Vánoční příběh

Byla zima. Venku mrzlo, ale v chlévě bylo teplo. Tobiáš podřimoval na seně mezi svými bratry uprostřed malého stádečka. Všechny hostince v Betlémě byly přeplněné cestujícími. Sčítání lidu, které zde mělo probíhat, bylo samo o sobě složitá akce, ale pastýřům nevadilo spát v chlévě. Byli na to zvyklí. Blížila se půlnoc. Všude byla tma ne však ticho. Tobiáš se ve spánku převrátil a probudil se. Oba jeho starší bratři i otec byli vzhůru a snažili se uklidnit ovce, které vyděšeně bečely a podivně se plašily. Byla půlnoc.
Malá Helenka toho večera nešla spát. Její otec vlastnil dům a hostinec v něm byl plný hostů. Pomáhala s roznášením jídla a pití a měla víc práce, než by zvládl leckterý dospělý. Před půlnocí už byl výčep vylidněný. Helenčin otec zhasl světla a právě se chystal uložit svou dcerku do postele. Náhle bez jakékoliv zřejmé příčiny se všechny svíčky v celém domě rozsvítily. Byla půlnoc.
Petr postával u brány Betléma. Byla to nevděčná práce, ale vojáci mu dobře platili, když za ně ve studených nocích hlídal hradby. Blížila se půlnoc a všichni ve strážnici podřimovali. Jen Petr nespal. Věděl, že nesmí. Kdyby ho ráno našli spícího, vyhnali by ho bez peněz a ještě s výpraskem. Náhle se na nebi nad ním rozsvítilo. Byla tam nová hvězda, větší než všechny ostatní. Jasně zářila do tmy. Byla půlnoc.
Tobiáš pomáhal bratrům a otci vyvést ovce ven, aby se v zimě trochu uklidnily. Když vyšli před chlév, uviděli obrovskou, jasnou hvězdu zářící na nočním nebi. Ještě se nestačili ani tomuto zázraku podivit, když se před nimi objevila osoba. Přenádherná bytost, oblečená v bílém, jakoby se sama skládala ze světla.
„Pastýři mílí!“ řekl anděl, „Chvátejte k malému chlévu za Betlémem. Narodil se vám spasitel! Všude tuto novinu hlásejte a přiveďte tam, co nejvíce lidí.“ Po té anděl zmizel. Tobiášův otec si vyměnil pohled se svým nejstarším synem. Všichni se mlčky vydali směrem, který jim anděl ukázal.
Celý hostinec byl vzhůru nohama. Helenka s otcem tak tak stihli otevřít hlavní dveře, aby se celá ta společnost mohla vyhrnout ven a nadýchat čerstvého vzduchu. Na dvorku byl mumraj a zmatek. Všichni si ukazovali na podivnou novou hvězdu, která se tak nečekaně rozzářila na nebi. V tom okamžiku se u rány objevila bytost. Měla dlouhé splývavé roucho a byla nadpozemsky krásná. Helenka vydechla úžasem.
„Lidé dobří!“ zvolal anděl, „Chvátejte k malému chlévu za Betlémem. Narodil se vám spasitel! Radujte se a oslavujte to Boží dítě!“ Po těch slovech anděl zmizel. Otec vzal Helenku za ruku a bez váhání ji vedl směrem, kam anděl ukázal. Celá společnost šla za nimi.
Petr vzbudil strážné, podřimující uvnitř a vyvedl je ven, aby jim ukázal ten podivný úkaz na nočním nebi. Stáli všichni tiše. Staří ostřílení vojáci už odvykli divení se. Náhle světlo nové hvězdy přebila ještě větší záře. Před vojáky se zjevil div, který doposud neviděli.
„Věrní strážci!“ oslovil je anděl, „Chvátejte k malému chlévu za Betlémem. Narodil se vám spasitel! Rozezvučte zvon a sežeňte co nejvíce lidu k oslavě toho zázraku.“ Po té anděl zmizel. Petr zareagoval nejrychleji ze všech. Vyběhl do zvonice a rozhoupal zvon.
Celý ten zástup byl podivně tichý. Šli rychle. V předu hnali pastýři svá stáda. Hned za nimi šli domácí obyvatelé Betléma. Ti byli následováni hosty a cestujícími. Průvod uzavírali betlémští strážní a vojáci. Všichni se blížili k malému chlévu. Když viděli, co je v něm, všichni se divili.
„Král?“
„Spasitel?“
„Tak chudý…“ Ozývalo se kolem. Ale po chvíli už žádní lidé neměli pochyby. V tiché úctě hleděli na dítě, které chovala na klíně mladá žena. Narodil se vám spasitel, narodil se vám král. Jásejte!