Fridrich Haven

Fridrich Haven

Vyslechněte další příběh z dávných časů, kdy krajinou táhly houfy zdivočelých zbrojnošů a život obyčejných lidí byl naplněn smutkem a utrpením.
A právě takový obyčejný příběh se Vám budu snažit vyprávět.
Osud Fridricha Havena se začal naplňovat již v létě roku 1631. Přesně 17. září u města Breitenfeld. Právě toho dne a na tomto místě svedli jednu z velkých bitev dva slavní válečníci. Za císaře vedl jeho katolickou armádu do boje, do toho dne neporažený generál Tilly.
Proti němu se postavil sám švédský král a vůdce protestantského lidu Gustav Adolf. Zvaný ,,Lev Severu.“
Asi se teď ptáte , jak válečný ryk jedné z bitec velké války ,které dnes říkáme třicetiletá , mohl ovlivnit osud Fridricha Havena z hornického města Marienberg na saské straně Krušných hor?
I na tuto otázku dostanete odpověď , ale buďte trpěliví.
Bitva neporaženého císařského generála a nezdolného krále ze Severu, skončila přičiněním Gustavova spojence generála Arnima a jeho saské-luteránské armády, drtivou porážkou císařsko-katolických vojsk.
Tilly prchal, stržen svými demoralizovanými vojáky. Švédský král ho pronásledoval a saský vévoda vyslal svého generála Arnima ke Krušným Horám. Tam se luteránská armáda nezatavila a vpadla do Čech. Svůj pochod pak ukončila až během listopadu v Praze, ale to už je jiný příběh.
Zpět k našemu hrdinovi.
Fridrich Haven byl velmi znalý mistr hornické profese. Jeho život v Marienbergu byl ,však
dosti trpký. Všechny doly ve městě i okolí, ba na celé saské straně hor podléhaly přímé správě vévody a jeho kanceláře. Fridrich by velmi rád začal se samostatnou těžbou, ale soukolí birokracie se točilo, tak pomalu, že už pozbýval naděje.
Jeho poslední šancí byla válka. Přijde Vám to asi podivné, ale je tomu tak. Spousta mužů v Saském vévodství nespokojená, vycítila šanci a nechala se válečnou vlnou zanést na českou stranu hor, aby tam začaly nový život. Fridricha Havena nic v Marienbergu nedrželo a tak se přidal k proudu. Nemusel jít ani příliš daleko. Jen jeden den cesty od Marienbergu bylo staré město, které dnes nese jméno Chomutov.
Už v těchto pohnutých, válečných časech náleželo toto starobylé město k zemím koruny české i když jeho obyvatelstvo mluvilo výhradně jazykem německým.
Fridrich se mohl cítit jako doma. Obyvatelé mluvili stejnou řečí a skoro všichni vyznávali jeho luteránskou víru.
Vojenský velitel města, plukovník Gort také přivítal nového obyvatele s otevřenou náručí. Každý příchozí ze Saska mohl posílit pozici vévody v boji s císařem a katolíky vůbec.
Tak ,ale náš muž neuvažoval,. Politická hra saského vévody mu byla cizí. On chtěl začít podnikat v tom co jediné uměl. V důlní činnosti.
Na české straně hor se těžbou kovů živili celé generace horníků, ale měšťané Chomutova dávali přednost obchodu!
Těmto aktivitám nahrávala poloha města na pradávné kupecké stezce, která spojovala Saskou Kamenici s Prahou. Právě tudy se vozily zemědělské produkty z Čech do bohatého Saska.
Právě tudy šla sůl od Severního moře do Čech. Obchod sice poškodila válka, ale solit se musí pořád a tak se vozy formanů nemohly zastavit. Povozy opouštěly město severní branou a pak

vjely do velice dlouhého údolí. Cesta kopírovala tok dravé říčky , které se dnes říká Chomutovka. Strmé svahy údolí zarostlé hustým lesem chránily vozy před poryvy větru.
Stoupání končilo u horního města Hory Sv. Šebestiána, kde stezka překračovala zemskou hranici a začala pozvolně sestupovat do kraje saského vévody.
Právě údolí, kterým projížděli formané si vybral ke své činnosti Fridrich Haven. Několik týdnů procházel hustými hvozdy po stranách hlubokého údolí . Hledal i tu nejmenší stopu výskytu cenných rud. Nakonec objevil to co hledal. Asi na jedné třetině cesty mezi Chomutovem a Horou Svatého Šebestiána našel velké skalní bradlo. Právě tam zemské síly vytlačily k povrchu země bohatou žílu vzácných kovů.
Nejdříve z lůna země vyrvával poklady sám,ale úspěch v této činnosti mu přivál ochotné spolupracovníky.
Štola nazvaná Fridrich brzy dala našemu muži bohatství a možnost rozšířit své podnikání.
Na břehu horského potoka vybudoval moderní hamr na úpravu rudy. Dnes tomuto místu chybně říkáme “První mlýn“.
Vodní stroj poháněný dravou říčkou nikdy nemlel obilí. Od svého vzniku upravoval rudu k dalšímu zpracování. Fridrich mohl být šťastný. I když se situace na poli válečném změnila a armády pyšného Frýdlantského vévody Albrechta vytlačily luteránské Arnímovo vojsko z Čech mohl pokračovat ve svém díle.
Ať už město spravoval katolík nebo protestant každý rád odebíral od horního mistra plody jeho práce. Ať už šlo o stříbro pro ražbu mincí nebo další kovy ,né tak vzácné, ale vhodné pro válečné účely. Děla, meče a ostatní zbroj v době válečné , potřebuje každý generál.
Čas odnesl císařského generála Albrechta z Valdštejna i švédského krále Gustava a s nimi nespočetné zástupy bezejmenných vojáků, ale rachot vodního hamru se pořád rozléhal,dříve tak tichým údolím.
Fridrich i díky válečné konjunktuře neuvěřitelně zbohatl. Bohatí měšťané chomutovští byli pohoršeni tím, jak se ten saský přivandrovalec vyšvihl. Čím byl Fridrichův měšec plnější, tím byly váčky kupců a městských patríciů hubenější.
Válka ničila obchod a bohaté kupce také nešetřila.
V té chvíli udělal náš hrdina osudovou chybu.
Kdyby zůstal u své profese snad by mohl v klidu dožít své dny, ale on byl zasažen vidinou mamonu. Začal ve velkém skupovat majetky svých spoluobčanů. Během krátké doby mu patřily tři výstavní domy na městském náměstí.
Dříve tak bohatí kupci i se svými rodinami museli jít.
Nejdříve ve víru války přišli o své obchody a teď rukou Fridricha Havena i o své domovy.
To mu ale nestačilo. Brzy začal půjčovat peníze na tak zvaný ,,židovský úrok“.
Jednalo se v podstatě o lichvu v té nejhorší podobě. Nejeden místní patrícij zahnaný do úzkých neměl jinou volbu, než jít za naším mužem. Jeho dům byl pro každého nešťastníka otevřen ve dne v noci. Kdo ale jednou upadl do jeho spárů , měl jen malou šanci vyváznout. Při sebemenším opoždění splácení , neváhal Fridrich Haven svého dlužníka totálně zničit.
Jeho majetek narůstal do obrovského rozsahu.
U vstupu do údolí s jeho dolem si poblíž kostela Sv. Barbory nechal upravit starý dvorec do podoby pohodlného panského sídla.
Tam pak v klidu přijímal své dlužníky ,ale i hostil velitele válečných hord, které zrovna v ten čas ovládali tuto část království Českého.
Chaos a zmatek zachvátil celou střední Evropu.
Zdálo se , že všichni trpí.

Jen Fridrich Haven stále bohatl.
Když byl uzavřen Vestfálský mír a boje skončili, vlastnil skoro vše co ve městě mělo cenu.
Většina dříve bohatých patriciů mu dlužila obrovské částky peněz a ti co nedlužili se třásli hrůzou co s nimi bude , pokud si budou muset jít pro úvěr na židovský úrok do panského dvora u kostela Sv.Barbory.
Strach a závist sebou nesou zlobu a nenávist. Na tajné poradě se starší města usnesli , jak zlomit moc zlovolného Sasa.
I když od jeho příhodu do Čech uplynulybezmála dvě desetiletí , pořád mohl být Fridrich považován za osobu nepřátelskou. Vždyť do Chomutova přišel ve stínu zbraní saského generála Arníma.
Jeden dopis na konfiskační císařskou kancelář stačil.
Páni v Praze vycítili svojí šanci.
Ještě jednou přivítal Fridrich Heven vzácné hosty ,jako svrchovaný pán na svém dvorci.
Bylo to však naposledy. Za úředníky se objevili vojáci a právo bylo nastoleno silou mušket a mečů.
Kdo mu nyní pomůže?
Jeho luteránští spoluvěrci , obyvatelé města?
Ti určitě ne!
V celém širém okolí nebyl jediný člověk, který by ho měl rád.
Nebo snad katoličtí generálové a plukovníci , které se v letech velké války hostil?
Ale kdepak. Ty už nějaký venkovský zbohatlík nezajímal.
Poslední cesta ubohého Fridricha vedla ke štole, která nesla jeho jméno.
Co se mu honilo v hlavě, když rozžehl zápalnici ve skladu střelného prachu nevíme.
Snad si řekl,že když nebude mít nic on tak tedy nikdo.
Obrovský výbuch zavalil vstup do podzemí a pod horou kamení zmizely všechny životní ambice tohoto pozoruhodného muže.
Těžbu se v údolí pokusilo obnovit několik mužů,ale bez úspěchu. Pověr plní havíři s hrůzou vyprávěli, jak je z podzemí vyhnal duch Fridricha Havena.
Hamr na zpracování rudy byl přestavěn na pilu a v našich časech,pak na restauraci a hotel.
Uběhlo více než 350 led od chvíle , kdy zpupný a krutý Sas zničil svůj důl, ale přesto pokud si najdete čas, jděte za prvním mlýnem doprava a po pár set metrech uvidíte velké skalní bradlo. Tam se zastavte a dobře poslouchejte. Je možné , že v šumění lesa a vzdálené říčky uslyšíte nářek duše Fridricha Havena , týrané po celá staletí výčitkami svědomí.
Pokud nevěříte, přesvědčte se samy.