Fish

Fish

   Ach Fishi!...Proč se jmenuješ Fish? Tak takhle by mohla znít zásadní otázka mého života.

Slyšíte to? „Michael Fish,“... jako když smícháte malinovou limonádu s rosolem.

Jenže nikdo mi neřekne: „Míšo, Michale, nebo Michaeli.“ Ze všech stran se ozývá: „Fishi, proč jste nevypracoval úkol!“ Nebo: „Vidíte chlapci, jak má dnes Fish krásně čisté boty.“ Jako, že ryba má čisté boty...

No a samozřejmě, všechno bylo a stále je špatně: „Fishi! Jsem těhotná!“

Jenže, to se ještě nestalo, protože mi bylo tenkrát sedmnáct let a dívku jsem ještě nepolíbil. Která by se také chtěla líbat s Fishem,...že?

Každopádně, zdálo se mi, že už je v celém mém životě nějak přefishováno. Možná, kdybych vynalezl nový motor, který by svět zbavil ropy a všech hnusných plynů a pak by se říkalo: „Máš benzín, nebo diesl?“

„Ale kdepak, já mám přece fishe. Jezdím absolutně levně a ještě ekologicky.“

To by byla krása.

Jenže trapasy se mi vůbec nevyhýbaly: „Ahoj Fishi, co to posloucháš?“ Malá Lucie se ke mně trochu spiklenecky přitočila a dala najevo, že asi zase tak stupidně nevypadám, jako se jmenuji. Zíral jsem pitomě do malého výstřihu a pak do jejich očí a vyblekotal jsem zároveň s oblakem páry, který se mi valil z vařící se hlavy: „Teď poslouchám árii Casta Diva od Ceccilie Bartoli...“

„Cože?... Jaká kasta...co to je? Jaká Cecilie? Jsi normální? To nemůžeš poslouchat nějaký Radiohead, když už chceš bejt jinej?“

„Jsi úplně nemožnej Fishi, víš to?“

Vím to!

   Jenže, co mám dělat. Mě se Radiohead líbí, nebo Sigur Rós,...ale oni jsou taky tak trochu divní. Každopádně, jejich skladby dokážu poslouchat jen chvíli a pak mě něco nutí...a já si pustím Sarabande od Händela. To je božská krása. Vidím před sebou Kubrickův film Barry Lyndon s touto překrásnou hudbou a vznáším se někde v nebi.
Jenže..., já za to nemůžu. Hned to vysvětlím.
Může za to můj táta. Taky Fish. Problém je v tom, že jemu to jméno nikdy nevadilo. Neuměl se vypracovat na nějakou vedoucí funkci. Žil si ve svém světě. Dělal skladníka. Umíte si to představit? Všichni spolužáci ve třídě mají otce, kteří pracují ve vedení firem a bank, někteří v politice...jen můj otec byl skladník.
„Čím je Váš otec Fishi?“ Klasická otázka, která mě před léty hned nadvakrát ponížila.
„Pracuje v logistice...pane.“ Doufám, že to bude stačit.
„Jako co Fishi?“ Dotěrné otázky mě začínají vytáčet.
„Jezdí na ještěrce ve skladu u mýho táty,“ pohotově zaskřehotal debilní David, který se svému otci věrně podobal co do vzhledu, tak i myšlení.

Jasně,...já to přece vím. 
Jezdí ve vozíku, nakládá palety a u toho si píská a zpívá. Ovšem nejčastěji se z jeho ještěrky valí záplava klasické hudby. Vyprávěl nám doma, jak se ho spolupracovníci ptali když skončil Verdiho sbor židů z Nabucca, jestli ho padesátka konečně vyléčí. Ale on se jen smál a vysvětloval jim krásy klasické hudby, kdy se zpěv otroků stal pro Itálii osvobozeneckou písní, která zemi pomáhala sjednotit. A znovu vyjel a přehlušoval všechna pop rádia, která řvala z koutů ohromného skladu.
Takže já za to opravdu nemůžu. Máma mi kdysi vysvětlovala, že když jsem se narodil, pouštěl mi u postýlky potichu hudbu a já se prý vždy usmíval dokud jsem neusnul. Později, to jsem už povyrostl, chodili jsme s kytarou a mámou a hráli tři krále. Zazvonili jsme u sousedů a spustili: „My tři králové jdeme k vám...“ Sousedi většinou dělali, jak jsou nadšeni, ale jen co za námi zapadly dveře, znovu se vrhli do svých křesel a nadávali, že je někdo ruší od rozkoukaného seriálu. Tak nám to aspoň táta vysvětloval. Říkal, že jeho povinností je...vyrušit ty lidi z letargie.
Já vím, on to myslel dobře, ale já to schytával.
Když mi bylo patnáct, tak jsem se za něho začal stydět a všelijak se vyhýbal všem těm přívalům, které každý den ze sebe chrlil. Nejhorší období nastalo, když objevil na internetu Youtube. Naučil se stahovat skladby a dávat si je na fleshku.
Jeho hudba se na nás valila ze všech stran. Cesty autem jsem zásadně řešil se sluchátky na uších, ale když vám to začíná pronikat i do kůže, měl jsem toho opravdu dost.

Jenže...pak táta umřel a té padesátky se nedožil...a mě tak moc chyběl. Strašně moc. Já nevím, jestli by se dala stanovit diagnóza být postižený přívalem energie ze svého táty.
Začal jsem ho hledat...a začal jsem být konečně Fish.