Někdo propíchnul balónek

Světla blikala. Červená, modrá, zelená, a teď všechna najednou. Bílé světlo ve tvaru puntíků se objevilo na tvářích všech kolem něj. Hlava se mu točila stejně jako ta světla. Někdo propíchnul balónek, slečna vedle dotyčného se lekla, tekutina ve sklenici přestala na okamžik poslouchat gravitaci. Gravitace však byla silnější než tekutina, a tak jí svými drápy přitáhla zpátky k zemskému povrchu. Tekutina se nechtěla vzdát a chtěla aspoň nějakým způsobem neuposlechnout Newtonův objev. Je to absurdní, ale bez této revoltující tekutiny by se nezměnil chod světa. Malého světa. Světa jednoho hocha, který toužil být mužem.

Důsledek revoltující tekutiny nesouhlasící s absurdnem světa, se projevil jako mokrý flek na zádech hocha. Krásná dívka, stále ještě v šoku z tak ostrého zvuku, který se odehrál tak blízko jejím uším, se otočila na politého hocha. Vytáhla kapesník a snažila se mu utřít záda. Kapesník nebyl zrovna příznivcem toho, že by měl do sebe vstřebat líh. Asi se bál otravy alkoholem. Radši sám sebe začal drolit na malé kousky, jen aby už nemusel vstřebávat alkohol. Věděl na rozdíl od naší dvojice, jaké to má následky.

Nad hochem se najednou objevil loutkář jménem alkohol a začal hýbat jeho tělem, i když hoch takovýmto způsobem hýbat tělem nechtěl. Chytil dívku za ruce a začal tancovat do rytmu hudby, která proudila celým jeho tělem jako čakra. Loutkář pomáhal s pohyby a čakra ho nutkala dělat i pohyby, které by loutkář nezvládl. Dívka na tom byla naprosto stejně. Tancovali v rytmu hudby. Někdo propíchnul balónek, dívka se lekla, ale měla v ruce jen prázdnou sklenici. Koloběh nepokračoval dále. Zvuk prasknutého balónku vyvolal v hochově hlavě nervový vzruch, který vedl k myšlence toho, že by mohl dívce koupit nějaký nápoj.

Skoro běželi k barovému pultu, kde si oba dva poručili nějaký nápoj. Nebylo důležité jeho jméno, protože barman stejně nerozuměl, co chtějí. Loutkaři nemohli ovládat pusu. Svaly nefungovaly samy o sobě. K puse nevedla žádná nit. Barman jim tedy namíchal to, co si lidé nejvíce objednávali. Hoch, snad kvůli svému instinktu, donutil dívku vypít nápoj co nejrychleji, poněvadž si byl vědom koloběhu, který by mohl nastat. Chtěl dívku jen a jen pro sebe. Když má konečně příležitost, tak jí přece nedá jen tak všanc. Naštěstí mezi dívkou a chlapcem nastal konsenzus. Oba dva chtěli jít tancovat, a ne postávat u baru a popíjet cosi. Rychle vyzunkli své nápoje a rychle spěchali na taneční parket.

Disko koule se točila. Světla blikala. DJ ovládal svůj pult a vytvářel pomocí něj kouzlo hudby. Hoch tančil a začal si místo očí všímat i jiných detailů své nově získané přítelkyně. Líbilo se mu, jak kroutí a vlní boky. Koukal se i na její prsa, která by se krásně vyjímala v jeho rukou. Dívka udělala otočku pro efektivnost tance. V hochovi se probudil muž. Sáhnul jí na hýždě pohybující se do rytmu hudby. Někdo propíchnul balónek. Otočila se a pootevřela ústa. Chtěla něco říci, ale na akci, jakou je i tato, se nemluví na tanečním parketu. Muž plánované nedodržení nepsaných pravidel zatrhl v zárodku, nenechal dívku doříct její myšlenku a políbil ji. Někdo propíchnul balónek.

Odtáhla se a její loutkář usoudil, že je na čase pořádně použít vahadlo pro svou loutku. Rozkýval ho opravdu silně. Běžela, seč jí síly stačily. Objednala si nápoj u barmana. Než stačila zaplatit, přiběhl muž, vytáhl peněženku a zaplatil jí nápoj. Tancem vypotil nějaký ten alkohol, tak byl jeho loutkář pořádně žíznivý. I přesto se nerozhodl mu dodat palivo. Teď si chtěl vychutnat okamžiky, které přijdou, plnými doušky, aniž by ho někdo ovládal. Požádal o nápoj, jehož názvu už barman velmi dobře rozuměl. Teď byl muž i schopný normální mluvy. Nealkoholický nápoj byl pro loutkáře jako studená sprcha. Omluvil se tedy dívce a poprosil jí, aby brala koupení toho nápoje jako jeho omluvu. Vzal si od barmana oba dva nápoje a položil je na stolek. Někde prasknul balónek.

Oba zase tančili. Muž líbal dívku. Sahal jí na zadek a občas omylem, náhodou zavadil o její vnady. Stoupala si na špičky, jen aby mohla muže políbit. Náramně se mu to líbilo. Dívka v jeho moci kroutí se vedle něj. Ze svobodné vůle se ho dotýkala. Stydlivá dívka mu sahala na zadek. Najednou dokonce i na intimní partie. Najednou si uvědomil, že taneční parket není jen jejich. Pošeptal dívce, že potřebuje na čerstvý vzduch. Napsal jí pro jistotu telefonní číslo na papírek a vložil jí ho do výstřihu. Tajemně se s ní rozloučil a vyklouzl ven. Někdo propíchnul balónek.

Venku si zapálil cigaretu a čekal. Zapálil si další. Chystal se zapálit třetí, když tu náhle se před ním objevila Ona. Začala ho líbat. Za chvíli mu líbání nebylo dost. Začal dívku všelijak osahávat. Opětovala jeho vášeň. Muž najednou přestal. Vzal jí za ruku a táhnul jí k parkovišti. Vytáhnul z kapsy klíček od auta. Odemkl ho. Vzal dívku do náruče. Posadil jí na zadní sedačky svého auta. V tuhle chvíli ho přepadla těžkost. Začala se mu točit hlava. Všude blikala světla. Ze všech koutů zněla hudba. Loutkář se snažil naposledy nad ním získat kontrolu. Z posledního vymáčkl úplně všechno. Zoufale se pokoušel vzít svou loutku zase do své ruky. Muž nápor nevydržel. Vyhrabal láhev čiré tekutiny zpoza sedačky. Vypil na pár loků tři čtvrtiny láhve. Světla i hudba zmizela. V dálce prasknul balónek. Muž se stal zvířetem.

Zvíře začalo strhávat z dívky oblečení. Začalo jí líbat všude tam, kde se to zvířeti líbilo. Dívka respektive ten, kdo ji ovládal, byl v rauši. Svleklo se a hadry rozházelo všude kolem. Dívka snažící se vydobýt trochu nadvlády skončila navzdory svým snahám pod ním. Řídilo celou situaci. Je trochu diskutabilní, zda celou tuto situaci řídilo zvíře anebo hormony vyprodukované všelijakými žlázami s vnitřní sekrecí. I když ovládání těla zvířete je ve své podstatě jen šíření nervového vzruchu, uvolnění neurotransmiterů a podobných vymyšlenin přírody. Takže se dá defacto jeho chování zaokrouhlit jako vůle přírody. Vůle přírody je rozšiřovat život všemi možnými i nemožnými prostředky. Proto se zvíře chovalo, tak jak se chovalo. Vyplývá nám z toho tedy, že loutkářem celou dobu byla příroda. Nebo snad i toho loutkáře ovládala příroda?

Bylo mu jedno, že dívka protestovala. Její pláč ho vzrušoval. Už ani ten, kdo dívku řídil, nebyl v rauši. Kopala kolem sebe, ale bylo jí to naprosto k ničemu. Měla malou sílu, tudíž nekopala dostatečně silně. Zvíře drželo její ruce pevně přitisknuté k sedačce. Začal ho srát její řev. Přivolával nežádoucí pozornost. Z toho důvodu jí byl narván do pusy hadr, který byl nejblíže. Zvíře řádilo. Teď ho zase začaly srát její nohy. Moc se pohybovaly. Nebyly poddajný. Neposlouchala jeho výzvu, aby kurva nekopala. Držíc její ruce, vytáhnulo z kufru kus provazu, přivázalo jí lýtka ke stehnům. V tu chvíli si uvědomilo, že rozhodně nechce šířit dál geny, týhle přichcíplý holky. V tuhle chvíli byla příroda potlačena vědomím zvířete, které jím nebylo tak úplně. Mělo vyšší inteligenci a zároveň byly jakýmsi mechanismem vymazány jeho morální zásady, kterými disponoval před svou proměnou. Pokračovalo ve svém ukájení všemožnými způsoby. Jeho mysl zaměstnávalo jen to, jaká poloha je pro něj nejpříjemnější a dívce nejnepříjemnější. Po tváři se jí hrnuly slzy, nemohla vydat ani hlásku. Jednak díky provizornímu roubíku a jednak kvůli strachu, zděšení a zhnusení. Žlázy v těle zvířete produkovaly čím dál více hormonů, které otočily všechny knoflíky na dj pultu v jeho mozku ovládajíc agresivitu na maximum. Agresivita jeho chování se stupňovala. Přiráželo nejvyšší rychlostí, kterou bylo schopno vymáčknout ze svých svalů. Dívka jen bezvládně ležela pod ním. Zvíře protrhlo přehoz na sedačkách auta. Nohou zavadil o prázdnou lahev. Láhev se roztříštila. Někdo v dálce prasknul balónek. Kondom prasknul.


***


Zvíře šlo s ženou na oběd. Procházely kolem vysoké budovy, kam zvíře chodilo pracovat. Vysvětlilo jí, co dělá za práci. Ukazovalo ženě prosklené kanceláře a chlubilo se svou pozicí a tím, jak se podílel na architektonickém návrhu této budovy. Když zvíře náhle zavětřilo. Ucítilo vůni krve a známý pach z dřívějška. Spolu s neznámou ženou se vydaly za tímto pachem. Na místě, kde byla vůně nejsilnější, byla policejní páska, policejní auta a spousta příslušníků policie. Několik strážníků se zoufale snažilo odehnat novináře. Těsně předtím, než policista přikryl tělo uprostřed prostoru, který byl vymezený policejní páskou, zvíře zahlédlo tělo mladé dívky. Její tvář znal. Její tělo znal. To však nebylo stejné, když pomineme zranění způsobené pádem z vysoké budovy, tak bylo její tělo baculatější, břicho vyboulenější. Zvíře se stalo otcem. Otec se stal vrahem.

Vrah opustil ženu, rozběhl se. Hledal své auto. Po jeho nalezení vrah vytáhl zpod sedačky v autě láhev plné čiré tekutiny. Celou ji vypil. Rozběhl se k budově, kam každý den chodil do práce. Žádný vyšší princip již neovládal jeho vědomí, to ono ovládalo jeho. Nebyl zde žádný loutkář, žádná příroda, jen a jen jeho mysl. V konejšivé nadvládě vyšších principů, nemusel se starat o to, co bude dělat. Nyní nevěděl. Byl sám. Byl sám bez svého vůdce. Byl sám bez toho, aniž by ho někdo někam směřoval. Byl před ním obrovský oceán, nikde nebylo možno spatřit pevninu, ostrov či nějaký záchytný bod. Za ním běželo svědomí. Velká skupina válečníků, která ho neustále doháněla a hrozila mu. Hnán jimi vyběhl všechny schody. Otevřel dveře na střechu a vylezl na ni. Válečníci už mu málem halapartnami škrábali kůži na krku. Za hrozivého rachotu jejich zbraní dopotácel se k okraji střechy. Válečníci už byli u něj. Nežli v ruce míti otěže svého života, otočiti se a bojovat, rozhodl se vydat kratší, jednodušší a schůdnější cestou. Vyžadovalo to pramálo námahy. Vrah udělal jeden krok, který znamenal hranici mezi životem a smrtí. Znamenal rozdíl mezi sílou a slabostí. Kolem proletěl holub a usadil se na kraj střechy. Ulevil si od svého bílého nákladu. Jak letěl vrah tak letělo hovno. V dálce cvakla spoušť foťáku. Muž který byl vrahem, se stal sebevrahem.