Svoboda nebo smrt

„To stačí!“ zařval Gironh a postava zmítající se bolestí, způsobenou tisíci miniaturními jehlami, se zhroutila na zem. Dva velicí hromotluci, králova osobní stráž, ho však ihned vzali za paže a postavili ho před něj.
Král se na něj se zájmem podíval a řekl: „Jsi neobyčejně silný, ale moji mistři mučitelé rozmluví každého, i němý člověk by promluvil kdyby se ocitl třeba jen na pět minut v jejich rukou!“
„Jdi k čertu!“ zaúpěl chycený zvěd z Rathiburu, držby, jež se vzbouřila Gironhově krutovládě, „nikdy nezradím svého pána, svého pravého pána!“
„Ale jdi, Dillona nazýváš svým pravým pánem?“ zasmál se král, „toho vzbouřence, kterého můžu kdykoliv rozmáčknout jako červa? Syna lovce a prostitutky? Ne, já jsem tvůj pán!!!“
„Říkáš, že ho můžeš kdykoliv rozmáčknout jako červa, ale už tři měsíce Rathibur odolává útokům tvých barbarských válečníků! Dillon se ti nikdy nevzdá, svoboda nebo smrt!“ řekl s námahou zvěd a v duchu si pomyslel jaká by byla katastrofa, kdyby Gironh objevil jejich tajnou podzemní zásobovací cestu. Ale od něj se nic nedoví, radši bude několik dní mučen než aby kvůli němu zemřeli všichni jeho přátelé a dobří lidé z Rathiburu. Jestli Rathibur padne, je konec. Celá Svatá říše by se zmítala v plamenech Gironhových ohňů.
„Ale vzdá a když ne, do posledního muže vyzabíjím jeho vojsko!“ zařval král.
„Ty se Dillona bojíš, já to vím! Je to tvoje noční můra!“ řekl pohrdavě Rathiburský zvěd.
Král jednou mocnou ranou pěstí zvěda srazil k zemi a pak ho nakopl jako by to byl lovecký pes. Zvěd zasténal a tiskl si zlomené žebro.
„Zapomněl jsi s kým mluvíš, ty ubohý pse!? To já jsem vládcem Svaté říše, díky mně je naše země silná a velká jako nikdy dřív!“ vykřikl král a odkulhal se zlomenou holenní kostí k dřevěnému stolu.
„Dávno již bylo, když jsi byl silný a bála se tě celá Arc-Ellesia! Tvé území se každým dnem zmenšuje a tvých vojáků ubývá! Přijde den, kdy tě můj pán Dillon zapíchne jako krysu a sám usedne na trůn Svaté říše!“
Král se již neudržel a zařval: „Umučte ho! Najdem někoho jiného, kdo nám prozradí slabinu Rathiburu!“
Zvěd v sobě vstřebal všechnu sílu co mu zbyla a zašeptal starosvatyjštinou několik magických slov, jež způsobila to, že celá místnost byla v mžiku v plamenech a po chvilce byli všichni kromě zvěda seškvařeni na uhel. Zvěd se mdle usmál a řekl: „Nikdy nenalezneš odpočinek, Gironhi, smaž se v kotly pekelném!“ A poté vysílením zemřel, kouzlo z něj vysálo všechnu životní energii. Dillon, pán držby Rathiburské bude spokojen.
A tak zase obyčejný pěšák pomohl dobru zvítězit, ačkoliv zaplatil svým vlastním životem…