Narcotic

Narcotic

Všechno voda. Mladý muž z ní vyvěrá, utápí se v sobě, stírán chladem, ačkoliv neexistují známky deště. Nesvítit, nepršet. Všechno kapky. Kapky. Ze spánku… Utrhla se jeho všehocelku, padla ze spánku k prstu hrajícímu vše, na co můžeš vždy spolehnout – klávesu po klávese malé modré. Ne, sladkost obaluje zákaz, zákaz obaluje sladkost, a tak sloupnout dužinu. Tělo dopadá na hladinu a rozlitá slupka se roztahuje oble pod kůži. Jako víno kapka krve smíšená stojatým oparem v prosklené nádrži dosud neznalé predátorů. Dosud. Ne, neprší, nepije, vždy se spolehni. Spolehni se na vzpomínky – vždy zapomenou, rád se děsíš a koušeš, přejeď ostřím po mokvající ráně a saj kapky; všechno voda, krev, voda na lícních kostech. Vzpomínáš na slanost motýlů, kteří už nelítají? Zhluboka nadechnout, jen proud kapek hrdlem, žádná prsa, všechno podzimní déšť v červenci. Nevidíš, ale cítíš, ochlazuje a dýcháš pod vodou. V letu proplav Zeměkoulí, ale nevypij byť kapku, malý modrý pianisto, všechno v pořádku, snad, uvidíš… Až se probudíš (ne vždy)… Jaké to bude? Po kapkách se vynořit za propastí, když člověk prší na svět jenom tak málo a slyší v tom… Pak…

Teď?
„Pane Fejfar,“ hlas…
„Pane Fejfar,“ znovu…
„Pane Fejfar,“ mluví odkudsi propast…
„Pane Fejfar,“ ženský hlas…
„Pane Fejfar,“ odkapává hlubokost dálky… Pachuť kopru obnažuje sliny.
„Pane Fejfar.“ Bílý strop, hlava by chtěla pochopit snahu očí. Nejde to, všechno zfetovaně splývá v nepochopení, závrať a nevolnost. Jenom „ty vole..“, „to doufám nebylo na mě,“ mluvily dlouhé černé vlasy. „Ne, to bylo na ten stav,“ bránil se až příliš smysluplně a strop se znovu motal, záloktí živila vsunutá jehla. Neprobouzel se, prý ho propleskávali. Hlas černých vlasů však vnímal, „pane Fejfar!“ slyšel stále v hlubokých nádeších. Kyslík snad zastaví hlavu, chtěl zpomalit strop paží položenou na čelo. Kolem další tři lůžka. Dva důchodci si stěžují na koule, remcají a otavují. Na třetí posteli kamarád, je vzhůru a komunikuje s ním: „Jak ti je?“ Bolest jako svině, „trochu to bolí,“ cedí zatnuté zuby. Bubliny odpočítávaly kapky výživy proudící jehlou pod kůži. Do krve. Teď trvalo snad deset minut; strop, kopr, bolest, vlasy, jehla, bolest, kde je telefon…

…
(Ditě)