Tos neměl!!!

Tohles přehnal!!! Jaks mohl? Proč? Co jsem Ti udělala?
Šla do školy a její oči byly zalité slzami... konec konců to už nebyla za poslední týden žádná novinka... Neměla ponětí co se stalo...
Všichni se dívali na dívku v černém... jediné co na ní bylo zářivé, co všechny přimělo se za ní otočit, byly její krásné zelené oči... Kdekterý kluk se jí do nich s touhou zadíval... ale ona myslela jen na něj...
Tos přehnal!! Co si o sobě sakra myslíš?
Dřív taková nebyla... jenže ted... její trápení nikoho nezajímalo... byla na všechno sama!! Tak moc sama... jako nikdy před tím...
Kdyby jí tak neublížil, mohla se stále smát všem hloupým vtipům a být štastná...
Ale ne.. ted už ne...

Ve škole jen seděla, koukala doblba a na otázky učitelů neodpovídala. Dokonce je vůbec nevnímala...
V hlavě měla jen tu jedinou: Proč to udělal?
I o přestávce si jen seděla a přemýšlela proč..
"Copak Ti je? Celej den taková smutná..." zaklepala jí na rameno spolužačka. "Ale nic..." odbyla ji s předstíraným úsměvem . Stejně bys to nepochopila....
Proč?
Spolužačka odplula a ona slyšela jak se spolu s ostatními směje.. kéž by i ona byla schopná se smát...
Vatáhla mp3 a nacpala si sluchátka do uší.. halvně at už neslyší ten všední hluk.. hluk školy... ostatních lidí.... to je to co potřebovala.. poslouchat a zpívat...
Zrovna jela její nejoblíbenější písnička a tak si začala zpívat... však proč ne?
Hrozně se do písničky vžila a ani si nevšimla že už začalo vyučování...
"...eature... my eyes re red!"
No jasně! My eyes are red!!
Zvedla hlavu a najednou si připadala mnohem silnější. Co já se tady s něma seru? Jsem lepší než oni všichni dohromady!! Myšlenky nebyly její... ale nemohla s nimi nic dělat...
Stoupla si a zhodila židli... bylo jí to jedno...
spolužáci se na ni nejdříve tázavě dívali a pak začali křičet... co se děje?
Co jim je?
Pomalu začala bublat... ten vztek!!
To snad není možný!!
Vyrazila rázným krokem k záchodům. podívat se do zrcadla co je na ni tak zvláštního.. Když se spatřila, začala křičet taky...
Kde jsou její krásné zelené oči? Co to na ni civí? Vždyt... to jsou... rudá barva...
"Ne!!!!" zaječela a sesunula se k zemi... To není možný! Tomu neuvěřím!
Svěsila hlavu mezi kolena a plakala.
. to přece nejsem já... To nejsou moje krásné oči... ach bože...
Zavřela oči a usnula... konečně klid...

Otevřela oči... chvíli jí trvalo než jí dolšo co se stalo. Ted už se s tím nedá nic dělat..,.
V hlavě měla prázdno... jen jedna věc jakoby rudě zářila.,.. jedna věta.. dvě slova...
"Tos neměl"
Zabiju ho!! slíbila si zrůda sedící na dívčích záchodech... zabiju...
POmalu vstala " Tos neměl!!