Déja vu

Tohle se mi přece už jednou stalo. Přesně tady a přesně na tomhle místě.
Najednou jsem bezpečně věděl, že do téhle kaluže už jsem jednou šlápl.
No jo, znám to tu, ale neměl bych. Ta cesta je mi tak povědomá… a na tenhle strom si pamatuji úplně bezpečně. Je tak zvláštně ohnutý. Je to on, poznávám ho podle té zlomené větve. Jak je to možné? Jsem si stoprocentně jistý. Nikdy jsem tu nebyl. A ke všemu ten divný pocit.

Vracel jsem se zadumaně zpět k autu, které jsem před malou chvílí zaparkoval na lesní cestě. Potřeboval jsem si chvíli odpočinout a protáhnout se. Seděl jsem za volantem nepřetržitě šest hodin. Cestu mi začali přebíhat králíci. Abyste rozuměli, ne skuteční. Jakmile uvidím králíky, vím, že musím zastavit a nadýchat se čerstvého vzduchu.

V duchu jsem se pousmál. Vždycky, když mám déja vu tak se něco stane. Jenom nikdy nevím, co. Prožil jsem to mnohokrát. Kdykoliv mne tento pocit navštíví, nastane v mém životě nějaká zásadní změna. Třeba to má souvislost s tou dnešní obchodní schůzkou. Dnešní jednání dopadlo víc než skvěle… To by mohlo být ono. Protože když to vyjde…

Hodil jsem déja vu za hlavu a začal se živit nadějemi, které by se po uskutečnění kontraktu mohly stát skutečnostmi. Viděl jsem před sebou obrovské možnosti. To by byl raketový vzestup mého podniku. Určitě to vyjde. Bylo načase. Tak dlouho a tvrdě jsem pracoval. Došel jsem zpět k autu a nasedl. Nastartoval jsem, zasunul do přehrávače Ozzyho, mou nejoblíbenější… a zesílil zvuk na maximum.

Perry Mason… to jsem přece už slyšel mockrát, ale ten obrovský výbuch tam přece nepatří… ,blesklo mi hlavou ještě dříve, než jsem si uvědomil, že jsem se při vjíždění na silnici zapomněl podívat do zpětného zrcátka. Jen o malou chvíli později jsem zemřel.

_______________________________________________________

déja vu, déja vécu [deža vi, deža veki, fr. již viděné, již prožité], komplexní vjemová iluze ve formě neopakovatelného zážitku, v němž se aktuální situace náhle jeví subjektu jako důvěrně známá, stará a v celém svém kontextu již prožitá. Pocitová živost a bezprostřednost je umocněna krátkou dobou trvání (od zlomku sekundy po několik sekund), po níž následuje prožitková amnézie. Přestože jde o termín užívaný v psychiatrii a psychopatologii, nejsou fenomény d. v. a d. v. pokládány za patologické rysy. Dosud podané výklady mechanismů těchto jevů (genetické smyčky, biochemické skoky ve zpracování počitků, neadekvátní lokalizace vjemů) nejsou uspokojivé. Vedle zážitků d. v., d. v. jsou popsány i zážitky "již slyšeného" (déja entendu) a "již myšleného" (déja pensé).