Krysař trochu jinak

Všichni občané města Hammeln slavili zasnoubení krásné starostovy dcery Rózi. Slavili do noci a chuť k tanci a k pití stále nepřecházela. Ženy přály budoucí nevěstě a muži holdovali alkoholu.
Druhý den ráno po oslavách, když celé město vládlo tichem a klidem, přišel muž. Muž, kterého do Hammeln nikdo nezval. Byl to statný vysoký muž zahalený černým pláštěm. Za pasem se mu schovávyla píšťala, která měla podle pověsti zázračnou moc. Muž přišel k radnici a zabušil na vrata. Po chvíli se dveře radnice s vrznutím rozrazily, vyšel starší muž silné postavy s prošedivělými vlasy a zůstal stát jako kamenný. Po chvíli si protřel oči a křikl: „Ááá Krysař“ a drze mu plivnul pod nohy. „Milé přivítání, starosto“ ozvalo se temným hlasem z Krysařových úst. „Slyšel jsem, že Vám to tady ovládly krysy, ale jediná krysa, kterou jsem ve městě potkal jsi ty, starosto. “Starosta pohlédl na Krysaře a pravil: „Taková milá návštěva zavítala do našeho města a chce nám odtud vyhnat krysy. Jak milé. Táhni, táhni z města a nech nás žít.“ Ironie ve starostově hlase se přeměnila na vztek.
Krysař se otočil a šel. Na odchodu potkal krásnou drobnou dívku, druhou starostovu dceru Ágnes, která byla položit kytici jasmínu na hrob svého zesnulého muže. Když si ti dva pohlédli do očí, bylo oběma jasné, že ten pohled v nich zanechá nepřekonatelný pocit vášně. „Ágnes a Vaše jméno?“ vyslovila dívka jemným hlasem a nabídla Krysaři ruku. Krysař ji chytil „Nejmenuji se, jsem nikdo, jsem hůř než nikdo. Jsem Krysař.“ Povolil dívčinu ruku ze sevření své dlaně a bez rozloučení pokračoval ve svém odchodu. Když se blížil k bráně města, křikl do prázdna: „Já se vrátím.“, tato slova se městem rozezněla jako výstřel zbraně a utichla až ve chvíli kdy Krysař opustil hranice města.
V poledne starosta s dcerami usedl k obědu a pověděl jim o Krysařově návštěvě. Ágnes nedokázala poslouchat pomluvy o Krysaři od svého vlastního otce a proto se zvedla od stolu a utíkala ke skále, kde se před otcem mohla vždy ukrýt. Rózi, její sestra běžela za ní. Sedla si vedle Ágnes a poznala na ni, že se do Krysaře zamilovala. „Co to děláš? Miluješ vraha, tu zrůdu. Nekaž dobrou pověst naši rodině. Otec tě vyštve z města. Nedělej to. Nesmíš dát najevo své city.“ Ágnes mlčela a bylo jí jedno zda ji otec vyžene, chtěla být s Krysařem za každou cenu.
Čekala na to až se Krysař vrátí a odvede si ji. Jenže čas v Hammeln běžel jako voda. Nedokážu si přesně odhadnout jak dlouho to bylo, ale Rózi už byla vdaná. O Ágnes usilovalo tolik statečných a silných mužů, ale ona je jednoho po druhém odmítala. Její srdce patřilo Krysaři. Ale Krysař jakoby se Hammeln vyhýbal.
Jednoho dne si obyvatelé Hemmeln všimli, že z města zmizely všechny krysy. Vtom někdo zvolal: „Krysař se vrací.“ Všichni se ho báli, tato postava v mnohých vyvolávala strach a hrůzu, proto se všichi lidé schovali do svých domů. Jen Ágnes zůstala stát uprostřed náměstí a po chvíli se pomalým krokem vydala k bráně města. V tu chvíli ho spatřila. Byl to Krysař, konečně mu mohla pohlédnot do tváře. Do tváře zjizvené a do očí plných ostrých nožů, které se v jejím pohledu zdaly tak nádherné. Ágnes se nadechla: „ Čekala jsem na tebe.“ Krysař odvětil: „A já se pro tebe vrátil.“ Nastavil svou dlaň jako vybídnutí k odchodu. Ágnes, ale musela říci svému otci a své sestře, že odchází. Že odchází s Krysařem. Otec ji vyhnal, tak jak to čekala. A Rózi? Ta, která vždy stála po boku Ágnes se přiklonila na otcovu stranu.
To byl poslední okamžik, kdy byl Krysař s Ágnes v Hammeln. A poslední Krysařova slova, která starosta slyše byla: „Máme se rádi, odejdu s Ágnes a budeme šťastní.“