Šarlatýn III., část 5.

„Císaři,“ promluví zmocněnec, když záznam skončí a císař dál jen mlčky sedí. Zmocněnec mu dával chvíli času to vstřebat, ale pak přeci jen promluvil, a teď toho možná lituje. Císař se pootočí a výraz, který má ve tváři, přiměje zmocněnce opět utichnout.

Mladý vladař vstane a vypne monitor, aby se následně opřel o roh velkého stolu. V jeho hlavě se honí tisíce myšlenek, kterých by se nejraději hned zbavil. Připadá si jako v noční můře, že takto začalo jeho imperátorské panování. Jedna z prvních událostí, a takové zvěrstvo. Neví, zda má křičet, nebo to v sobě dusit, ani jedno není dobré. Jsem bezmocný, já, který bych měl být všemocný, pomyslí si a otočí se ke zmocněnci. „Doporučení?“

„Prozatím vyhlásit v oblastí Libye a Magrebu zvláštní stav. Obyvatel, ani armády se to týkat nebude, povedeme to my. Žádáme Vás o povolení sledovat libovolné objekty a jednotlivce v této oblasti po dobu roku. Bude se to vztahovat, až na padesát miliónů osob.“

„Zvládnete to?“

„S patřičným rozpočtem,“ císař se při těch slovech zarazí. „Ano, jste tu, abyste viděl, proti čemu stojíme, ale ne, nemáme s tím nic společného. Potřebujeme rozšířit naše organizace a struktury. Jaderná válka v Evropě odsála mnoho zdrojů, ale teď už válka není a v říši je mír a prosperita, ze kterého profitují všichni, krom nás bez kterých mír a prosperita nebude.“

Císař se posadí a podívá se opět na vypnutý monitor, aby si připomněl hrůzu, kterou viděl. „Dobře. Navýšení o půlmiliardy. Co ty vzorky?“

„Zajištěny a původně zaslány do laboratoře na Maledivách, ale přehodnoceny jako vysoce nebezpečné a odeslány do odlehlejších výzkumných center na Antarktidě.“