Vzpomínka na mládí.

Naše doba je šílená. Vzpoměňte si na svoje dětství, jaké to bylo, když jste poprvé šli do školy, poprvé se učili číst a psát, poprvé když vás tatínek vzal na pouť, poprvé při nakupování v krámě, poprvé při jízdě na trakaři. Já si na to občas s láskou vzpomenu. Tohle současné děti neznají, proto žijí v jakémsi imaginárním světě, který není opravdový. Neví ani jak vypadá slepice a jak se pěstuje obilí. Já sám si pamatuji jak táta sekal kosou pšenici a pak jezdil kombajn a to obilí které bylo kolem stromů sbíral a za ním vzadu jen padala sláma. Pak jel traktor s balíkovačem a tu slámu svazoval do balíků. Obilné zrna pak kombajn vysypal na poli na plachtu a ty jsme pytlovali ručně do pytlů. No byla to dřina. Taď děti ani neví z čeho je ten chleba upečený.Do krámu pro mléko se chodilo k řezníkovi panu Bílkovi, kde si každý vzal konvičku a pan Bílek mu to mléko naběračkou do té konvičky nabral z velikého hrnce. Vše se mění, Buhu díky, že už není mléko v pytlících, to se taky stalo, že se doneslo místo 1 l mléka polovina. A s cestováním to taky byla svízel. Většinou autobus jel jen 3x denně, tak se muselo do městečka pěšky, nebo na kole pokud nějaké bylo. S životem na vesnici to bylo horší, protože se v zimě topilo v kamnech a před zimou bylo nutné objednat uhlí a potom ho odvozit přes zahradu až do kůlny. Zpravidla stačilo 25 metráků na zimu. A pak ještě odnosit v kyblících až ke kamnům. Pitná voda byla jen ve studni u rybníka, pro tu se jezdilo jednou denně s kárkou  vždy do 50 l bečky, ale byla zdarma. Koupelna nebyla, koupalo se v prádelně v plechové vaně, voda se ohřívala v hrncích na kamnech. A muselo se i s vodou šetřit. Pokud byla venku zima, tak v prádelně byla taky protože tam nebyla kamna. V létě to bylo fajn, teplo, na zahradě plno květů a stromů s úrodou třešní, jablek a zeleniny. Na podzim jsme sbírali na poli do kýblů padané švestky na pálení slivovice. To se pak dalo do beček a nechalo se asi 2 měsíce vykvysit, to pak pěkně vonělo. I s bečkami se jelo na káře do palírny, kde se vše nalilo do nádrže a do kotle, v kterém se ten mač uvařil a výpary šli do chladiče z ktrého se to pak přepálio v druhém kotli na lahodnou slivovici. Zpravidla měla asi 65% lihu, který se po naředění destilovanou vodou snížil na 55% lihu. Není nad to být fyzicky u toho, to žádné dítě nyní už nezná. Při pohřbech se nebožtík vystavil v rodném domě zpravidla na chodbě, a pak po zavření víka rakve se převážel s koňmi a pohřebním vozem až na hřbitov. To šel průvod s muzikou přes celou vesnici. Auta tenkrát nebyla, tak to nikomu nevadilo. V zimě se chodilo bruslit na rybník, když byl velký mráz, měl jsem brusle kačenky, no moc to s nimi nešlo. Sáňkovalo se u školy na poli, a to vždy až do večera a po tmě domů. V létě jsem kluci jezdili na kárkách bez brzd co jsme si postavili od hřbitova z kopce po dlážděné cestě kolem školy. Byla tam nebezpečná zatáčka, to bylo bouraček! Samozřejmě se po škole šel na hřiště hrát fotbal. Pořád bylo co dělat, pokud měl někdo hospodářství, tak každý den pomáhal rodičům. No už je to dávno pryč, jen nějaké fotky mi zbyly. Proto si občas kdo je starší vzpomeňte na své mládí a vypravujte je svým vnoučatům. Jedině tak si k nim najdete cestu v této imaginární uspěchané době. Děkuji za přečtení. Pavel.