Slavná bitva

Píšu Vám, má drahá,
před bitvou.
Mé srdce strádá, strachem se vzmáhá.
Dovolte mi, svěřit se Vám v této těžké chvíli
s modlitbou.

Modlím se za Vás.
Za Vaše oči. Temný les na pokraji svítání.
Za Vaše rty,
i tajemný úsměv naráz.
Za Vaše vlasy. Havraní křídla roztažená k létání.
Za Vaše věty..

Předešlé noci, měl jsem sen.
Doprovázel jsem Vás lesem,
v nebe však změnila se zem.
Je to snad nějaké temné znamení?
Padnu já, kostra má zkamení?
Modlím se za Vás a za krále jen.

To snad strach posedl mé tělo.
Hodina bitvy, všude tak bělo.
Vycházím z tábora.
Nikde žádného květu..
Snad stačím Vám napsat poslední větu,
než hruď mou protne šíp.
Na shledanou má drahá,
Jednou bude líp...

------------

Zem barví se krví nepřítele,
osudný zápas ke konci spěje.
S nadějí i bez naděje.

Rytíř nedýchá,
zasažen v rameni.
Nedýchá hrůzou.
Tolika vojáků,
dnes se smrtí snoubeni..

Když ustanou boje,
již chápe znamení,
vzdává se zbroje,
navštíví drahé své stavení.
Tam spatří ji.

V nebe změní se zem...

...Tiše usedám v pokoji. Mé srdce se strachem svírá. Ačkoliv jsem nejchráněnější osoba naší říše, mám strach. Ne o sebe...
Blíží se bitva. Slunce se sklání. Snad pokorná poklona obětem, které si dnešní boj odnese.
Usedám v koutku a mám strach. A levou rukou svírám dopis. Je psán rychle, jak lze vyčíst z písma. A strach, jenž pisatele obklopoval, je zachycen v každé hlásce.
Co se má stát?
.........
Nejsem z královského rodu. Nikdy jsem ani nebyla. Ale nyní jsem milenkou krále. Můj otec, jenž jednou zavítal na královský dvůr, mladému králi mne představil coby svou jedinou dceru a on si mne vyžádal sobě pro společnost. Proto jsem zde.
Naše země již dlouho odolávala výbojům nepřátelské země našich sousedů. A já nikdy neměla přátele.
V dobách úzkosti a strachu se mou pomocí stával sir Griever, kterého jsem snad mohla považovat za přítele. Chodívala jsem za ním pro rady a pomoci.
Král to ale viděl jinak.
.......
Blíží se hodina, sníh pokrývá království. Každou chvílí už nebude tak nevinně bělostný. Smísí se s krví padlých....
Je až nešťastné, jak cítím, že vyhrají nepřátelé.
A on je někde, připraven k boji. Na králův rozkaz....
.......
.......
Famfáry vyhrávají. Nejsou to radostné tóny? Což boj vyhráli naši?
Nejtěžší bitvu našich dějin, nejnevyrovnanější síly a my měli šanci vyhrát?
A pak ho vidím, ale ...