Čarodějnice část IV.

Mezitím vrcholily přípravy soudu, venku byla postavena hranice a teď k ní nosili dříví. Kupcův syn byl pevně rozhodnut jít k soudu, ale jeho otec byl proti. Bylo zcela jasné, kdo vyhraje. Komisař byl nezvykle klidný, když k němu přicházel kněz, jen se potměšile usmíval a kněz mu úsměv oplatil. Vše bylo připraveno.


Slunce váhavě vstoupilo na oblohu. I stráže se k Jennyině cele blížily váhavým krokem. Jenny uprostřed svého vězení zatím poklekla k modlitbě. Tichým hlasem prosila všemohoucího boha o pomoc, modlila se za zázrak, ale uvnitř sebe cítila zvláštní prázdno, které jakoby říkalo, že je to marné. Těžké dveře se otevřely a stráže ji vyvedly ven. I přes bolest kráčela chodbou se vztyčenou hlavou. Cesta se zdála být nekonečná, až konečně došli do soudní síně. Byla plná lidí z vesnice, někteří se zděsili při pohledu na její zmučené tělo v roztrhaných šatech potřísněných její krví. Rozcuchané vlasy jí trčely do stran okolo ušpiněného obličeje. Dovedli ji před komisi a soud mohl začít.

Muži se střídali a měli zdlouhavé proslovy o její vině, křičeli na ni a obviňovali ji. Lhali ani nemrkli okem. Jenny tam vyrovnaně stála, hlavu sklopenou. Nechtěla poslouchat ty lži. Sálem to neustále šumělo, nikdo nepochyboval o její vině. Krom kata stojícího v rohu. Měl ruce sevřené v pěst a oči zavřené, snažil se uklidnit, ale nešlo to. Pak sál ztichl a z komise vystoupil kněz. Jenny zvedla hlavu, vlasy si odhrnula z obličeje a zadívala se na kněze.

Zahleděla se mu zpříma do očí a čekala.
" Nechť očištěna v plamenech je a ať stane před božím soudem. Provinila se čarodějnictvím a náleží jí tak smrt," řekl kněz a zahleděl se na ni.
" Kolik vám dali, otče?? Za kolik jste prodal svoji duši? Svou čest?"
" Co to povídáš??" křikl na ni kněz. Komisař mezitím vynesl rozsudek.
" Jenny, byla ti uznána vina, že jsi čarodějnice, že jsi uhranula kupcova syna,…." Výčet jejích vin byl dlouhý, brzy je přestala vnímat.
" Byla jsi tedy odsouzena k smrti na hranici." Jenny se znovu podívala na kněze.
" Já dnes zemřu, otče, zemřu díky vám! Na vašich rukách tak ulpí má krev. To kvůli vám dnes skončím v plamenech, jako čarodějnice. Porušil jste svůj slib, porušil jste boží zákony a budete za to potrestán." Kněz zbledl a rychle odešel pryč.

Jennyiny stráže ji vedli ven k hranici. Nebojovala, věděla, že není naděje. Šla vyrovnaně a hlavu nesla hrdě vztyčenou. Kat ji přivazoval ke kůlu a každý uzel řádně utáhl. Pak beze slova odešel. Když skládali chrastí a dřevo na hranici kolem ní, dívala se do nebes. Nedávala na sobě znát strach, vlasy kolem ní vlály a po tvářích jí stékaly slzy. Kat váhavě vzal pochodeň a na komisařův příkaz hranici zapálil. Sklonila hlavu a zahleděla se mu do očí. Nevydržel to a zahleděl se jinam, když znovu sebral odvahu pohlédnout jí do tváře, už okolo ní šlehaly vysoké plameny. Po tváři mu stekla první slza a po ní následovali další.
" Sbohem Jenny…" zašeptal a odvrátil se.

Jenny trpěla, když ji plameny olizovaly. Viděla, jak katovi z očí vytryskly slzy. Pevně sevřela rty, nechtěla křičet. Našla kněze a viděla jeho ustrašený pohled, a pak pohledem vyhledala komisaře. Stále měl ve tváři ten uspokojivý výraz. Nenáviděla ho.

Už to nevydržela. Vykřikla a davem přihlížejících to otřáslo, tolik bolesti v jediném výkřiku, nikdo z nich neslyšel. Jenny bylo jedno, kolika lidem udělá radost, křičela a modlila se zato, aby už ta bolest skončila.

A pak nastalo ticho, nikdo z přihlížejících se neopovážil nic říct. V plamenech ještě zahlédli obrys její postavy a to bylo vše. V plamenech nalezla smrt další falešně obviněná dívka, jmenovala se Jenny a toto byl její příběh ….