Sága upíra část 11

Vzbudil mě křik Laacia.
,,Caatio!Vstávej,dělej.“ Řval na mně a třásl se mnou. Rychle jsem vyskočil.
,,Co se děje?“ zeptal jsem se vystrašeně.
,,Mluvil jsem s Vionem. Lykani…zabili tři upíry! Máš se vydat za nima!“ přikývl jsem a přiskočil jsem ke skříni. Překvlékl jsem se do tmavého dlouhé trika, černých kalhot, a dlouhého černého pláště. Otevřel jsem druhou skříň se zbraněma. Dovnitř pláště jsem strčil pět šurikenů a dvě dýky. Laacio mi mezitím popsal kam mám jet. Seběhl jsem po schodech do hlavní haly, sebral klíče ze stolu a vydal se ke svému černému Porsche. Vyjel jsem z pozemků vily a zamířil do města.
Cesta k Ellsonovu pomníku mi nezabrala ani pět minut. Před pomníkem už byla jenom malá, téměř neviditelná červená skvrna. Upíři se činili. A i já. Ze včerejška jsem byl ještě posílen krví a ihned jsem ucítil ty lykany. Byly ani ne půl druhého kilometra vzdálení. Rozběhl jsem se a začal je stopovat.Do dvou minut jsem je měl na dohled. Bylo jich pět.Stáli v široké, neobydlené uličce a něčemu se nahlas smáli. Byl jsem skrčený za nějakou bednou. Pořád se spolu bavili. Jeden z nich vzrušeně gestikuloval rukama a druzí přikývovali.
Moje pravá noha mi začala dřevěnět a tak jsem ji narovnal.
Ozvala se malá, pro lidi neslyšitelná rána, když jsem nohou kamínek kopl do stěny. Ale lykani to slyšeli. Pomalu jsem se narovnal. Nejprve se na mně podívali udiveně, ale vzápětí se rozzuřili a zamířili ke mně.
Z pláště jsem vytáhl dva šurikeny a hodil je po nejbližším z nich. Zaryli se mu do břicha. Kupodivu jenom zaskučel a rukou si je vytáhl. Zaklel jsem. Druhý ke mně mezitím přiskočil a popadl mě za krk. Kopl jsem ho do břicha až odletěl. Okamžitě jsem vyskočil, vytáhl dýku a zabodl ji do něho. Zezadu mě uhodil už přeměněný lykan.Spadl jsem na břicho a dva metry jsem jel po zemi.Skočil na mě a začal mi bušit hlavou o zem. Otočil jsem se, uchopil ho za paži a přehodil ho přes sebe. Přiběhl jsem k němu a prořízl mu krk. Naposledy zavyl a zemřel. Vyskočil jsem na stěnu a odrazil se abych dopadl na dalšího z lykanů. Rychle ale uhnul a já jsem skočil na zem. Zezadu mě uchopila ruka a mrštila mnou do dálky. Dopadl jsem na zem a cítil jak se mi nějaké střepy zabodly do břicha. Pomalu jsem se postavil. Zbývající tři lykani se ke mně blížili. Všichni najednou vyskočili. Já jsem se rozběhl a ve vzduchu jsem narazil do toho, po kterém jsem předtím hodil šurikeny. Dopadl na zem a já na něho. Chtěl jsem se mu zakousnout do krku ale uhnul a já se mu zahryzl do paže. Z pláště jsem vybral druhou dýku a probodl ho.
Otočil jsem se, když v tom mě další lykan uhodil do tváře. Cítil jsem jak mi krev začal stékat krev. Klečel jsem tváři k zemi a lykan mě nakopl do zad a já jsem dopadl na zem.zase mě zvedl a hodil mě do stěny. Slyšel jsem lupnutí když se mi zlomili žebra. Lykani si ale pokoj nedali. Jen jsem dopadl už byli u mě. Kopali mě a škrábali drápy. Svoje poslední zbytky sil jsem jednoho odkopl a do druhého hodil šuriken. Zavyl a odskočil, snažíce se ho vybrat. Ten odkopnutý ale ihned přiskočil ke mně a řízl mi drápy přes hruď.
Před očima se mi zatmělo a lykan se napřáhl skončit boj…