Kousek do Irkutsku 1.díl

To vám bylo vážení hrozné.A co?Ptá se neznámý člověk z kolektivu.Já říkám:No,inu hrozné bylo to,že v Rusku,kde jsem musel tehdá sloužit v roce 1945 vládla krutá zima a kruté mrazy okolo -40 stupňů.
A v čem jste spal?Zeptal se opět dotyčný člověk,který mi položil jako první otázku.Já jsem odpověděl:,,V této době nebylo moc na výběr a tak jsme spali pod stany anebo,když nám vítr odfoukl stan jsme si postavili iglů.Jinak bychom umrzli.Vy umíte stavět iglů?Přerušil mě opět dotyčný z kolektviu nejspíš se jmenoval Alexandr Jesenin,kterému jsem zaskočeně odpověděl:To víte,když vám silný vítr odfoukne stany,tak proto,aby jste na Sibiři přežili tak si musíte postavit iglů.
Áha.Ozvalo se opět z kolektivu a já se ještě nahlas zeptal:Ještě má někdo na mě nejáké otázky?Samozřejmě.Já.Jesenin.Tak mluvte!Jak jste si to v býválém SSSR užíval?To je vaše otázka?Ano,odpověděl mi Jesenin.No,inu řeknu vám zo asi takhle v SSSR jsem si nikdy neužil,poněvadž od nejbližší sovětské vesnice jsme byli vzdáleni zhruba tisíc kilometrů.Děkuji,řekl Jesenin a posadil se.
Pak hlouček lidí odešel,jen Jesenin zůstal.Docela jsem byl udiven a ještě k tomu zaražen proč tu se mnou zůstal Jesenin.Slyšíte?Ano,co...Ehm,jo.Jste nejáký vyděšený.Stává se vám to často?Co myslíte Jesenine?No to,že jste vždy takový divný,stává se to často?Ne,odpověděl jsem.
Aha.Mohl bych vám Jesenine položit jednu otázku?Jistě.Jakou?Jesenině proč se o mě tolik zajímáte?
No,víte vy jste byl voják a válčil jste se mnou pod sovětskou vlajkou na 2.frontě.
Tak to jsi nevzpomínám.No tak nic.Nashle...Moment Jesenine,počkejte nepracoval jste vy náhodou Jesenine pro Sovětské listy?Ano,jak...Já vím vše.Pracoval jsem u Sovětských listů.No vidíte,takto,že se přeci jen známe.Moment její...Co?Co její?Nic,já to,že...Proč koktáte?Jsem nervózní a z čeho?Že mě zase povolají do služby.Teď se prosím neuražte,ale myslím si,že už jste starý na to aby jste ještě šel někam za SSSR bojovat.Tak to se tedy šeredně mýlitě,jelikož mi generál sovětských vojsk řekl,že potřebuje více vojínů včetně nás starých vojínů.Tak to,abych se začal bát,řekl Jesenin s vtipem a už mu obličej skoro zářil radostí.
Čemu se proboha smějete?A to jste myslel vážně?Co?No s tou zprávou od generála.Ano,myslel.Myslíte,že půjdu na vojnu?Ne,Jesenine,nemějte z toho zbytečný strach,od toho jsou tu přeci mladí vojíni,aby šli na vojnu.Se jinak budu stěhovat.A kam?Jesenine neotravujte mě porád a jinak jste nejak moc zvědavý.No právě.Kam pojedete? Ptal se stále dokola Jesenin.No,inu dobře řeknu vám to,poněvadž vy byste mi pokoj asi nedal.Jaký pokoj?No,myslím tím jako přestaňte mě už otravovat a přestaňte mě prosím iritovat.Dobře a kampak se to stěhujete?Ptal se mě Jesenin.No,víte.A pročpak vás to tolik zajímá.No,dobře.Řeknu vám to na rovinu a do očí Jesenine.To víte tady v Jěkaterinburgu se mi vůbec nelíbí před rokem 1945 to bylo jiné,ale teď je to hrůza.
Jinak,kdyby jste chtěl vědět kam se stěhuji tak to je do Moskvy do ulice V.I.Lenina 230/5.Děkuji to jste,ale nemusel.Ale musel.Člověk musí akorát umřít.Tomáte pravdu Jesenine.To jest býti pravda.
Jaktože jse mi to neřekl dříve?A jako co?Že se přeci to,že se stěhujete do Moskvy.Proč jste nervózní.Nejsem nervózní odpověděl Jesenin hodně hlasitě a naštvaně.No,víte byt jsem si již koupil v Moskvě na poslední chvíli stíl zhruba tisíc ruských rublů na tu dobu strašně moc peněz.Takže budete v Moskvě?