Zkáza rodu mlynáře Tomáše Brynycha

Rozkvět a zkáza rodu mlynáře Tomáše Brynycha.

Vyslechněte příběh z dávných časů, kdy zemí táhly hordy rytířů , v rybnících vládli vodníci a po lesních pasekách tancovaly víly.
Právě v této době přišel do našeho kraje Adam Brynych, otec Václava Brynycha a děd našeho hrdiny Tomáše. Rod Brynychů byl starobylým mlynářským rodem na řece Otavě u města Písku v Jižních Čechách. O tom, proč odešli ze starého rodného kraje kolovaly mezi lidem dvě zkazky.
První tvrdila že Václav Brynych zahořel láskou k dceři nádeníka a jeho otec se raději odstěhoval, než by svolil ke sňatku s chudou dívkou.
Druhá varianta ta pravděpodobnější.Tvrdila, že se Brynychové dostali do sporu s konšeli města Písku a ze svého rodného kraje odejít museli.
Ať už byla příčina stěhování jakákoli, usadili se u nás.
Byli po celá staletí mlynáři a je logické, že v tomto řemesle chtěli pokračovat i nadále.
Najít pravé místo pro mlýn bylo těžší, než by se zdálo. Náš kraj je velmi suchý a jediné dravé potoky stékají z hor. V rovině pak rychle ztrácejí svojí prudkost a mění se v líné stoky. Nakonec našel Adam Brynych ideální místo v údolí Černého potoka,v místech mezi dnešními obcemi Drmaly a Boleboř.
U Brynychů bylo dost peněz a tak stavba rostla přímo před očima. I místní byli rádi, že už nebudou závislí na vzdáleném mlýně na říčce Chomutovce.
Do roka a do dne od příchodu nové rodiny, začal Černý mlýn, jak tomu všichni široko daleko začali říkat, mlít první obilí.
S prací Brynychů byli všichni spokojeni, přesto nebyli mezi starousedlíky oblíbení. Příčina byla v úplné izolaci do které se uzavřeli. Svůj mlýn opouštěli jen minimálně a to vždy pouze na nezbytně dlouhou dobu. Dokonce když zemřel Adam Brynych, pochovali ho jeho bližní poblíž mlýna a okolí se o tom dozvědělo jen náhodou až o dva měsíce později.
Klapot mlýnského kola všem v okolí naháněl strach. A ten sebou nese povídačky.
Ti, co žili v okolí nemohli pochopit, že Černý mlýn mele i v tom největším suchu a lidé plní obav z neznámého, neváhali obviňovat potají Brynychovi ze spolupráce s mocnostmi pekelnými. Dodat zrní za světla a odvézt mouku za světla , to byl cíl každého, kdo tam zavítal.
Nebyl v kraji jediný člověk, který by tam šel po setmění.
Čas plynul jako voda v Černém potoce a běh času podobný mlýnskému kolu Brynychova mlýna ukončil život Antonína Brynycha.
Pánem nad celým rodem se stal jeho syn Tomáš.Když zemřel jeho otec, bylo mu právě čtyřicet let. V ten čas s ním žili ve mlýně jeho žena a tři děti. Čtrnáctiletý Lukáš, sedmnáctiletý Marek a devatenáctiletý Jan, budoucí mlynář na Černém mlýně.
Do chvíle, kdy osud udeří zbývaly ještě dva roky, ale čas už začal odtikávat. Vlastní neblahé události započaly na výročním trhu ve městě, které se dnes jmenuje Chomutov. Ve mlýně došly svíce a tak bylo třeba na trhu prodat mouku a udělat velký nákup.
Pantáta Tomáš Brynych už skoro mlýn neupouštěl a tak tímto úkolem pověřil nejstaršího syna. Mladý muž vyrazil do města, kde mu náhoda poslala do cesty devatenáctiletou Inge Petzoldovou, dceru městského konšela a bohatého kupce.

Mezi mladými lidmi přeskočila jiskra. Jejich mladá láska ale neměla žádnou naději.
Se vztahem nesouhlasil Tomáš Brynychani a proti byl i Josef Petzold.
Otcové si byli vědomi obrovského rozdílu v postavení obou rodin. Doba v níž žili, přímo zapovídala sňatek dcery bohatého obchodníka se synem mlynáře z nemanic.
Klidný a laskavý Josef Petzold své dceři mírně domlouval, pak prosil a nakonec i hrozil.
Vše marné. Láska byla silnější než zloba rodičů. Nakonec pověřil svého syna Thomase, aby situaci vyřešil s Janem Brynychem.
Thomas se s Janem sešel v údolí vedoucí ke mlýnu. Na to, co se stalo potom panují dva názory.
První říkal, že Jan Brynych ve zlobě napadl Thomase Petzolda a ten ho v sebeobraně zabil. Ve druhé se praví, že Thomas zavraždil Jana ze zálohy, když ten odmítl skončit se svojí láskou k Inge.
Kde je pravda, už dnes nelze zjistit. Oba mladí muži již nejsou mezi námi.
Tomáš pochoval svého prvorozeného a šel do města , aby se domohl potrestání vraždy. Kdyby lépe znal život, mohl si ušetřit cestu. Zabití syna mlynáře synkem městského patricia bylo odloženo jako sebeobrana a dál se ve věci nekonalo.
Co teď Tomáš udělá, aby se domohl spravedlnost pro svého syna?
Volil cestu snad omluvitelnou, ale ne správnou.
Vnikl do domu Petzoldů na náměstí a mladého Thomase v souboji muže proti muži zabil.
Než hodiny na městské věži odbily půlnoc, bylo neštěstí dokonáno. Mlynář a nyní i v očích celého města vrah, prchal na svůj mlýn.
Smrtelně raněn na duši a těžce raněn na těle.
Po svítání nechala rada konšelů nastoupit ozbrojené biřice a trestná výprava vyrazila v Černému mlýnu.
Dvacítka ozbrojenců táhla proti proudu potoka a už zdáli slyšeli povědomí zvuk mlýnského kola.
Došli až ke stavení.
Všude klid a mrtvolné ticho, jen to kolo stále monotónně klapalo. Městský hejtman otevřel dveře mlýna a tu se jako na povel mlýn zastavil.
Ticho nyní přímo křičelo z okolních strání.
Zvláštní bylo, že v mlýnici nikdo nebyl. Zdálo se, že Tomáš uprchl i s celou rodinou ,ale pravda byla daleko horší. V jedné ze světnic v obytné části domu našli biřici čtyři bezduchá těla.
Tomáš se ženou i jejich synové Lukáš a Marek požili jed.
Muselo se tak stát už v noci. Ty nebohá těla již stuhla ve smrtelném obětí.
Nikdo ze zděšených mužů nemohl pochopit, kdo vlastně zastavil mlýn, když do něj vstoupili, ale na tyto otázky teď nebyl čas.
Bylo třeba pochovat nebožtíky.
A tak jen den po jejich synovi šlo do země i tělo Tomáše a jeho ženy.
A tak jen den po svém bratrovi ulehli na lesní hřbitůvek rodiny Brynychů i Lukáš a Marek. Hrůzám, ale ještě nebyl konec.
Žal ze smrti milého i bratra zlomil víru Inge Petzoldové a ta svůj život skončila skokem z věže jezuitské koleje.

Do třech měsíců skonal i Josef Petzold, který tragicky přišel o obě své děti a nenašel sílu k dalšímu žití.
Mlýn zůstal opuštěn, Několik mlynářů se pokusilo obnovit provoz, ale prostě to nešlo. Mlýnské kolo, které se samo zastavilo ve chvíli příchodu biřiců nešlo roztočit.
Po dvakráte byl celý mechanismus rozebrán a složen ale marně.
Mezi lidmi se říkalo, že duch Tomáše Brynycha drží kolo a nedovolí nikomu využívat jeho sílu.
Později opuštěná stavba pustla,. Kolo se zničilo a dnes je, to co zbylo, přestavěno na chatu.
Lesní hřbitůvek u lesa, kde sní svůj věčný sen Adam, Antonín, Tomáš , Jan, Marek a Lukáš Brynychovi spolu s manželkou Tomáše zarostl lesem a jen slabě znatelné hrbolky naznačují, kde asi byly hroby.
Jen Černý potok dál šumí v údolí a při jeho zvuku člověka napadne.
Stačí ke štěstí jen to, aby člověk měl někoho rád?
Jan měl rád Inge a ona jeho. Ale i Josef měl rád svou dceru a bratr Thomas svou sestru, přesto způsobili její i svojí smrt. Ta láska otce k dceři a bratra k sestře byla sobecká , ale určitě velká.
Láska zabíjející.
A co Tomáš?
Jistě měl rád svojí rodinu a oni milovali svého muže a otce. Navzdory této lásce všichni zemřeli vlastní rukou. Láska k otci je přivedla do záhuby.
Kolik má vlastně podob láska?
Hluboká, vášnivá, zabíjející, sobecká další připodobnění hledejte sami.
Co živá bytost to jiná láska.