Ostrov Zatracených III

Kapitola 5 – Cesta na jih
Po dlouhé době jsme doputovali zpět k pláži kde se probrali a dál se cesta stává čím dál tím schůdnější. Před chvílí jsme totiž objevili nepatrnou pěšinku, která vede naším směrem. Horský masiv, jenž lemuje celé pobřeží, pomalu ustupuje a zmenšuje se. Pomalu je přes něj vidět. I když musíme chvílemi překonávat skalní výběžky, které by Dórin nebo Freya sami nepřekonali kvůli malé výšce, jde se nám celkem dobře. Je to mnohem pohodlnější než cesta na sever a nepotkali jsme zatím žádného dalšího nemrtvého. Teď už to není pěšinka, ale spíš cesta a odklání se od pobřeží. Jelikož vede přes rozkvetlé louky a kopce, tak nám to tady nepřipadá jako nějaká pustina bez života kde se pohybují jen nemrtví. Ale i tak vše naznačuje tomu, že tu dlouho nikdo nebyl. Pole, kde je obilí, jsou přerostlá, zdupaná a nesklizená. Louky s vysokou trávou vypadají, jako by se na nich dobytek nikdy nepásl. Kolem cesty jsou bílé hraniční kameny, ale na cestě jsem nenašel žádné stopy. Všechno okolo na nás působí zařízené, obdělávané a spravované, ale také jako by bylo vše náhle opuštěno a kromě větru, který si hraje se stromy a trávou, je všude naprosté až strašidelné ticho.
Najednou Břitva zakřičel: „Podívejte se tam na kopec!“ Na kopci na horizontu se tyčila nějaká stavba. „To je věž!“ zvolal jsem. „Strážní věž.“dodal Dórin. „Pojďme tam, navrhla Freya, třeba je tam strážník.“ I když všichni věděli, že je velmi nepravděpodobné, aby tam byl nějaký člověk, jsme se vydali zrychleným tempem, spíš během, k té věži. Jakmile jsme byli na kopci, stalo se něco neuvěřitelného, protože jsme zahlédli v dálce u moře přístavní Tvrz. Když už jsme se tam chystali rozběhnout, napadlo Břitvu, že by bylo dobré zkusit prohledat tu věž. Uvnitř však nebylo zhola nic, jen vyvrácené dveře, převrhnutý stůl a židle a pár rozpadlých knih. Freya ale objevila tajná dvířka v podlaze. Když jsme je otevírali, vylétla z tajného prostoru šipka a zabodla se Dórinovi do ramena. „To mi byl čert dlužen! Proč to vždycky odnesu já?“ Zakřičel Dórin spolu s dalšími nadávkami. V tajné schránce jsou dva tesáky v dobrém stavu i když jsou nejspíš kdo ví jak staré, jedna louč dva flakónky s průsvitnou tekutinou a krátký luk se šesti šípy. Ihned jsem vykřikl: „Šípy! To je to co potřebuji!“ Konečně mohu z luku střílet. „Ta tekutina v těch flakóncích je Svěcená voda.“ podotkla Freya. Ze strážní věže jsme dobře viděli na tvrz, je obehnaná několik sáhů vysokou dřevěnou hradbou, která je na mnoha místech poškozena. Na hranici s mořem je vystavěn mohutný přístav, doky a celá řada velkých skladů a obchodních domů. I z této vzdálenosti je dobře patrné, že brána je vyvrácená, domy poškozené, některé dokonce celé zdemolované či spálené. Všude je naprosté ticho a nic se nehýbe. Náš úkol je jasný, musíme se dostat k tvrzi a zjistit co se tady vlastně stalo.

Kapitola 6 - Cesta do civilizace
Nastává noc, temná strašlivá noc. Normálně se noci nebojím, ale tady se dějí zvláštní věci a běhají tu nemrtví.Ještě že jsme v bezpečí ve strážní věži. Kdo ví co nám noc přinese. Břitva se rozhodl jako první držet stráž a v případě nebezpečí všechny vzbudí…. „Hej, vstávat!“ „Co se děje Břitvo?“ zívla Freya. „Slyšíte to?“ „Co?“ „Ty zvuky“, řekl Břitva a dal jsi prst na pusu, „Ticho, poslouchejte.“ Ze všech stran jdou slyšet vzdálené, nicméně jasné a dost děsivé zvuky. Chřestění a cinkání, spolu s hlučivým hovorem. „Co to je za zvuky?“ zeptal se udiveně Tylanir. „Nevím, nedokážu určit jejich zdroj.“ „Jdeme zjistit co je to za zdroj!“ navrhl Dórin. „Ne! Co když je to past a chtějí nás vylákat ven?“ napadlo Freyu a chytla Dórina za límec. „Freya má pravdu, bylo by pošetilé chodit teď ven.“ Dal za pravdu Freye Břitva. „Běžte si lehnout a já budu dávat pozor.“ Ráno jsme se od Břitvy dozvěděli, že ty zvuky trvali ještě asi hodinu a pak utichly. Po cestě do tvrze se v trávě probudil divoký kanec a se zuřivým funěním se na nás vrhl. Břitva s Dórinem na kance zaútočili, Freya si vzadu cosi čarovala a já jsem se snažil zaměřit toho kance. Bohužel jsem na něj přes Břitvu a Dórina moc neviděl a zabili ho dřív než jsem něco udělal. „Konečně pořádný boj!“ zajásal Dórin, když kanec padl k zemi. „Dórine jsi zraněný.“ Zanaříkala Freya. „Typické, vždycky to schytá Dórin, ale mě se rozpadl štít. Tylanire, dáš mi ten svůj?“ „Ale jistě, stejně ho nepotřebuji.“ „Tak co? Upečeme ho?“ řekl Dórin a začal se olizovat. „Ne, tady nemůžeme rozdělávat oheň. Byli by jsme moc snadný cíl. Až budeme v tvrzi.“ Řekl Břitva a otočil se k tvrzi.