Čarodějnice část III.

Čas v Jennyině cele, jako by vůbec neplynul. Už za ní nikdo nepřišel a nechtěl po ní přiznání. A pak se uprostřed ticha ozvalo zavrzání a dveře se zase otevřely a ji chytily něčí ruce. Zvedly ji a táhly ji někam pryč. Jenny zvedla hlavu a uviděla zase toho muže, jenž po ní chtěl ráno přiznání. Znovu ji zavedl do temné místnosti a posadil na křeslo.

Zapínal kožené popruhy, až se nemohla pohnout ani o kousek. Vyděšeně se kolem sebe rozhlížela. Odněkud cítila žár, který se k ní přibližoval. A pak ucítila pálivou bolest na chodidlech, pohlédla na ně a uviděla oheň. Vykřikla děsem i bolestí. Cukala se a snažila se pohnout, ale nešlo to. Pásy byly příliš utaženy. Další příval bolesti a jí vyhrkly slzy. Ty stékaly po její tváři, ale ona je necítila. Jediné co cítila, byla bolest, kterou jí přinášel oheň. Pach spáleného masa rozhoupal její žaludek. Myslela, že se pozvrací, ale jakýmsi zázrakem to neudělala. A pak žár zeslábl. Muž, jenž ji mučil, oddálil svou ruku a zadíval se na ni.

I teď byla krásná. Svobodná a nevinná. Uvědomil si, že ji nezlomí, ji ne. A proč taky?? Je nevinná! Proč by měla pykat za něco, co neudělala? " Bože, odpusť mi," zaprosil do ticha a zvedl prosebný pohled vzhůru, kde v nebeských výšinách seděl bůh. Zavřel oči a pokračoval ve své práci. S každým Jennyiným výkřikem trpěl i on. Trpěl tím, že trpěla ona.

Neuběhlo mnoho času a on povolil přezky. Jenny se neudržela a spadla mu do náruče. Tiše zaúpěla, muž ji pevně uchopil a odnesl do cely. Jenny se okamžitě zmocnil spánek. Muž se na ni ještě chvíli díval a pak odešel zpět do mučírny. Většina mužů by promluvila, ale ona ne. Je silná a nevinná! Sevřel ruce v pěst a pak ho zasáhla ostrá bolest a z ruky mu vypadl nůž spolu s kapkami jeho krve. Uklidnil se, uklidil mučírnu a šel spát. Jeho spánek však byl neklidný, stále se mu zdálo o ní.

Komisař byl neklidný. Kupcův syn nebyl tak těžce nemocen jak on tvrdil. Navíc chce jít k soudu a svědčit ve prospěch té holky. Kat ji šetří, obměkčila jeho srdce. Potřebuje čas, aby ji zlomil, ale ten on nemá. Musí mít přesvědčivé důkazy nebo její přiznání. Ani jedno nemá. Ale musí to jít nějak udělat. Musí!!!

Jenny se probrala, byla unavenější než před tím a tělo ji strašně bolelo. Otočila se a zjistila, že není sama. Otevřela ústa a chtěla promluvit, ale nedokázala to. Stín se pohnul a ona zjistila, že je to ten samý muž, co ji mučil. Vyděsila se, ale kat ji uklidňoval a podal jí misku s vodou. Hltavě ji vypila a znovu si jej nedůvěřivě prohlížela.
Muž se bolestně usmíval, v jeho očích viděla lítost nad tím, co jí způsobil.
" Když se ti teď omluvím, přijmeš to? Strašně mě mrzí, že si kvůli mně musela trpět."
" Dělal jsi jen to, cos musel," zašeptala a pokusila se zvednout. Její pokus však zase vyšel na prázdno a spadla by na zem, kdyby nebylo muže, který ji zachytil a sevřel v náruči. Opřela se o něj a snažila se necítit spálená chodidla. Šlo to těžko, každý sval v těle naříkal a ona jeho hlas slyšela. Zkusila se zhluboka nadechnout, ale rozkašlala se. Chladná kobka jí nesvědčila, cítila, jak k ní nemoc vztahuje ruce. Tváře jí hořely a jejím tělem zmítala horečka. Muž začal zpívat a jeho hlas jí ukolébal k dalšímu spánku.

Znovu procitla a vedle ní seděl kněz. " Otče, co vy tady?" zeptala se.
" Jenny dítě, co se to s tebou stalo. Zítra máš soud a chtějí již vynést rozsudek."
" Otče, přece byste jim nevěřil. Já jsem nevinná a vy to víte. Otče, že mi věříte?? Slibte mi, že mě nenecháte umřít jako čarodějnici, "řekla a její hlas zněl skoro zoufale.
" Ano, Jenny, věřím. A slibuji ti to," řekl zvláštním hlasem. Otočil se a odešel.