Noc slzí

Malinali přiložila ucho k místům, kde měl Montezuma srdce. Netepalo.
"Je mrtvý," řekla, vstávaje z rohože.
Alvarado pohlédl na mrtvolu, poté z okna a rozrazil závěs do vedlejší jmístnosti, následován Sandovalem.
"Idiote!" zařval Sandoval na plavovlasého válečníka. "Je to jenom tvoje vina, v jakejch jsme sračkách!!!"
"Moje vina?" řekl Alvarado do zvuku tasené dýky.
"Ano, ty kreténe. Kdybys je nepovraždil při těch oslavách!!!"
Alvarado na něj namířil dýku.
"Ty si koleduješ!"
"Zabij si mně!!! Když ne ty, tak oni!"
Alvarado se znova podíval z okna. Aztéků bylo mnoho. Přesný počet ani nebyl důležitý, už z letmého pohledu bylo jasné, že masu pomalovaných těl neprorazí ani s desetitisícem plně ozbrojených vojáků. Přitom ti divoši neměli ani železo, jenom nějaké kamenné sekyry a oštěpy.
V Alvaradovi planula naděje, že prorazí. Děly stříleli do jejich řad, měli meče z toledské oceli a hlavně to byli válečníci, kteří už se plácali i v onačejších průserech.
"Pojďte!"
Vstalo asi sto Španělů a devadesát Tlaxcalů, indiánských spojenců. I velitel Cortés šel za ním.
Jakmile rozrazili dveře španělského paláce v Tenochtitlanu, zasypala je smršť kamenů a šípů.

***

Ten Plavý Cuachtemoca štval. Jeho muže stínal po desítkách, a sám neměl na tom svém krunýři ani škrábanec. Vtrhl do jeho řad, následován svými indiánskými spojenci. Zrádci.
Až vyžene Španěly, obětuje ty parchanty z Tlaxcaly bohu slunce Xipe Totecovi.
Měli ty své prokleté šedé hady, kteří byli v zabíjení větší přeborníci něž kněží o svátcích. Už dávno věděl, že Španělé nejsou bohové, ale lidé. Smrtelní.
Pevně sevřel sekyru a začal toho využívat.
Zaťal sekeru nějakému bělochovi do obličeje. Vytrhl zbraň, odkopl tělo a sekl jinam. Tentokrát to byl nějaký Tlaxcal. Nevěděl, co ho naplnilo větším potěšením.

***

Bylo jich jako much. Sotva byl zabit jeden, byl nahrazen deseti jinými. Jako by jich neubývalo.
S pohledem na sedmdesát mrtvých španělů a nepočítaně mrtvých Tlaxcalů stáhli.

***

"Musíme počkat na noc," řekl Cortés.
"A kde vezmeme mosty?" zeptal se Bosquéz. "Odsud na pevninu to je alespoň míle!"
Malinali a po ní všichni ostatní obrátili oči v sloup. Strop byl celý ze dřeva.

***

Stáli před první průrvou mezi městem a obdelníkovým ostrůvkem.
Muži byli obtěžkaní ukradeným zlatem. Na černém koni vezli zlato, které bylo určeno jako dar pro králr.
Do průrvy vložili dřevěný, provizorní most. Cortés, po boku s tlumočnicí Malinali, v klidu přešel, následován svými muži. Jakmile došel na konec ostrůvku, zastavil se a počkal, až muži přinesou další most. Takto pokračovali, dokud se neobjevila aztécká hlídka.
Byl to jeden jediný muž v kánoi, s tváří pomalovanou červenočernými pruhy. Zařval něco v náhuatlu, aztéckém jazyce.
"Zastřelte ho," přikázal Alvarado.
Nějaký muž vzal pušku a vystřelil po hlídce. Neminul.
Tímto výstřelem začal masakr zvaný Noc slzí.
Z rákosí se vynořili tisíce kánoí, nesoucích hlinkou pomalované muže s palcáty a oštěpy. Španělé a Tlaxcalové mřeli po stovkách. Jen byl jeden z Aztéků zabit, nahradilo ho deset jiných.
Kuše, pušky, arkebuzy, nic nepomáhalo. Aztékové Španěly ani nemuseli sekat, stačilo dotyčného srazit do vody, kde se pod tíhou toledské oceli a zlata utopili.

***

Úsvit byl krvavý. Cuachtemoc se stal vládcem Aztéků a jako dar bohu války Huitzipočtlimu obětoval na devadesát Cortésovích mužů.