Plamen života-Atlanská kronika díl sedmý

Atlantská kronika:

Nadechla se a pokračovala v profesorském výkladu.
Když za Johanem Swarzem zapadly dveře promluvil Theodor a řekl: ,,Hlavně nemějte žádné obavy, konturovi můžete plně důvěřovat. Než začneme , je třeba vysvětlit co Vám není jasné. Pokud máte nějaké otázky ptejte se.“
Otázek bylo více, ale jako první mě napadlo toto: ,,Jak to myslel Johan, že Vaší celu asi nevyužiji?“ Podíval se zkoumavě a odpověděl otázkou. ,,Cítíte únavu, ospalost nebo hlad?“
Jeho otázka byla překvapující, ale logická. Když jsem se zamyslela kolik hodin uplynulo od vstupu do templu a co mne tady všechno potkalo, měla bych pociťovat příznaky vyčerpání, ale nic takového tady nebylo. Má únava z dlouhé cesty labyrintem, mě tady ve stříbrné záři kopí úplně opustila.
Jak se mi hlavou honily tyto myšlenky Theodor pokračoval.: ,,Nic neříkáte, což je pochopitelné. Neumíte najít pro svůj fyziologický stav logické vysvětlení, ale netrapte se. Tady v templu a v této svatyni nemusíte spát, jíst ani odpočívat i kdyby Vaše práce trvala celých sto let a o tom kontur mluvil“.
Jeho odpověď byla značně překvapující , ale pravděpodobně se zakládala na zkušenosti nabyté životem zde. To, že tady se mnou mluví syn Johana Dee alchymisty císaře Rudolfa II bylo dostatečnou důkazem pro toto vysvětlení.
Další otázka, se týkala úkolu, který nás čekal:,,Ty truhly u stěny obsahují psané dějiny Atlantidy?“ Na Theodorovi byla vidět radost, že se náš hovor obrací pro něho pozitivním směrem a spustil: ,,Jak vidíte, jsou tu čtyři truhly . První obsahuje dějiny Atlantidy, druhá truhla popisuje boj Gechoruse a Onryxe na území nového světa a vzestup i pád civilizace „slunečního boha“. Třetí truhlice popisuje existenci slunečního kultu v Egyptě a nakonec čtvrtá popisuje vznik víry ve znamení kříže.“
Ma malou chvilku se odmlčel, ale po několika sekundách pokračoval:,,Budete mít naprosto neomezený přístup ke truhlám jedna, dvě i tři, ale naše dohoda s Vatikánem omezuje přístup ke truhle čtyři.“
Zmínka o Vatikánu byla tak překvapující, že mne donutila k další otázce. ,,Vy spolupracujete s Vatikánem?“
Bylo vidět, že to není dobrá otázka, ale přesto odpověděl: ,,Ano, po většinu času je svatý stolec našim spojencem. Nezapomeňte, že řád okultních studií našel azyl v církevním zázemí a církev mu poskytla azyl, ale to už stačí. Jestli se cítíte připravena, otevřu první truhlu.“
Když se rozhodl takto rázně ukončit mé vyptávání, nebyla jiná možnost než přikývnout.
Přistoupili jsme k truhle.
Theodor se sklonil a dotkl se obrazu slunečního disku na víku schránky.
Ozvalo se kovové cvaknutí a truhla se pomalu otevřela.
Plna nedočkavosti jsem se naklonila a podívala dovnitř. Ve schránce byly tři hromádky listin.
První, co mne zarazilo bylo to, že listiny vypadaly neuvěřitelně zachovale.
Bylo zřejmé, že tuto mojí pochybnost o obsahu truhly vypozoroval a řekl:,, Zdají se Vám ty listiny jako včera napsané?“
Má odpověď zněla: ,,Ano!“
A Theodor pokračoval.: ,,Tím, že tyto listiny byly uloženy po tisíce let v originální schránce není na nich vůbec patrné stárnutí. Navíc je docela možné, že i vliv Onryxova kopí na ně pozitivně působí.“ To by mohlo být ono zaznělo v mé hlavě. Tady asi čas plyne úplně jiným tempem než nahoře. Nenechal mě mým myšlenkám a mluvil dál: ,,Jestli chcete , prohlédněte si libovolnou listinu.“
Na vrchu ležela archiválie s výrazným slunečním erbem v záhlaví.
Pokusila jsem se číst. A k mému obrovskému úžasu to šlo. Johan měl pravdu s dokonalou znalostí řečtiny a latiny se dalo písmo prastarých obyvatel Atlantidy přečíst.
Má další otázka byla jasná: ,, Kde vzaly obyvatelé Atlantidy písmo?“
Jeho odpověď mne nepřekvapila.
Zněla.: ,,Písmo jim přinesl Onrix, ale pojďme po pořádku.“
Vyndal ze schrány jeden sloupec listin a rozložil je na kruhový stůl, Posadil se a já ho následovala. Pohodlně se usadil a začal s výkladem: ,,První listinou, která je zde uložena a zároveň se zmiňuje o Onrixovi je výklad kněze slunečního kultu, který byl sepsán v Solisionu přibližně sto let po příchodu Onrixe. Do příchodu Gechoruse. v té době zbývalo více než pět století. Tady se podívejte jak Atlanťané psali jméno své země. Oni nikdy neužili jméno Atlantida, ale vždy užili název Soliós pro celou zem a Solisionus pro hlavní, lépe řečeno kultovní centrum. Kněz, který tuto zprávu sepsal asi nepatřil k nejvýznamnějším obyvatelům města, ale zároveň to nemohl být úplný nímand, když byl pověřen tímto úkolem. Zadavatel byla, jak vyplývá z tohoto odkazu, nejvyšší rada, které předsedal sám Onrix. V odkazu se píše, že výsledek své práce má doručit ctihodnému Onrixovi a ctihodné Arkaně a dále veleknězi a devíti zbývajícím členům rady k posouzení. Když se podíváte na stůl za kterým teď sedíme, je Vám asi jasné proč je u něho dvanáct míst. Tento stůl je originálem z Atlantidy neboli Solionosu, proto všechny naše poradní stoly mají dvanáct míst i když se v našem řádu u nich nikdy nesešlo dost lidí k obsazení všech míst.“
Opět se na malý okamžik odmlčel a podíval se mi upřeně do očí.
Lehce se usmál a pokračoval:,, Tato zpráva v sobě nenese asi nejdůležitější odpověď, kde hledat původ Onrixe a Arkany. Všechny listiny znám zpaměti a hledání vysvětlení původu ctihodných , jsem věnoval desetiletí bádání, ale tady odpověď neleží. Obyvatelé si byli jisti božským původem obou, ale v žádném textu není tento jejich názor potvrzen. Sám Onrix měl z pohledu lidí, ať už své doby nebo i dneška , určitě nadpozemské schopnosti, ale sám se za nadčlověka nepokládal. Ale zpátky k našemu textu. Autor v textu používá zvláštní datování.“
Poposedl a důrazným hlasem pokračoval:,, Dnem nula pro autora textu byl okamžik příchodu Onrixe. Zmiňuje se , že čas říše nadešel v sedmém roce jeho života. Pak popisuje první roky až do vybudování slunečního chrámu a založení města Solisionosu. Z textu vyplývá, že do dne nula žili obyvatele plání, jak označuje autor území na němž byla Atlantida vybudována, v jakýchsi tlupách velmi podobných vlčím smečkám. Ti nejsilnější zabíjeli slabší a celá tato komuna byla živa z lovu a boje. To se změnilo příchodem ctihodných. Onrix nejdříve porazil v bitvě nejsilnější tlupu kolem muže jménem Argonus jehož jméno si pamatujte a potom začal s výchovou lidí. Dal lidem plodiny a tím je odvedl od lovu k zemědělství. Je jisté, že autor spisu popisuje co zažil na vlastní kůži. O to je zpráva pro nás cenější. Když vybudoval zemědělskou civilizaci dal lidem písmo a nechal vybudovat první ze slunečních chrámů. Tady jsem si kladl otázku, co to asi je sluneční chrám. Odpověď je ukryta v dalším v textu. Onrix vybudoval tyto stavby všude tam, kde žilo více obyvatel na jednom místě. Z popisu vysvítá, že nešlo v první řadě o kultní místo, ale o zdroj energie. Jak chrámy fungovaly nevíme. Autor stati věděl, že dávají světlo, teplo a energii pro zavlažovací zařízení, ale nebyl schopen vysvětlit na jakém principu fungují . Jeho myšlení mu jasně řeklo, že se jedná o boží dílo. Je tady pouze popis vybudování největšího z chrámů přímo v Solisionu. Ten byl postaven jako poslední a jím byla završena základní výstavba Solionu říše slunce.“
Přerušil na okamžik své úžasné vyprávění a já v duchu viděla fantastickou zemi ideálních lidí.
Jak úžasné!
Nechal doplout mé myšlenky a pokračoval:,,Popis zrodu je poměrně detailní, tak si můžete udělat jasnou představu. Budování začalo pečlivým vyhledáním místa, které vybral sám Onrix u vysoké hory na dohled od moře. Po vybrání vhodného místa vystoupil nejvyšší sám na vrchol hory a tam zabodl své sluneční kopí. Z nitra hory byl slyšet hromový lomoz a obrovská síla uvedla do činnosti obrovský sluneční chrám. Vrchol hory byl uzavřen pro všechny a na věčné časy. S pomocí síly, kterou dával chrám postavily obyvatelé město jaké svět neviděl. Toto sídlo mělo tvar kruhu. V samém středu stál kruhový sál se stolem stejného tvaru, který byl vyroben samotným Onrixem.
I když tady autor píše pouze o stolu, budou ze stejné doby i tyto truhly a asi i dveře, kterými jste vešla do templu. Kolem poradního sálu se stolem byl vybudován první kanál , za kterým následovaly zahrady a další kanál pak bylo sídlo velekněze a členů rady. Další kanál za ním už byly obydlí pro lidi usazené v této pradávné megapoli. Tento text vypadá dost zmateně, ale výklad je prostý. Celý Solisionis byl vybudován v pravidelných kruzích se středem v poradním sále. Centrum bylo spojeno kanálem s mořem a přístavem, kde se soustředil obchod a řemesla. Z tohoto faktu vyplývá, že už tehdy bylo město rozděleno na obytnou a výrobní část, Je téměř neuvěřitelné, že autor spisu datuje dokončení výstavby Solionisu rokem čtyřicet čtyři. Z toho vyplývá že celá přeměna obyvatelstva z lovců a barbarů na vyvinutou městskou komunu trvala necelého půl století.“
Nadechl se otočil list a pokračoval:,, V dalším textu se píše o bouřlivém rozvoji vědění.Obyvatelé velmi pečlivě sledovali nejenom slunce ale i ostatní nebeská tělesa. Jejich další aktivity směřovaly ke kolonizaci přilehlých území. Už tehdy asi jejich lodě dopluly do Egypta i do Nového světa a založili zde první kolonie a začali šířit svoje civilizační poslání. Svojí zprávu nám neznámí autor zakončuje oslavou sto let od času Onryxova příchodu.“
Tato Theodorova věta mě překvapila a přiměla k otázce: ,,Promiňte, že Vám skáču do řeči, ale z kraje textu stálo, že nový věk začal v čase , kdy autor dovršil sedmý rok svého života. To by znamenalo, že listinu, která leží před námi napsal ve věku více než sta let.“
,, Ano!“
Odpověděl a pokračoval:,, Mám radost, že sledujete pozorně můj výklad. Je to tam a mne to také zarazilo, ale i z dalších listin vyplývá, že lidský věk v době sluneční civilizace byl delší než dnes. Texty to nevysvětlují, zbývá tak místo pouze na dohady. Pro mne se zdá nejpravděpodobnější možnost blahodárnost vlivu slunečních chrámů na lidský život. Ale jak říkám je to jen můj názor“. Po této větě odložil první dokument a vzal do ruky další listinu.
Pak promluvil: ,,Tady je další zajímavá archiválie. Je to popis hospodářské strategie v běžném roce. To, že pěstovali kukuřici, pšenici a plodinu zvanou urusa, kterou nejsem schopný pojmenovat žádným dnešním jménem by nebylo tak zajímavé, ale to, že v běžném roce měli tři až čtyři sklizně těchto plodin je zarážející. Z popisů vyplývalo , že staří zemědělci dovedli i regulovat teplotu. Potvrzuje to tento odstavec, kde stojí, že pro dobrou úrodu ve třetí sklizni bylo třeba zvýšit množství vláhy a bylo nutné zvýšit sluneční svit i teplotu.“
To je skutečně zajímavé, prolétlo mi hlavou. Vypadá to tak, že Onrixův chrám slunce nejenom dával energii městu, ale dokázal ovlivnit i klima nad celou zemí.
Ale musela jsem pozorně poslouchat co Theodor říkal.: ,,Co se týče nezemědělské činnosti bylo obyvatelstvo rozděleno do jakých si cechů a ty se věnovali řemeslům. Na vysoké úrovni bylo zpracování kovů i když to zní z dnešního pohledu podivně i lékařství, které bylo řazeno mezi řemesla. Naopak skoro vůbec nepracovali se dřevem a jinými přírodními materiály. Co Atlanťané vyrobili nebo postavili bylo trvanlivé buď z kovu nebo z kamene. Hledal jsem vysvětlení, ale ani tady prameny, které máme nedávají jasnou odpověď.“
Odložil listinu vzal do ruky další pokračoval:,, A teď se dostáváme k tomu asi nejzajímavějšímu.Je to zápis z jednání nejvyšší rady, který pořizoval nejvyšší kněz. To co se projednávalo není až tak zajímavé. Zkraje se mluví o výstavbě nových lodí, další bod byl věnován plánu osevu, dále se řešila doprava sklizně do města a na závěr byla konzultována pomoc kolonií za mořem. To všechno je vcelku běžné, ale podívejte se na konec zápisu.“
Udělala jsem co chtěl a pozorně prohlížela konec listu.
A najednou mi to došlo.
Zápis končil podpisy.
Hned první byl bez jakékoliv pochyby podpis Onrix a hned za ním Arkana.
Teď a tady byli přede mnou podpisy bohů nebo alespoň těch, kteří byli za bohy pokládáni a kteří dělali nadpozemské činy.
Theodor pokračoval otázkou: ,,Rozumíte tomu?“
Jen jsem přikývla a on vzrušeně pokračoval:,, Tady na tom listě se před mnoha tisící let podepsal jak nejvyšší tak jeho spolupracovnice. Toto je nezpochybnitelný důkaz existence Onrixe. A navíc ze zápisu vyplývá, že to byl právě on, kdo rozhodoval co vysadit na poli nebo jakou loď postavit. Měl tedy běžné starosti jako by byl člověk.“
Na listině byl i datum rok zněl 598.
Podle toho co mi Theodor řekl scházely do příchodu Gechorose už pouze dva roky.
Zamyslela jsem se co asi mohlo tuto civilizaci zničit, že z ní nic nezbylo.
Nezbyl dokonce ani její skutečný název ale Theodor mne vytrhl z mých myšlenek a pokračoval: ,,Toto byl poslední dokument, který zachycuje vládu Onrixe. Ano, pouze tři archiválie přežily velký boj dobra a zla a nyní nám ukazují jak vlastně vypadal život lidí před příchodem temných sil. Jsou to jenom útržky, ale doba to byla dobrá.“
Odmlčel se , pozorně se na mne podíval a po krátké pauze se zeptal: ,,Nejste unavená, nepotřebujete přestávku?“
Já popravdě odpověděla: ,,Nepotřebuji. Snad později, vždyť nepracujeme tak dlouho.“
Usmál se a řekl: ,,Vidíte jak je všechno klamné, už jsou to plné dva dni, co jste v templu. Teď vidíte, jak na Vás účinkuje Onxrixovo kopí.“
Nezbylo mi nic jiného , než mu dát za pravdu.