Starý pán a jeho starý pes

V malém městečku, kde stačí pár kroků a jste na jeho konci, žil jeden zvláštní muž. Všichni v městečku jej znali. Avšak nikdo s ním nemluvil, nikdo jej nepozval na kafe. Pán měl městečko velice rád... vzpomínal zde na své mládí i na svou dávno ztracenou lásku. K městečku prostě patřil, i když s nikým nechtěl mluvit. Všichni jej znali a věděli, že on nestojí o jejich zájem. Lidé si zvykli, že jej potkávají, že jej pozdraví a on pouze kývne. Nikdo v městečku o něm vlastně nic nevěděl. S nikým už prý řadu let ani nepromluvil.

Potkávali jej i s jeho starým, obrovským psem. Ti dva k sobě patřili. Chodili spolu denně pořád stejnou trasu a bylo vidět s jakou láskou se na sebe dívávali. Pes vzal vždy starému pánovi košík, když šli nakupovat a nedopustil aby se s ním starý pán tahal sám... Ti dva na sebe nikdy nemluvili a přesto oba věděli co má ten druhý na srdci. Lidé už málem ani neznali hlas starého pána a nebyli si jisti jestli vůbec ovládá řeč, když jej tolik let nikdo neslyšel mluvit.

Pán neměl lidi rád. Měl rád jen svého věrného psa a uličky městečka. S lidmi nepromluvil a poslední dva roky už ani na jejich pozdravy neodpovídal. Zařekl se tak, kvůli bolesti, kterou cítil při vzpomínce na to, že kdysi byl taky tak šťastní jako oni a že už není.

Jednou šel kolem řeky. On i jeho obrovský, černý přítel. Šli a kochali se podvečerním teplem a milím větříkem letního měsíce. Pes se ovšem na jednou zarazil. Oči upřel na svého pána a poté na řeku. Potom bez jakéhokoli varování skočil do řeky. Pán věděl, že se určtě stalo něco závažného, protože pes by něco takového jinak nikdy neudělal. Pochopil co se stalo hned v zápětí kdy pes vylezl z vody a v obrovské tlamě svíral málé dítě. Přišel ke svému pánu a dítě položil. Pán jej oživil a dlouze se na to dítě, které se podruhé narodilo díval. Poručil něco svému psu, který odeběhl přes most na druhou stranu řeky a sám tam seděl s dítětem. Nemohlo mu být snad ani rok... Přemýšlel a byl rád že dítě žije. Byl opravdu šťastný....

Pes se vrátil i s otcem dítěte k pánovi. Dítě bylo v pořádku, ale pán ne. Pán opustil svého psa a nechal jej ve světě samotného.

Starému muži vystrojili pohřeb, a psa si vzala rodina zachráněného dítěte. Pes se trápil, utíkal a stále se vracel na místa, kde se s pánem procházeli. Rodina se vzdala pokusů se o něj postarat a pes chodí po stále stejných steskách dál. Kdo ví co hledá...