Dopis

28.10.1902

Milý Jakube!
Mám chvilku času, rozhodl jsem se, že Ti napíšu. Před chvílí jsem se vrátil z pastvy. Každý den musím totiž pást naši krávu na pasece pod lesem. Jmenuje se Stračena. Je hnědá s černými skvrnami a na hlavě má bílou skvrnu. Je hodná, ale ráda se toulá. To ji potom společně s kamarády musíme hledat a chytit. Když maminka nemá večer čas, musím Stračenu i podojit. Ze začátku jsem měl strach, že mě pokope. Ale jak už jsem Ti psal, je opravdu hodná. Když je vše obstaráno, jdu se připravit do školy. Maminka mi rozsvítila petrolejovou lampu, abych dobře viděl. Pan řídící ve škole je hodný. Jen ta rákoska by u tabule být nemusela. Společně se mnou chodí do jedné třídy i sestra Johanka. Je o dva roky mladší než já. Teď v lednu l902 jí bylo devět let. U nás existuje škola, ve které chodí do jedné třídy různě staré děti. Mým kamarádům, Václavovi a Lojzkovi je třináct let. Oba chodí do školy každý den pěšky ze sousední vesnice. Někdy, když přijdou do školy promočení, pan řídící nás pošle na dvorek pro dřevo a zatopí v kamnech, co stojí ve třídě. Už dohořívá petrolej v lampě. Naše maminka zadělává na chléb, který ráno odnese k pekaři. Tatínek totiž zítra půjde do Vídně. Drátuje všude na svých cestách staré hrnce. Proto nebývá často doma. Aby měl něco na cestu, maminka mu balí chléb do ubrousku. To proto, aby mu na cestě co nejdéle neztvrdl. Už je tma, petrolej dohořel a já musím jít spát. Pozdravuj všechny doma a s Pánem Bohem.

František.