Déšť

Dívám se z okno a pozoruji, jak po okně stíká voda a do toho ten rytmus kapek. Je to moje uklidnění. Připadám si uvolněná, když to poslouchám. Nejraději bych byla venku a cítila ten požitek. Mám ráda ten letní déšť, kdy je vedro a začnou padat chladivé kapky deště, je to můj požitek. Mám ráda tu hudbu deště, je to jako moje duše, tak zmatené. Chtěla bych umět chodit mezi kapkami deště. Chtěla bych být kapkou, co dopadá dolů.
Miluji déšť, protože je tichý a naslouchá mým citům. Jen jemu můžu říct pravdu. Je to nádhera. Je to výlev mé duše. Jak bych chtěla stát venku a být promočená. A vnímat ten chlad a mokro. Jenže nemůžu ven, jsem ve škole, ale můžu se dívat z okna. Jak závidím těm lidem, co jsou venku a promočení. Oni si z toho dělají vědu, ale já bych byla na jejich místě. Zmokla bych.
Slyším i blesky. Je bouřka. Další požitek mé zvrácené duše. Nebála bych se jít do lesa pod strom. Teď už ne. Mám ráda bolest. Alespoň vím, že žiju.
Teď právě máme přestávku. Co tak vyjít z budovy ven? Ale to nejde. Škoda. Kdy už skončí hodinu. Ať už to je teď, když tak moc prší. Chci cítit tem chlad a v klidu poslouchat kapky deště. Chci tam být a být zmáčená, jako ostatní. Nechci tu už být. Chci jít ven. Chci, aby mě kapky vody stékali po rtech a pak hlouběji. Chci, aby se mi tričko lepilo na tělo a mé vlasy by byly mokré. Kdy se toho dočkám.
Otevřu okno. Mohla bych. Je tu teplo. Mám strach, že přestane pršet než půjdu ven. Ale teď je bouřka a hřmí. Je to nádhera. Můžu to alespoň poslouchat a v duchu si představit, že jsem tam. Ale to nejde. Chci tam být. Proč nejdeme ven? Já uteču. Ale to nemůžu. Co mě to napadá? Přestanu na to myslet.
Už zvoní na hodinu. Já nechci být ve škole. Chci ven.Chci tančit mezi kapkami deště. Chci být zmáčená.
Chce se mi plakat. Poslední dobou se toho hodně děje, co mě znepokojuje. A tahle jediná věc mě dokáže utěšit. Nemusím plakat. Uvnitř už jsem plakala. Tak si přeju být na tom dešti. Kdy tam budu? Kdy se podívám na to černé nebe? Vlastně můžu i teď. Je to jako moje duše. Tak tmavé a tak tajemné. Chtěla bych být bouřkou a dávat najevo svou moc, ale tu nemám. Jsem nic. Dneska to bude na dlouho. Sand vás nenudím. Vy nemáte rádi déšť s bouřkou? Já jo. Je to uspokojení mé duše.
Mračna se stahují. Cože konec? To ne. Já jsem pořád ve škole. Ještě prosím. To mi to počasí dělá naschvál? Škoda tak příště. Doufám, že to bude brzy.
Konec