Přívoz 3

Temný les na břehu Labe.
Kněžna Libuše a Vlasta vycházejí z lesa k řece.

Vlasta:
Kněžno milá, Libuše
Snad zbloudili jsme do buše
Či do hustého pralesa
Kde tvoje srdce neplesá

Zde svůj nástroj nepoužil
Žádný z mužů co kdy žil
Zde nepotěšíš svoji mysl
Zde nezaoral vůl, ani Přemysl


Libuše:
Vlasto milá, děvuše
Náš oř už nekluše
Kam my bychom chtěli, ach ...
Snad neskončíme ve vlnách ...

Zas vidím v dál, Vlasto hleď!
Napadla mě předpověď!

Hle! Přemyslovi se otka ohýbá
Vidím, jak pohledem mi uhýbá
Pluh mu měkne, volek zdechne
nechce se mnou a pak prchne.
A co já, ubohá!
JÁ CHCI CHLAPA, PROBOHA!

Vlasta:
Kněžno milá, Libuše
Snad došlo k malé poruše
Já zavedu tě do města
tam budeš jako nevěsta

Každý chlap si rád tu skočí
Podívej, i převozník stačí!

Převozníče, muži činu,
Přijeď pro nás, sem, na mělčinu!

Libuše:
My nastoupíme na tvůj prám
převezeš nás přes Labe!

Libuše a Vlasta nastupují na prám

Převozník:
Pojďte na loď, ale mám
Požadavek za sebe

Poznat tebe, i Vlastu milou
ať skončím třeba s kýlou
Ať skončím třeba na márách
Takhle zemřít nemám strach!

Vlasta potichu:
Milá paní, Libuše
On chce své dostat, ale tiše!

Přemek nesmí miti žádné tušení
On nevzal by tě do svého stavení!

Libuše:
Založit chci mocný rod
A Přemysl, ten zakladatel
Co na tom, že jiný datel
Bude bušit pro nový zrod!

Co na tom, že převozník
Byl rychlejší a tak tam vnik
Zdravý a schopný jistě bude
snad se mu to povede!

Vystupují všichni na břehu, tma, vzdechy. Světlo, převozník je sám a nastupuje zpátky na prám.

Převozník:
Prý dodnes neví žádní historici
Jak vznikli v Čechách Přemyslovci

Nemusel jsem vůbec přemýšlet
Stačilo jen hodně vydržet!

Až do konce!

Tma.