem přemýšlel o Garrinovy a tom společenstvu. Nevím proč, ale věděl jsem, že Garrin ten zrádce není. To znamená, že musím hledat dál.
Prudce jsem zabrzdil když jsem uviděl člověka který zacházel do odlehlé ulice.Vyskočili jsme a vydaly se za ním.Zachumlal jsem se do svého pláště a nasadil si kapuci.Když jsem byl k němu blíže, přikrčil jsem se a skočil jsem. Byl asi šest metrů přede mnou.Přistál jsem mu na zádech a okamžitě jsem mu ruku položil na hlavu.Upadl do bezvědomí.
Další z našich schopností. Při dotyku jsme dokázali na čas ovládat mozek dotyčného.
Není pravda, že když někoho kousneme, stane se z něj upír. Ani, že když někoho kousneme, tak zemře. Když z člověka pijeme, bereme si jen trošku. Ovšem, že existují i upíři, kteří z oblibou zabíjejí, ale ti k našemu společenstvu nepatří.
Našel jsem na jeho zápěstí tepnu a zabodl jsem do ní nehet.
,,Pij, ale ne moc!“ upozornil jsem Laacia.
Kývl a sklonil se.Přiložil ústa na ránu a začal sát. Když jsem usoudil, že stačí odtrhl jsem ho a začal pít já. Okamžitě jsem ucítil, jak mi krev proudí tělem a já nabývám sil.Odtrhl jsem se a slinami člověku ošetřil ránu.Když se vzbudí, bude si myslet že ho kousl komár.
Postavil jsem se a vychutnal si ten příval síly.Laacio do mě žďuchl a usmál se.
,,Máš ji“ řekl mi a začal utíkat. Zasmál jsem se nahlas. Už několik let, jsme hráli v noci po celém městě honěnou. Laacio, vyběhl po žebříku na střechu. Vyletěl jsem za ním. Nocí se rozléhal náš křik. Tohle jsem potřeboval. Zapomenout na všechno. Přeskakovali jsme z baráku na barák. Laacio byl přede mnou, ale doháněl jsem ho. Dorazil ke kraji jedné z budov. Podíval se dolů a kousek couvl.
,,Ale,Laacio, snad se nebojíš výšek.“ Smál jsem se mu.
,,Trhni si!“zasmál se taky a skočil dolů.
Rozběhl jsem se a seskočil taky. Letěly jsme dvanáct pater. Ten pocit byl úžasný. Cítili jste se svobodný. Jako pták. Rozpřáhl jsem ruky a nechal se unášet větrem. Dopadl jsem na zem.Laacio, zrovna vstával a utíkal. Ale já jsem se napřáhl a skočil jsem před něj. Shodil jsem ho na zem.
,,Nenávidím tě!“ řval se smíchem.
,,A miluju bejt upírem.“dodal ještě.
Usmál jsem se. V mládí jsem byl stejný jako on. Jednou i on pozná, že být upírem není jen proháněni se po ulicích…..Být upírem, znamená přestat být člověkem.
Pomalu jsem vzpomínal na svůj život jako člověk. Ale už jsem si nepamatoval. Zapomněl jsem…
,,Pojď, pudem domů.“oznámil jsem Laaciovy a vydal se k autu