Kat

Dva silní muži, s hlavami zahalenými pod černými kápěmi, mě chytli pod rameny a odvlekli mě na popraviště. Moje hlava měla být slavnostně odstraněna z krku, který celý svůj život na sobě nosil zlatý náhrdelník. Přes obličej mi přetáhli oprátku, která se nepohodlně usadila na mém hrdle.
V poslední chvíli jsem se rozhlédl kolem sebe. I když vládce země měl z této podívané radost, jeho poddaní a prostý lid nadšením neoplývali. Muži ve svých tvářích skrývali smutek a nespokojenost s činem našeho panovníka, a ženy zase zakrývaly svými dlaněmi malá blyštivá očka svým dětem a samy neměly sílu udržet slzy.
Radniční hodiny začaly bít přesně poledne. V hrobovém tichu, kde zněly jen kostelní zvony, jsem zaslechl smích našeho pána, a vzápětí jsem cítil, jak se mi ztrácí pevná půda pod nohama.