Čarodějnice část první

Anglie 1634, čarodějnické procesy jsou v plném proudu. A nyní se zde ocitáme my. V jedné středně velké vesnici. Žije zde spousta žen a dívek, některé jsou svobodné, jiné ne. Některé jsou krásné, jiné míň, ale každá má své kouzlo. Zdá se, že je zde vše idylické, ale zdání může klamat. Ne všichni lidé přejí jiným a ne všichni jsou čestní…



Jenny, jedna z mála svobodných dívek ve vsi. Měla dlouhé rudé vlasy, zářivé oči, vysokou štíhlou postavu a krásnou tvář. Muži na ni hleděli se zalíbením a ženy se závistí. Nejeden mladík se ucházel o její ruku, ale ona je všechny odmítala. Každé ráno chodila na louku pást husy. Toho rána slunce pálilo její bledou kůži víc než obvykle. Schovala se proto do stínu stromu a rozhlížela se po okolí. Nikde nikdo, jako každý den. Bylo ticho, ani vítr nefoukal.

Zavřela tedy oči a opřela se o strom, užívala si chládku.
"Můžu si přisednout?" ozval se z nenadání tichý mužský hlas. Jenny sebou trhla a ohlédla se po tom muži. Ten se zářivě usmíval, nečekal na odpověď a přisedl si. Byl to Lukas, syn kupce. Jenny se kolem sebe nervózně rozhlížela, Lukasova přítomnost nevěstila nic dobrého. Jen tak se nebavil s lidmi jako byla ona a navíc co by on dělal někde na louce. Lukas znovu prolomil ticho, kladl jí otázky a ona odpovídala. Den se rychle nachýlil ke konci a oni se rozešli v domnění, že se zase setkají. Cestou domů Jenny chytila bouře, ledové dešťové kapky bičovaly její tělo. Když dorazila domů, byla promočená na kost a kvapně proto ulehla.

Ráno se probudila a zjistila, že má horečku. Doma nikdo nebyl, všichni byly v kostele. Jenny tedy znovu ulehla. Dny plynuly a ona se cítila lépe, vstala a vydala se na trh. Lidé po ní házeli zlostné pohledy, nechápala co se děje. Až kněz jí pověděl, že Lukas je na smrt nemocen. Jenny se zděsila, nechtěla o něj teď přijít. Chtěla za ním jít, ale nepustili ji. Smutná se vracela domů, když tu někdo z lidí vykřikl: "Čarodějnice!" Jenny se zděšeně kolem sebe rozhlížela, když se z davu ozvaly další výkřiky.
"Uhranula kupcova syna! Viděl jsem ji."
"Je spojencem ďábla."
"Nebyla v kostele!"
"Ano, místo toho doma obcovala s ďáblem."
"Ďáblova nocležnice!"
"Čarodějnice!!!" křičeli všichni. Jenny se rozbrečela.
"To není pravda," křikla mezi vzlyky a dala se na útěk.

Jakmile doběhla domů, začala brečet ještě víc.
"Co se děje?" zeptala se její matka.
"O-oni … nazvali mě čarodějnicí."
"Klid to bude dobré," uklidňovala ji, i když si tím nebyla jistá. Den pomalu plynul, Jenny se trochu uklidnila. Byl už večer, když někdo zabušil na dveře jejich domu.
"Kdo je?" zeptala se Jennina matka.
"Otevři ženo! Jdeme vykonat spravedlnost." Odpověděl někdo z venku. Jennina matka je tedy otevřela a dovnitř vešlo pět straží z rychtářova úřadu.
"Kde je Jenny?" zeptal se jejich vůdce.
"Tady," pípla Jenny a vyšla za stínu.
"Jenny bylas´ obviněna z použití čarodějné moci na kupcova syna. Musíme tě odvést do cely, kde budeš čekat na soud."Voják domluvil a pokynul. Dva strážní se vydali k Jenny.
"Nééé, já nejsem čarodějnice! Nic jsem neudělala!!!" křičela Jenny.
"O tvé vině, nebo nevinně já rozhodovat nemůžu. Odveďte ji!" řekl velitel. Dva muži se chopili Jenny, i přesto že sebou škubala ji odvedli z domu. Všemu přihlížela její vyděšená matka. O pár chvil později ji vedli vesnicí směrem k vězení. Lidé vykukovali z oken a souhlasně kývali hlavami. Konečně ji chytili, myslili si, už bude klid.