Loučení...

Skrz své tyrkysové oči hleděla na konečky svých štíhlých prstů, kterými zkoumala každý detail svého mladého a pevného těla. Čekala na příchod slunce a nedokázala myslet absolutně na nic... Jen na něho...

Myslela na jeho jemné rty a pronikavé oči, které na ní vždycky tak toužebně hleděli a propalovali jí od konečků prstů až po absolutní vrch jejího těla.
Toužila po jeho pevných pažích a odvážných prstech.

Pomalu položila své štíhlé konečky prstů na zem a popošla k oknu a jako každý den marně vyhlížela jeho kočár. Zavřela oči a nechala slzy stékat směrem k zemi... zarazili se u rtů a ona pocítila jejich slanou chuť.
Přiložila ruku na sklo u okna a sledovala východ slunce... tak nerada ho zase viděla.

Posadila se zpátky na postel a oblékla si lehkou košilku která jí naproto obepnula a vyniknula její pevná a malá ňadra, pohlédla na sebe a v myšlenkých si představovala jeho ruce jak těmi místy poprvé bloudili, kdyby jen tušila, že naposledy...

Prstama si projela svojí tmavou a lesklou hřívu a jako každé ráno si slíbila, že příště už čekat nebude... čekala už dlouho... každá naděje vyhasla jako levná svíčka a čas byl neúprosný... jenže ona ho tak milovala...