Dopis Jeho milosti

V Praze dne 13. měsíce června, roku 1456 po Kristu

Vaše knížecí milosti Vlade Ţepeşi Draculo,

až sem, do zemí Koruny české, dostaly se zvěsti o “hostině žebrácké“ v říši Vaší. Byvše proto posel královský vyslán, by zjistil, co na zvěstech pravdy jest. I zjistil tedy toto: Z celé země žebráci byli Vaší milostí k hostině sezváni. Jakmile však ke stolu usedli a sousta malého pojedli, uvězněni byli v domě tom a s ním zapáleni. Spáleniště ono, i s kostmi některými, jež vlci a diví psi ještě roznésti jakož i sežrati nestačili, stále prý se nachází, kde dům stál. Jeho veličenstvo král Ladislaus Posthumus, byvše tímto velmi znepokojen, pověřil mne, bych sepsala dopis tento. Prostřednictvím jeho hodlá se vyjádřiti k činu Vašemu, jakož i alternativ doporučit.
Ač si Jeho veličenstvo vědomo jest nutnosti žebráctví potírati, by země úroveň pod jeho vahou neklesala, doporučoval by napříště milosrdnějšího řešení. Vojska milosti vaší jistě sil a velikosti nepostrádají, muži o žebrotě mladí však mohli by doplnit řady jejich a více tak k užitku býti, než-li by v Pánu byli. Starší pak, jako i ženy s dětmi, sloužiti by v hradech a pevnostech početných mohli, jenž Vaše milost vlastní. Za přístřešek malý a cos chleba do úst rádi by jistě službu činili i bez mzdy peněžní. Tak ušetřila by pokladna Vaše, vojska rozšířila se a lid žebrácký vděčen Vám byl.
Jeho veličenstvo Vám však ničehož nepřikazuje. Má Vás v úctě, jako muže činů velkých, neb mnoho zemí Evropy křesťanské před Turků nájezdy, jakož i z moci jejich, zachránil jste. Začež závěrem grácie upřímné posílá Vám. A též přeje, nechť Pán nadále bdí nad zemí Vaší, jakož i nad Vámi samotným.