ÚPV - Redding - Poválečný Western (Hosteska)

„A stejně je to tu krásné!“ říkám si, když sedím na zemi u hospody U Malamuta. Rozhlížím se po městě a usmívám se snad od ucha k uchu. Hodně mi to připomíná předválečný Western. Když se podívám na ty děti, co si tu hrají na honěnou, na ty lidi, co tu občas projdou a povídají si, občas sem tam někdo bez domova jen ve spacáku ležící na zemi a broukající si veselou předválečnou píseň, sem tam nějaká ta větší budova, malinkaté kasino, hospůdka….to všechno se mi tady moc líbí. Možná je to tady lepší jak před válkou, i když je to asi přehnaný názor. Stále se rozhlížím po městě a přemýšlím. Je teprve asi osm hodin ráno, nemohla jsem spát, a tak jsem vyšla ven se provětrat. Ten pohled na to naše krásné, i když pravda menší a zašpiněné město, je to moc hezký a mohla bych říct že svou atmosférou velmi uklidňuje mojí mysl. Po chvíli jsem se zvedla a řekla jsem si, že bych se mohla jít podívat nahoru do města. Je tam sice mnoho špinavých horníků, závislých na všem možném, ale každé město má svoje vroubky. Možná už přijeli nějaké karavany do města! Ach, možná zase někdo nový! Jdu tedy rychlým krokem nahoru a přitom si zpívám mojí oblíbenou písničku, co si často zpíváme s Joshem v kasinu, když sedíme u stolu a kecáme o všem možným. Z dálky už vidím tu naší ohradu, kde naše brahmíny žvýkají trávu a vedle někdo postavil stan! To značí, že někdo přijel z okolních měst! Najednou mi naskočí úžasná myšlenka, že někdo nový opravdu přijel. Přijdu blíže a vidím Ascortiho! Je to úžasném šéf karavan, co sem jezdí každý měsíc. Popovídat si s ním ,to si nemůžu nechat ujít. Minule jsme si povídali snad do dvanácti hodin, ale pak jsem musela rychle běžet! Poněvadž jsem si denně vsázela na potkaní zápasy! Hodně mi to vynášelo peníze. Práci sice mám, ale přivydělat si není problém! Zatím jsem si vždycky vsadila na to správné zvíře, tak proč bych si nevsadila ani dnes! Jsou to sice krvavé boje, ale neuvěřili by jste, kolik lidí se u toho zabaví! Sleduje to snad polovina města! Dneska jsem si šla k Margit vasdit dřív, aby mi zamluvila místo sezení. Už mě u toho nebaví stát. Jdu zpátky do dolního města ještě obejít pár domků, abych zjistila, co je vlastně nového. Už asi po padesáte si broukám jednu a tu samou písničku a myslím, že mi to leze na mozek! Hehe…přijdu tedy k prvnímu baráčku. Bydlí tu jedna cikánská paní jménem Heather. Pořád mi vypráví, jak se jí nedaří prodej té jediné krávy, která jí zůstala! Z toho vyplývá, že se u ní moc nezdržuji a jdu dál. Ještě skočím k šerifovi. Ten ale nebyl v kanceláři ani nikde jinde. Určitě se pořád honí za těmi bratry toho idiota žabáka. Nechápu, proč to pořád zkouší, stejně z toho nic mít nebude! No…každopádně už musím do hospody za Lily, čeká tam na mě posteskování a to přeci v žádné hospodě nepočká! Takový je náš malý, přesto tak krásný, nezapomenutelný Redding!