Bouře

Pozoruhodné, jak rychle dokáže blankytně modrá obloha potemnět. Nebe nad hlavou jak z reklamy na letní dovolenkovou idylku proměnit v těžký ocelový příkrov, hrozivě visící nad městem. Horký vzduch, tetelící se dosud v rozpálených ulicích, náhle znehybněl. Na dlažbu náměstí dopadly první těžké kapky. Jako na povel každý hledá místo, kde se skrýt. Nejvyšší čas pozměnit operativně program a procházku městem zahájit v jedné z hlavních místních pamětihodností, monumentální gotické katedrále, vypínající se vysoko nad střechy domů. Úzká ulička, dělící od sebe sféry sakrální a profánní, arcibiskupská palác a radnici. Nenápadný průchod mezi nimi, propojující svět zde s rajským dvorem. Za portálem se otevírá ambit, bezesporu mistrovské dílo gotického slohu, stejně jako protilehlá vertikála chrámové zdi, vypínající se do takové výše, že ji objektiv fotoaparátu ani nedokáže obsáhnout. Obejít jej spolu s proudem návštěvníků, který míří k dalšímu neokázalému portálu, jenž zve ke vstupu.
Vstoupil a zůstal ohromeně stát s hlavou zakloněnou hluboko nazad. Štíhlé linie přípor a z nich vybíhajících žeber šplhají do výšky a obracejí zraky poutníků bezděčně směrem, kam by dle mínění stavitelů katedrál měl člověk svůj pohled i myšlenky jedině upírat: vzhůru k nebesům. Poselství dávných věků, zhmotněné v kameni. Rozum se při pohledu do závratné výšky, až tam, kde se žebra kleneb protínají v kříž, zdráhá připustit, že si prohlíží vlastně jen torzo záměru mnohem velkolepějšího. Chrám, pod jehož klenbou si člověk připadá tak beznadějně malý a bezvýznamný, je vlastně jen zamýšleným chórem svatostánku mnohem většího, leč nikdy nedokončeného. V místech, kde měl dle úmyslu stavitelů teprve začínat hlavní loď, se nyní nachází západní portál. Vysoko nad ním kůr vyložený tisíci blyštivými píšťalami varhan. Okázalá výzdoba stěn, kaplí, oltářů. Sebevědomá manifestace víry i někdejšího bohatství města.
Mihotavé stíny, oživené mdlým světlem žárovek, prozrazují na kůru pohyb. Chvíli nato se mezi zdmi chrámu rozezní majestátní všeprostupující hlas varhan. Monumentální zvuk sestupující shůry rozechvívá každou částečku lidského těla. Užaslý poutník zůstává mlčky stát. plnými doušky vnímá majestát chrámové stavby i hudby, která jej bezezbytku vyplňuje. Tváří v tvář této velebnosti si připadá ještě nicotnější než před chvílí. Intenzivně cítí, že je svědkem čehosi, co jej dalece přesahuje.
Hlas varhan je náhle přerušen zvukem ještě mohutnějším. Burácení hromu otřáslo zemí i vším, co na ní stojí. Výmluvný vzkaz nebes, kterému mysl, zavedená geniem loci na tu správnou cestu, se znenáhla domnívá porozumět. Poselství dávných generací, předávané přes propast staletí Pomni, člověče, jak malý a bezvýznamný jsi, navzdory všemu, co dokážeš! Osud tě zavedl až do těchto míst abys alespoň pochopil, když už nevěříš.