Čertovka 1. díl

1. kapitola

Zima byla pořádná. Sněhu sice moc nenapadlo, ale to málo stačilo, aby lidé byli opatrnější a pomalejší. K povinnostem hlídkujících strážníků přibylo i oznamování domovníkům, aby nechali posypat chodník. Byla celkem poklidná noc z neděle 15. na pondělí 16. ledna roku 1878. Klid panoval v ulicích malostranských až do půl páté ráno, kdy byla na Kampě nalezena mrtvola mladé, černooké a černovlasé dívky v modrých šatech služebné. Kolo Velkopřevorského mlýnu ji přehazovalo z lopatky na lopatku a vždy, když jí shodilo do ledové vody, ji opět díky spodnímu protiproudu nabralo. Poděšení mlynářovi pomocníci, kteří před chvílí vstali, aby dali mlýn do chodu si jako první povšimli těla. |Stále ještě v šoku, probudili mistra. Mlynář nález ohlásil na komisařství. Taková vražda, nebo sebevražda, jak tohle vypadá, to dokáže dost zkazit náladu. Bude to spíš ta sebevražda. Pomyslil si pan inspektor. Jelikož taková mladá děvčata, ta když se nešťastně zamilují, nebo je milostpaní vyhodí a ony si nic nenajdou a ještě jsou třeba sami s outěžkem, tak jsou schopna sáhnout si na život. Sem tam se objeví taková duše nešťastná a člověk se tím pak musí zaobírat. Čert, aby jí vzal! Podobné myšlenky se zajisté honily hlavou i komisaři, ježto byli oba probuzeni v takovou nekřesťanskou hodinu. Myšička to měl ještě dobré. Co by starý mládenec si nemusel vyslechnout lamenty manželky a dítek.

Ještě než dorazila policie a lékař, tak mlynářští pomocníci vytáhli mrtvolu z ledové vody na dřevěné molo vedle mlýnského kola. Museli být velice opatrní, protože mrtvola vypadala dost děsivě. Lopatky mlýnského kola ji chuděru značně pomlátily a způsobily jí mnoho ošklivých zlomenin po celém těle. Navíc byla opuchlá a příšerně bledá. Skoro by se až nechtělo věřit, že to před pár hodinami mohla být lidská bytost. Když přemisťovali za pomocí tyčí a háků z kola na molo, tak se jeden z mlynářových pomocníků málem pozvracel při pohledu na mrtvou. Z mola pak ještě díky provazům přemístili na můstek spojující Kampu s Malou Stranou. Když dorazilo několik prvních strážníků, vyslechli mlynáře a jeho pomocníky, kteří i byli pořád poměrně v šoku. Mlynář jim proto povolil, aby si dali panáka rumu. Nebyli zvyklí dennodenně vídat mrtvoly natož pak to co viděli na mlýnském kole. Byla stále tma. Svítila zde jen jedna lampa pouličního osvětlení. Další stály o kus dál. Strážníci si sice přinesli lucerny, ty ale moc světla nevydávaly. Kolem páté přijel zelený policejní kočár a jedna drožka. Z kočáru vystoupilo ještě několik chocholatých, komisař a inspektor. Z drožky vylezl narychlo oděný poměrně mladý pán, ze kterého se vyklubal soudní lékař. Mezi čerstvě přijedšími byl i policejní kreslíř. Fotoaparát kvůli tmě nechali na komisařství. Lékař se dal do předběžného ohledání těla. Ještě než došel k mrtvé dívce, tak ho varoval jeden ze strážníků, že je to opravdu ošklivý pohled. On mu na to však chladně odpověděl: "Strážníku, myslíte, že když jsem pátým rokem na pitevně, že mě něco rozhodí? Vy se věnujte své práci a mě nechte té své. Já vám také neříkám, abyste sem nikoho nevpouštěl nebo, abyste vyslechl toho a toho, či jak máte patrolovat." Když, ale viděl to co měl zde spěšně prohlédnout a co měl pitvat, musel dát tiše policistovi zapravdu. Sám povážlivě zbledl. Chvíli nebyl schopen vypraviti ze sebe byť jen hlásku. Nyní plně chápal mlynářské tovaryše, že si lokli něčeho tvrdšího. Mít při sobě placatku, dal by si taky. I tak sebral síly, aby si tělo prohlédl. Postěžoval si na to, proč ho tahali z postele, když ho v podstatě nepotřebují. Své reptání ještě doplnil: " Nevěděl jsem, že policie musí vyšetřovat i utonutí i u exponátů z panoptika?"

"Helejte doktůrku, unavení jsme tu všichni, přestavte si, že nejste jediný, koho probudili, i když se nejspíš ukáže, že zas nějaké nešťastné děvče skočilo do Vltavy. Tak laskavě přestaňte brblat a nevkusně vtipkovat o mrtvejch a začněte pracovat, ať to můžeme sepsat a jít zas domů," okřikl ho komisař, který byl stále podrážděn tím brzkým vstáváním. Doktor na to už nic neřekl a zatímco prováděl náležitá šetření přímo u mrtvoly, tak Myšička stál kousek dál. U mrtvol to obvykle nedělal, ale pocítil nutkání se pokřižovat. Tak to i učinil. Rovněž si přiložil k ústům kapesník a udržoval si od toho těla patřičnou vzdálenost.

"Nebojte, ta na mor neumřela, musela by žít ve středověku," poznamenal cynicky doktor.

Myšička to nechal bez komentáře. Komisař se věnoval svým strážníkům.

"Moc vám toho před pitvou neřeknu, mnohočetná poranění zřejmě od toho mlýnského kola, které ji nabralo vidíte sami. Dá se říct naštěstí, tedy naštěstí pro vás, obličej není tak zohavený, jak bych čekal. Budete moci udělat portrét pro účely identifikace, i když to pořád nebude zrovna nejhezčí pohled, tak ten kdo jí znal, by jí měl docel dobře poznat. Vypadá to na utonutí. Musím ještě změřit teplotu vody, pak vám řeknu, alespoň přibližnou dobu smrti. Víc za daných okolností zjistit nemohu," řekl již bez nějakého sarkastického podtextu docela normálním a klidným tónem. Pak vstal a šel změřit teplotu vody. Teplotu mrtvé již změřil.

Když k ní Myšička přistupoval, aby se podíval co měla u sebe, tak ho doktor zarazil: "Nemusíte se na ní dívat pokud nechcete, nic u sebe nemá."

"Díky doktore. Mrtvých těl už jsem za svůj život pár viděl, ale tohle je vážně ošklivý pohled," řekl Myšička. Lékař mezitím došel k vodě, aby změřil její teplotu. Když tak učinil, vstal a chvíli bylo vidět, že přemýšlí. Pak se vrátil k Myšičkovi a pravil: "Takže podle mého, zatím hrubého odhadu zemřela, jak už jsem řekl na utonutí a to tak před 4 až 6 hodinami. To je vše co vám mohu říct před pitvou. Nyní můžete nechat tělo odvést do márnice, já se prozatím rozloučím. Nebojte až dokončím pitvu, tak vás budu informovat, zatím nashledanou," pravil nadzdvihl svou buřinku a odešel. Myšička se rozloučil stejným způsobem. Doktor se rozloučil ještě s komisařem, který maje policejní čepici, mu zasalutoval.

"Už někdo šel vyslechnout ty mlynářovi pomocníky, kteří ji tu našli?" zeptal se komisař Borovice uniformovaných strážníků.

Na to mu jeden strážník podal stručné hlášení.

"Poslušně hlásím pane komisaři, že těla si asi jako první všiml Antonín Záběhlický, mlynářský učeň, když se podíval ven na kolo, jak šlape. Společně s ostatními pomocníky už měli rozsvícené svíčky a petrolejky, a tak, když pohlédl ven neviděl pouze tmu. Všiml si, že si lopatky toho kola něco přehazujou co občas spadne do vody a pak to zase nabraly. Tak ho to zaujalo, že to oznámil ostatním, podívali se blíž no a..."

"Jasně chápu Halas, rozpoznali, že je to mrtvola, tak se zděsili, probudili mlynáře, a pak už to známe. Ale spíš mě zajímá, nevšimli si něčeho divného?"

"Ne pane. Ptali jsme se jich, ale nikdo si někoho utíkajícího, nebo tak něco co by nám pomohlo, nevšiml," pravil strážník.

"Dobře Halas, vezmou si ještě Nového a Ritze a poptáte se tu po okolí všech lidí, jestli si nevšimli, mladého děvčete, jak tu skáče do vody. Nebo prostě něco podezřelého, sepsat až to budete mít. Hlášení chci mít ráno v nějaký rozumný hodině na stole, jasný?"

"Ano pane komisaři," pravil chocholatý strážník a společně se svými druhy zasalutoval a odešli. Pak se přitočil pan Borovice k šéfovi malostranských detektivů a pravil: "Heh, já se moc nedivým panu doktorovi, že se mu sem nechtělo. Máme teprve pět hodin ráno, tma pořád jako v pytli, a mrzne až praští. Chudák děvče, asi se nešťastně zamilovalo, přišlo o práci pro pomluvu, nebo kvůli outěžku s milostpánem, nebo tak něco. Holt, to se někdy stává. Vyběhla koukám, jen tak v šatech, takže bude asi zdejší,"

"To máte nejspíš pravdu pane komisaři. Jo to jo, ty mladý chudý děvčata to maj dneska těžký. Naše zlatá Malá Strana není sice Ostrava, kde je to prý na denním pořádku, ale jakmile má někdo smůlu, tak stačí málo a lidi to na tom světě přestane bavit. Souhlasím s vámi, tohle vypadá jasně, jen škoda, že nevíme o jakou přesnou Aničku nebo Marušku, či jak se to děvče jmenovalo, se jedná. Jo, jo chudák nešťastná..." přitakal posmutněle Myšička. Odmlčel se a po chvíli dodal: "Jo, kdyby to bylo třeba v létě, nebo už na jaře či zezačátku podzimu, to by mi to páslo na vraždu třeba ze žárlivosti, nebo na to, že se bránila násilnému smilstvu, tak jak to u mladejch děvčat bejvá. Pak by to chtělo najít amanta, nebo někoho úchylného, či pobudu, ale takhle... no uvidíme."

"To máte pravdu Myšičko, v létě by to bylo jiný kafe. To bejvá víc násilných smilstev. Poněvadž toho mají na sobě míň a je i tak nějak větší chuť na nějaký to laškování. No, ale teď ještě po praktické stránce, počkáme si na pitvu, zatím bych na čtyrku žádnou extra hlášku neposílal. Jenom dáme vědět, že se u nás našlo mrtvé tělo asi dvacetileté dívky, přesný popis, plus portrét, kvůli identifikaci, do novin bychom mohli dát fotografii, to se ukázalo, že je přesnější, a pak se uvidí. Tu fotografii nechte udělat na pitevně. Teď bylo rozumné fotoaparát nebrat, když je taková tma. Předpokládám, Kahánka Malého budete chtít, aby vám byli zase k ruce, že?"

"Když budete tak laskav, já už jsem si zvykl na jejich pomoc. Vypadá to, že by to mohli někam dotáhnout," odvětil Myšička.

"Ano také si myslím, podávají výborné výkony i v běžné službě. Už jsem je nechal, aby se tu porozhlédli po stopách, je tu sice jen malý poprašek a je to tu docela pošlapané, ale musela skočit, tedy chtěl jsem říct, musela se tam dostat asi tady rovnou z mostu. Ale dost možný je i ten most tam, jak je to křoví. Je to už trochu dál, ale tělo by mohlo doplavat, no ne? Ovšem pokud tam skočila, spadla nebo jí někdo shodil z okna, tak tu také nic nebude, ale musíme prověřit všecko. Takže chci vědět kdo bydlí v těch dvou domech tuhle vlevo, a pak v tom domě tuhle u mlýna, teď když se podíváte na opačnou stranu než je to kolo, no tak ten. Vím, že vy sám si na takových věcech zakládáte," pravil komisař Borovice, a když mluvil o domech, které se mají prověřit, tak na ně rukou ukazoval. Dva strážníci si prohlíželi okolí těch domů zrovna, když se jejich směrem podívali oba jejich nadřízení, tak už se pomalu otáčeli k nim, zřejmě, aby podali zprávu o tom co viděli.

"Kahánek, Malý, máte něco?" zvolal komisař, když si všiml, že se i oni dívají jejich směrem.

"Ne pane komisaři, nic než čerstvě napadaný sníh," odpověděl strážník Malý.

"Tak se vraťte ať tam taky nespadnete."

"Rozkaz!"

Když došli ke komisaři a inspektorovi, tak oba zasalutovali a tentokrát se ujal slova Kahánek: "Poslušně hlásím pánové, že jsme se dívali po nějakých stopách, ale ten sníh je tu chvilku a je neporušenej, ta chuděra se do tý vody musela dostat dřív nebo mnohem dál a nebo tady z toho mostku či ještě spíš s toho mola jak tam teď leží."

"Dobrá mládenci, můžete se podívat ještě kus proti proudu, ale asi to tu pomalu uzavřeme. Tady nás již nepotřebují," prohlásil Myšička, do kterého se pouštěla zima. Bylo vidět, že s ním všichni souhlasí. Tělo nechali odvést povozem do městské márnice. Bylo na čase odejít.

Oba šéfové malostranského komisařství naznali, že mají ještě chvilku spánku před běžným nástupem do práce. Kdyby si byli jisti, že se jedná o vraždu přinutili by se k okamžitému šetření, leč když to víc vypadalo na sebevraždu učinili, to co bylo nejnutnější a nyní stejně nemohli nic dělat. Komisař Borovice, když dorazil domů, nešel ani do postele. V předsíni si na věšák pověsil opasek s šavlí a pouzdrem na revolver na stejný háček dal i zimní kabát své uniformy a na horní háček věšáku pověsil čepici. Ani se nezul, vešel do obývacího pokoje a na krásném kanafasu se, jak dlouhý, tak široký natáhnul. Rozepnul si ještě svou černou policejní blůzu a usnul. Spal asi hodinu, když ho probudil manželka s tím, jakože v těch botách od sněhu si lehnul na to drahé sofa? Dovolila si ho spérovat i za to, jak to, že nevyšetřuje ten mord nebo nač ho budili tak brzy. Chtěl jí odvětit něco v tom smyslu, že když tomu nerozumí a je to jeho práce, tak ať mu do toho nemluví, a že to nejspíš ani mord není, ale jen nevrle něco zabručel. Hodná ženuška poznala, že je její choť oprávněně unaven z práce a vzkázala dětem i služce, že tatínka nemají budit a ochotně mu ještě natřepala polštář. Pak se služebnou připravily snídani. Zatím co pan komisař sbíral síly a dospával spánkový deficit v rodinném prostředí svého malostranského bytu, tak Myšička jenž měl byt na Novém městě, se k odpočinku uchýlil ve své kanceláři.

Po osmé hodině přišel na komisařství muž, zodpovědný za jeho správné fungování. Pan komisař si společně s Myšičkou vyslechl hlášení od strážníků. Slova se ujal strážník Halas, který celou akci dostal od komisaře na povel: "Poslušně hlásím, že jsme zjistili, že téměř nikdo si ničeho zvláštního nebo podezřelého nevšiml. V tom modrém domě, č.p. 1, v tom jak se mu říká Humlův, tak v tom prosím pěkně bydlí ten herec, jak má to legrační jméno. Jsme se tomu s chlapama zasmáli. Ten, no...Bžunda, ne Legrace, ne ještě jinak, Sranda..."

"Švanda vy Srando," opravil ho Myšička a dodal: "Halas, vždyť je to známý herec a režisér, no nic pokračujou."

"Jistě pane, Švanda, to už si zapamatuji. Takže tam jsme se ptali a tam nám otevřela služka, tudíž tam služebná nechybí, to za prvé, a pak tam prý všichni tvrdě spí. Nějaké šplouchnutí prý aspoň ona slyšela, ale u vody je na to celkem zvyklá. No, ale teď se dostanu k tomu důležitému. Vedle je dům č.p. 9, no v něm v bytě v druhém patře (on ten dům jich víc ani nemá) bydlí jistý Richard Kopýtko, úředník na penzi, který nemá už nic pořádného na práci. A hlavně," strážník významně vstrčil ukazovák a pravil vítězoslavně s jistou dávkou napětí: "A hlavně má okno svého bytečku přímo nad řekou. Takže, když se večer houpal ve svém houpacím křesle a přitom pokuřoval dýmku, tak uslyšel nějaké hlasy. Nejspíš ženské, ale tím už si není tak jistý. Ze zvědavosti, kdo se tam, tak pozdě večer, či spíš v noci baví otevřel okno a podíval se. Měl při sobě zapálenou petrolejku, takže byť špatně vyděl tři osoby, jak cosi s nemalými obtížemi valí přes zídku do řeky."

"No dobrá, moc platné nám to asi nebude navíc to vypadá, že to byl mord, což jsem nedoufal, ale ještě bych si počkal na pitvu. Třeba tam ty osoby, poněvadž říct ženy nemůžeme, když si tím nebyl jistý, házely něco jiného. Jo já vím zní to hloupě, ale já nechci, aby s toho byl mord. Taky jestli si něco nevymyslel, dědek jeden," pravil trochu nepříjemně komisař, kterému se vyšetřovat vraždu zvlášť za takových podmínek, kdy není se takřka čeho chytit, moc nechtělo.

"Alespoň něco, no i to za moc nestojí. Já vím mládenci, udělali jste co jste mohli. Holt kolem páté pořád většina lidí spí. Hlavně pořád nevíme, kdo je ta mrtvá. Nikdo jí tam z místních nepoznal?"

"Poslušně hlásím pane inspektore, že ne," odpověděl jeden ze strážníků.

"Hm, tak nejspíš nebude ani místní. Ale proč zrovna tohle místo? No, na to snad časem přijdeme. Jo, co ten dědula, ten úředník na penzi, je to spolehlivý člověk?"

"Poslušně hlásím, že se nám zdál plně při smyslech," řekl strážník.

"Doufejme, že tu někoho měla, kdo ji pozná v novinách. Přes kopírák necháme rozmnožit nákres od policejního kreslíře, a možná necháme udělat i fotografie. To nechám tuhle na Myšičkovi, jak se dohodne s fotografem a doktorem. Odchod," pravil komisař, který neměl z tohohle případu nejmenší radost.

Pokračování příště...