Katana - smysl života I.

"Mistře, jaký je smysl života?" zeptal se Katana. Nebyla to jeho první a ani poslední otázka. On jich měl v hlavě vždycky dost. Byl to 12 letý chlapec, který žil s mistrem u jezera. Jeho rodiče umřeli a tak neměl nikoho, tedy skoro nikoho. Jeden člověk se ho ujal a to Hiroshi, tak se mistr jmenoval. Žili tam spolu 10 let.
"Toto je smysl života." řekl s klidem mistr a ukázal na krásnou žlutočervenou květinu, která se nádherně leskla ve svitu sluníčka. Byla překrásná, ale to Katana nechtěl slyšet. Jen se podíval. V jeho hlavě se myšlenky stále jen více zamotávaly a on se obával toho, že mistr jeho otázce nerozuměl.
"Mistře, jaký je tedy smysl života?" zeptal se trpělivě.
"Toto je smysl života." odpověděl mistr a jeho zrak spočinul na nedalekém kameni.
Katana jen pohlédl na kámen a zakroutil hlavou...přemýšlel, ale nebylo mu to nic platné, protože se jen zaplétal do pavoučin myšlenek a nebylo možné se od nich vyprostit.

...

"Dnes půjdeme do kláštera."
"Ano, mistře."
Sotva ušli pár minut cesty, ocitli se u kláštera, kde je přivítal starý pán. Katana byl známý tím, že se nikdy nevzdával. To byla jeho silná stránka. Nebo snad slabá?
"Pane, pane...!"křičel, až se jeho hlas šířil do celého okolí.
"Ano, mladíku?"
"Pane, vy to jistě budete vědět. Jaký je smysl života?" Zeptal se.
"Jaký je smysl života?"
"Ano, pane. Tak jaký?"
"No přece takový." ukázal na nebe, poté na chrám a dále na květiny. Hiroshi se začal smát.
Katana se urazil a běžel domů.

...

Druhý den vstal Katana velice brzy, vzal si provázky a šel se projít do lesa. Sluníčko začalo vycházet, vzduch byl poměrně teplý, ale na trávě byla stále ranní rosa. Překročil divokou řeku a na druhém břehu si teprve oddychl. Popošel kousíček a uviděl žábu. Rychle ji chytl a pozoroval jí. Poté vzal provázek, žábu svázal a připoutal ji ke stromu. Naposledy si ji prohlídl a odešel.
V potoce viděl rybku a udělal s ní to samé, jako s žábou. Celé to viděl jeho mistr.

Katana se vrátil domů, když už sluníčko zalézalo za hory.

...
Druhý den se Katana probudil s divným pocitem. Chtěl si stoupnout, ale nemohl. V tu chvíli si uvědomil, že je spoutaný. Křičel jako na lesy.Mistr za ním přišel.
"Co se děje?"
"Mistře, podívejte se jsem připoutaný, nemohu se hnout." Katana chtěl plakat.
"Nevím, jak ti pomoci..."
"Mistře, tak mě rozvažte."
"Jaké to je?" zeptal se mistr svého žáka.
"Mistře, je mi to nepříjemné." opověděl Katana a rozplakal se.
"Jaké to tedy bylo pro tu žábu a tu rybu?"
Katana pochopil co tím jeho mistr myslí. Šli spolu na místo, kde Katana provedl ten hrozný čin.
"Jestli nějáké zvíře zemře, bude tvé srdce navždy svázané..." řekl při cestě mistr.
Katana viděl co provedl. Žába byla mrtvá, ale ryba to přežila. Plakal celé dny a celé noci. A pak pochopil.

Kežby všichni pochopili.