Síť plná snů...

V ulicích velkoměsta se svítí, i v noci. Procházím opuštěným světem zlodějů snů a nočních můr a říkám si, že je na čase, abych všechny své krásné sny odložila někomu na parapet okna a rychle se vytratila. Já je neumím opatrovat, nechávám je lítat si světem jen tak a přitom jsou pro každého nepolapitelné, vždy je stáhnu do velké sítě a nerozdělím se. Jsou mi na nic.
Zašramotila jsem placatým klíčem v zámku a tiše vstoupila do bytu. Studený čumák psa se mi otřel o nahou nohu. Spala jsi, v pokoji, za zavřenými dveřmi, byt byl tmavý a působil bezútěšně prázdným dojmem. Zavřela jsem okno, které na mě dýchalo ledový vzduch a procházeje bytem jsem se pomalu svlékala. Stála jsem nahá v koupelně a divila jsem se, že zrcadlo ještě z mých myšlenek nezčernalo. Přes ramena spuštěné dva copy a na věšáčku visely nůžky. Měla bych rozstřihnout tu síť, vysypat ti její obsah do postele, má panenko. Zasypat tě něžnostmi, krásou a sladkou láskou. Ale jsou to přeci jen sny, pouhé plaché sny, které se rozutečou, když zatleskáš. To ti nemůžu udělat, nabalit ti iluzi a naděje, chladit tvůj žal zmrzlinou, která se okamžitě rozteče a zapatlá co může. Ne, to nesmím.
Nůžky jsem nechala viset a rozpletla jsem si copy. Spláchla jsem hořkou chuť dnešního dne do umyvadla a otvor ucpala špuntem, ze strachu, aby nebyla to první, co ráno spatřím.
Chladno v bytě mi na těle namalovalo husí kůži a roztančilo milióny buněk. Tiše jsem otevřela dveře do pokoje a zalezla si k tobě pod peřinu. Trochu jsem se třásla, to jak buňky tančily.
Byla jsi sladká. Spala jsi jak malé dítě, se spokojeným výrazem na tváři, se slastně přivřenýma očima a vlasy jsi měla bezstarostně rozhozené na polštáři. Tak nevinná.
(Ne, to ti nemůžu udělat. Nemůžu na tebe vysypat plnou síť naděje, iluze a snů. To by tě zadusilo.)
Odhrnula jsem ti pramínek vlasů z růžové tváře a chvíli jsem si s ním hrála, namotávala jsem ho lehce na prst a zas ho nechávala spadnout ti do obličeje. Pousmála jsi se.
Mezi mraky na obloze vyšel měsíc a já jsem nesměla usnout. Noc je nebezpečná. Musela jsem tě střežit, aby ti ty poslední sny, které máš, nepojedly noční můry nebo, aby ti tvůj sladký úsměv na rtech neslíbali zloději snů…