Snerg-dar

„Ve jménu Worrese, otevřete!“ ozval se za dveřmi hluboký, nepříjemný hlas. ‚Sakra, to snad ne. Jak se sem dostali?‘ pomyslel si Kregor. Byl to sice ostřílený kovář zvyklý na každodenní tvrdou práci v kovárně a popáleniny od uhlíků, které občas vyletovali z rozžhavených kamen, ale s Akolyty nechtěl mít nic společného…
„Otevřete, dokud s vámi jednáme v míru“ ozval se znovu ten nepříjemný, teď už popuzený Akolyta stojící za dveřmi. „Co tady chcete?“ zeptal se nepřívětivým tónem Kregor. Chvíli se nic nedělo. V dálce bylo slyšet vlka, vyjícího na měsíc.
„To je naše věc“ prolomil ticho Akolyta.
„Ne, to teda ne. Pokud chcete vstoupit do mého domu, musím vědět, co tady budete dě…“ tuto větu už však nikdy nedořekl. Ozvala se ohromná rána, kovárna začala hořet a Kregor se se smrtí v očích svalil k zemi. Světlo ohně osvítilo tu hroznou podívanou.
„Odneste ho na pohřebiště, pak se vraťte do Zakirtanu a dejte mi vědět…“
Tři postavy vzali tělo mrtvého muže a pomalu se vzdálili od hořící kovárny.