Krystal

Kam přijel, tam pomohl a lidé nešetřili chválou. Kdekdo ho ze samé vděčnosti srovnával s bohy a slova mu stoupala do hlavy rychleji než víno, jímž ho hostili.
Jednou k večeru se dostal do vsi uprostřed hor a hledal nocleh. Hostinec nenacházel, proto se rozhodl ustlat si na slámě. Už se přikrýval pláštěm, když ho vyrušil dívčí smích. Tři panny nad ním stály jako sudičky.
„V noci bývá chladno. Nechceš přespat u nás?“ ptaly se. Usoudil, že to není špatný nápad.
„Jste hodné. Zaplatím.“
„Jsi host,“chichotala se jedna přes druhou. Odvedly ho k sobě do chalupy, připravily večeři i koupel a uložily ho do prázdné postele.
Ráno, sotva otevřel oči, děvčata ho obklopila. Smála se a na lících měla ruměnce.
„Moc se nám líbíš, nechceš si jednu z nás vybrat za ženu?“
„Usadit se nemůžu, ale i kdybych mohl,, tak z vás bych si nevzal ani jednu. Nejste dost urozené. Co vás jenom napadlo, myslet si na rytíře? Raději běžte na tržnici vyhlédnout si truhláře, sládka nebo kominíka,“ odpověděl a sestry naráz sklopily hlavy. Ještě s nimi posnídal a vydal se do města dole v údolí. Všiml si, že se tam zrovna něco děje. Tím směrem pospíchalo po kamenných cestách mezi kopci mnoho lidí. Na dálku se mu zdáli podobní mravencům.
„Co tu máte za slavnost?“ zjišťoval od prvního chlapíka, který se jeho hřebci připletl pod nohy.
„Velký čaroděj z hor je už starý a chce předat veškerou svou moc uloženou v kouzelném křišťálu tomu, koho si dnes vybere. Také za ním jdu, třeba se zrovna na mě štěstí usměje...“
„Určitě,“ ušklíbl se rytíř a napadlo ho, že kouzelný amulet by se mohl občas hodit a komu jinému než neohroženému rekovi by ho ten staroch asi tak měl svěřit?
Přijel blíž a na náměstí uhlídal dlouhou řadu mužů i několika odvážných žen. Každý se snažil stařešinu přesvědčit, že je hoden jeho čarovného amuletu. Rytíř je prostě všechny předjel, poklekl a spustil:
„Jsem ten, na koho čekáš!“
„Nemyslím. Očekávám urozenějšího,“odvětil čaroděj a naznačil mu, aby odešel. Rytíře se jeho odmítnutí dotklo. Nechal si nalít víno, posadil se na zídku a čekal, koho lepšejšího si kmet vyvolí. Hodiny ubíhaly a rytíř začínal věřit, že se čaroděj svých kouzel ještě vzdát nechce a jen si užívá proseb a žadonění. Ten ovšem z nenadání doslova vyskočil z lavice, ruku s amuletem zvedl vysoko nad hlavu a křičel:
„Pojď sem! Ano, ty!“
Ukazoval přitom na dívku se džbánkem malin. Takové volbě nemohl rytíř uvěřit. Jedním douškem vyprázdnil pohár a pak jím vztekle mrštil do davu. Vždyť to byla holka s umazanou pusou!Nevzdělaná vesničanka! Uraženě se posadil zády a raději zíral do zdi.
„Blázen! Staří mu už rozum dočista zatemnilo... ,“ mumlal si, když mu někdo zaklepal na rameno. Byla to ta dívka. Upřela na něj oči a usmála se.
„Ty jsi o krystal prý usiloval?“
„A má být? Myslíš, že když ho dal tobě, tak jsi v čemkoli lepší než já?“
„Nemyslím. Napadlo mě, že bych ti ho dala. Jsi urozený muž a já jen obyčejná horalka,“ řekla a sundala si z krku silný stříbrný řetěz, na kterém amulet visel, aby jej rytíři podala.
„Co za něj chceš?“
„Nic.“
„Něco vzácného za něj chtít musíš! Jak bych mohl být pyšný na něco, co dostanu od vesničanky a jen takhle zadarmo?“
„Nechápu tě. Podle mě říkáš hlouposti. Co to vůbec znamená být pyšný?“ zeptala se a nabídla mu maliny. Rytíř jich beze slov pár snědl, zamyslel se a pak jí krystal vrátil.
„Je tvůj,“ uklonil se.
Dívka se rozčílila a přitom krystal pevně stiskla v dlani.
„Ty i ten staroch jste oba asi upadli na hlavu. Nejsem rytíř a ta věc mi k ničemu není. Mám snad chodit do lesa a nahlížet do nitra vlků?“
„Pak tě můžu učit, aby ses stala rytířem. Naučit se číst, něco málo ze dvorských způsobů a máchat mečem zvládne každý, kdo není úplný trouba, jde jen o to, jestli chceš a jsi schopná řídit se kodexem.“
„Vážně bych se někdy mohla stát rytířem?“ divila se.
„Ano, ale pamatuj, že rytíř se nezastavuje, neschovává a neustupuje. Před nikým se neplazí, nekrčí, ba ani nepatrně neohýbá. Může sice lhát či použít lest, avšak za žádnou cenu nezrazuje ty, jež nezrazují. Náš život je boj do posledního dechu. Boj za to, co zdá se dobrým, a musí zůstat zachováno, nebo nově vzniknout tam, kde dobrého je pomálu. Dokážeš žít takovým životem?“
Děvče se zasnilo a řeklo: “Ano.“
Když poté otevřelo dlaň, zjistilo, že drží krystaly dva.