Přívoz 2

cca 580 po Kristu - prám pojede od Čelákovic
(v podkresu brumlání šamana)

převozník:
Praotec Čech se svým hojným lidem přes tři řeky přišel do této země. Země, která mlékem a strdím oplývá, kde lesy jsou bohaté zvěří a v řekách ryb nepočítaně.
To už věděl Jirásek. Ale co nevěděl bylo to, že praotec Čech bloudil. Než stanul na hoře Říp, zabloudil v hlubokých lesích. Bloudil, bloudil, až stanul na břehu řeky Labe.

To se takhle jednou ozvalo z lesa …

Krok:
Praotče Čechu, ještě krok, a budeš tam!

Čech:
Kde?

K: Tam!

Č: Kde tam?

K: Tam! Ve vodě!

Č:Máš pravdu, synu můj!
Ještě krok a byl jsem tam.
Na paměť tvého činu
Křtím tě jménem Krok!

K: Díky, otče, praotče Čechu
Dobyl jsem jméno, jenž slavné bude
V knihách o mě budou číst
A jsem si toho skoro jist
Že nebudu jen slouhou
To bylo vždy mou touhou!

Ale jak se dostaneme na druhý břeh?
Já neumím plavat a ty otče, plaveš ještě hůř!

Č: Kdyby tu byla rozvinutá země, měli by tu most!
Nebo alespoň lávku. Zde je kraj zpozdilý, zde pokrok
asi nikdy nebude doma.

K: Co to vidím? Není to loďka?

Č: Já to vidím taky! Je to loďka!

K: Hej! Dobrý muži!

Č: Převez nás na druhou stranu!

Převozník: Už jeduúúúú! (a přestane točit kolem)

K: Tak proč netočíš?

Přev: Už točíííím! (a začne točit kolem)

Č: Bohové se ti odmění. A co je to za město za řekou?
Jistě bohaté a slavné město!

K: Krásný kostel

Přev: Tak to odraž a jedem. Cos říkal? Jo, město! A Čelákovice? ... Po našem pánu Čelákovi

K: Ale já slyšel, že tu byl Káleč!

Přev:
Byl, byl, ale náš pán ho přemluvil,
aby do toho nemluvil,
a trochu ho přizabil,
seknul ho mečem do hlavy.

Č: A co na to Káleč?

Přev: Káleč? Co by říkal, byl dost nasr… nespokojený…
To víš, pane, mečem do hlavy, to by se naštval každý.

K: Ale zemřel, ne?

Přev: Nezemřel. Přežil. A perou se tu pořád, už třicet let!

Č:Tak to ne!

Tato země bude bohatá,
Žádná řiť nebude nahatá,
Zde bude vždycky hodně všeho,
Hodně piva, medoviny,
Lidi z toho budou blbnout,
Začnou dělat voloviny
Hodně volů volí voly.
I ty, co pocházej ze stodoly.