Bitva u Dessavy

Úryvek z deníku vojáka jedenáctého pluku; vedeným generálem Albrechtem z Valdštejna:

______________________________________________________



Píše se 21. duben, jaro roku 1626.

Již osm let toto území sužuje válka. Nikdo z nás neví, jak dlouho ještě bude trvat. Otázkou zůstává, zda-li to vědět chceme. Se svým plukem pochodujeme téměř tři dny bez odpočinku, pořádného jídla a pití. Jdeme vstříc jistému vítězství. Někteří z nás možná jisté smrti, která nás vezme za svým Pánem, za jehož bojujeme.

Dvacet tisíc vojáků oproti dvanácti. Mělo by to být drtivé vítězství císařsko-katolických vojsk. Jen ať nad námi Bůh drží svou ochrannou ruku!



24. duben

Vytvořili jsme předmostí na východním břehu Labe. Nyní čekáme na příchod svého nepřítele. Je příjemný jarní den.

25. duben

Nepřítel dorazil. Naši špehové nás dokázali včas upozornit, takže jsme všechny naše síly dokázali mobilizovat k boji. Nyní čekáme na svých určených pozicích. Zatracení němečtí protestanti. Snad si nemyslí, že když zneuctí naši víru v pravého Boha, nebudou potrestání? Jediná víra která existuje je ta katolická a s tímto přesvědčením jsme bojovali, bojujeme a bojovat budeme!

Naší velkou výhodou je, že nepřítel neví o našem počtu vojsk. Kavalérie ho může v mžiku rozmetat. Máme také pod kontrolou most - a jelikož zde máme tábor jistou dobu, známe nerovnosti terénu.

Šesté přikázání. Nezabiješ.

Ale vykonáváme vůli Boží.



Náš plukový velitel nám zadal povel k pochodu. „Maschiert mit Muskete an die Pfand!“, zněly jeho slova v uších vojáků, kteří šli bojovat za svou víru a za své přesvědčení.

Dali jsme se do pochodu, spolu s dalšími třemi oddíly, směrem k mostu, kde se měl odehrát první střet bitvy u Dessavy.

„Muskete laden.“, dostali jsme třetí příkaz. Mušketu nabít. Levou ruku s mušketou otočím, pravou rukou uchopím mušketu za hlaveň u mušky. Poté nasypu hrubý prach do hlavně a vložím střelu s ucpávkou. Tak jak jsme byli vytrénováni.

„Muskete in die links Hand nehmen.“ Držet mušketu. Téměř připraven k palbě. Zbývá jen nasypat na pánvičku prach a přiložit doutnák. Vidíme, jak nepřátelské jednotky postupují přes most.

„Muskete aufdrücken!“ Už to bude… úkrok dozadu, založit mušketu do ramene. Zamířit…

Ještě nikdy jsem nezabil. Pocit viny ve mně vře a divně bublá, hlásek v mojí hlavě však říká to, co za chvíli uslyším z úst praporového důstojníka.

„Schiest!!!“ Pal.



Zmáčl jsem kohoutek. Pouze čekám. Přichází to vytoužené škubnutí zbraně! Svatá kulka, která vezme život tomu, jenž si dovolil změnit víru. Přede mnou je hustý dým, přes který není vidět téměř nic. Jakmile se rozplyne, zjišťuji, že jednotlivé pluky nepřátel se rozpadají.

„Schiest!“, jde slyšet i za námi. Instinktivně se celý prapor zohne k zemi. Nad hlavami nám prosviští kulky z mušket našich vojáků. Oddíly s nepřáteli podcenili naši obranu mostu, houfně prchají zpět ke svému původnímu, strategicky výhodnějšímu postavení.

Generál Mansfeld, který vedl ty, proti kterým tak urputně bojujeme, udělal první krok. Poté, co jím zahubil obrovské množství svých vojáků, můžeme rozvinout léčku. Albrecht z Valdštejna dal pokyn k útoku jízdy na bok nepřítele. Doteď se naše kavalérie útoku neúčastnila.


Dusot kopyt, rozléhajíc se po bojišti, nám ještě přidává na odvaze a touze po vítězství. Jízda úspěšně prorazila bok generála Mansfelda, který jen zděšeně přihlíží likvidaci jednotek, kterým velí. Zběsile se snaží vydat rozkazy, které by částečně zachránily jeho armádu, ale vše zbytečně. Vojáci prchají. Kdežto my se naplno rozbíháme přes most, částečně nerespektujíc velení, abychom mohli ukázat, že císařští vojáci budou bojovat za Boha. A budou trestat každého, který se mu vzepře, nebo si jej budou vykládat podle svého.

Opět nabíjím mušketu, ale tentokrát bez velení mačkám kohoutek. Zničehonic vybouchne vozík se střelivem v srdci nepřítelovy armády. Chaos, který vyvolal, byl nepředstavitelný. Vojáci v jeho blízkosti se rozletěli do stran; všude byl slyšet křik, povely, výstřely z našich děl a mušket. Mansfeld byl nucen stáhnout svá vojska zpět a uprchnout.


Prchající vojáci zahazují své zbraně, šlapou po svých zraněných kamarádech jen pro to, aby si zachránili svůj holý život.

Za šest hodin od začátku bitvy byly ztráty na obou stranách jasné, především na straně našeho protivníka. Jeho vojsko utrpělo zdrcující ránu; během boje a ústupu zde padlo na čtyři tisíce vojáků. Jen ať pocítí hněv za to, zač bojují!!!

Naše ztráty oproti nepříteli nebyly ani desetinou. Tentokrát k nám byl náš Pán milostiv. Snad k nám bude milostiv i v příští bitvě, ve které za něj budeme i nadále pokládat životy.

______________________________________________________



*Tento deník byl nalezen o dvě stě let později, skryt u řadového vojáka, který byl pohřben nedaleko Lützenu, kde se roku 1632 uskutečnila bitva, kde bojoval Albrecht z Valdštejna proti švédskému králi Gustavu Adolfovi. Proč tento deník neskonal v prachu dějin je i nadále záhadou.