Hlídač Humhej a myslivost

Ve svých sedmnácti(za týden mi bylo osmnáct)jsem v našem hlavním městě složil zkoušku z myslivosti a při poslední leči pasován na nimroda.

Poslední leč je veliká událost v řadách myslivců.Pozvánky poslané poštou-mobily nebyly-daly dohromady několik desítek nimrodů a honců.Večer v místním hostinci probíhal jako dokonalá vesnická tancovačka v režii myslivců.Na věšáku několik pušek,pod nimi pár loveckých psů.V kuchyni vládla Kamilka Kroužecká,která dokázala vytvořit nebeské menu v podobě svíčkové ze srnčího,zajíce na černo zvěřinového guláše,to vše s domácím knedlíkem.

Tam jsem potkal Humheje.

Po pětapadesáti letech už nevím,zda byl jako honec nebo chodil s flintou,ale každopádně přečníval nad ostatními.Jeho brunátný obličej vidím dodnes.Mohutná postava a medvědí tlapy-to byl Humhej.Hospodář mysliveckého spolku mi ho na dálku představil jako bývalého pražského kata.

Strýc i Humhej už nežijí ale vzpomínky jsou.