Jediná tramvaj

Život rychle jak koleje za tramvají běží. Pár zastávek z jedné stanice na konečnou. Pár přestupů, jediná jízdenka. Několik kontrol, pár zdržení na semaforech. Neojedinělá dopravní zácpa, jediný správný člověk. Z depa do depa, jek koleje se točí. Nikdo, nikdo jim už život neochočí.

Jedeme v tramvaji. Z Bílé Hory až na konečnou na druhé straně města. Není místo k sezení, ani jednomu se popravdě sedět nechce. Stojíme, pevně se držíme v objetí. Díváme se nazpět, za tramvají na koleje, jak utíkají. Poslední jízda jedné tramvaje, poslední noční jízda dvou mladých lidí. Poslední sen, který ještě není splněn, poslední západ slunce a jediná hvězda.
Něžně tě líbám na krk. Do ucha dere se mi jen pár osamocených vzdechů. Utíkáš duší pryč, běžíš mi naproti. S rozevřenou náručí střetáváme se uprostřed ničeho. Jen osamocená tramvaj, dva lidé, jeden řidič. Celá noc před námi. Jediný okamžik, jen pár hodin.
Snažíš se mě odstrčit, ale nemohu se od tebe hnout. Nechci se vzdát teplého objetí tvé náruče. Šeptáš mi prosby, které lechtají celé mé tělo. Kdo by mohl odolat, kdo by mohl vzepřít se.
Chceš si na okamžik sednout. Proč ne? Celou dnešní noc máme jen pro sebe. Celou noc, celý další den, celý zbytek života. Jen nevíš kam si sednou. Tramvaj prázdná, jen my a řidič a ty nevíš kam si sednout. Zůstáváš stát.
Držím tě za ruku, jen lehce cítím tvé malé škubnutí. Bylo to dílo okamžiku, ale bylo tam. Nemyslím na to, dnes myslím jen na tebe. Protože si to zasloužíš. Dnes žiji jen pro tebe, dnes je pro tebe.
Objímám tě rukou kolem pasu. Dívám se ti do jasně modrých očí. Nebyli zelené? Snad jen to se mi zdálo. Topím se tvé nekonečné oční studánce. Tonu ve studené sprše několika tvých slz. Objímám tě, držím tě pevně, už nikdy tě nepustím.
Vracíš se zpět. Otáčíš se ke mně zády. Díváš se na koleje, na okolí, které tak rychle okolo mizíš. Jeden letmý pohled na hodiny a zjišťuješ krutou pravdu. Noc teprve začíná. Den skončil. První hvězdy právě teď vychází.
Nemohu zůstat pozadu. Chytám se držadla a dostávám tě tak do objetí. Okamžik se díváš nazpět, ale nakonec se otáčíš. Díváš se mi do očí, nechci vědět co v nich vidíš. Nechci abys cítila to co právě cítím. Odolávám tvému pohledu jen několik vteřin, není možnost ho vydržet. Uhýbám pohledem.
Dívám se ti přes rameno. V dálce, osvětleny osamocenými lampami, koleje mizí v dálce a v dnešní temné noci. Dívám se ti přes rameno na sklo tramvaje, kde vyryto je srdce probodlé šípem. S nápisem z pravé krve, kde psáno je o jedné lásce dvou lidí. Nemohu ten pohled vydržet.
Pomalu v předzvěsti polibku se k tobě přibližuji. Uhýbáš stranou, nevadí. Líbám tvůj krk, i když to nemáš ráda na veřejnosti. Jeden, dva, tři rychlé vydechnutí, pokračuji dále. Nic nenamítáš. Jen zhluboka se nadechuješ. Pokračuji, ale ne věčně.
Chytám tě za boky, pomalu dostávám se pod tvé triko. Něžně hraji si s tvým tělem, s tvojí duší, jenž se mi sama nabídla. Hraji si sám, ty se jen díváš a usmíváš se. Nevíš co tvá duše skutečně chce. Pojď blíž, pojď se přitisknout…chachca
Jen blíž, pomaloučku a lehounce. Pojď. Konec cesty už nikdy nenastane. Pojď a neplač, noc teprve začíná.
Stále tě líbám na krk. vůbec se mi nebráníš. Užívám si to, dostávám tě do kolen, usínám. Do snu jen pár krůčků, jen jediný okamžik spojený dvěma těly. Poj´d semnou.

Koleje utíkají tak jak rychle tramvaj jede. Dva lidé u zadního skla své city spojují do jediného těla. Jedna noc, prvá hvězda, která patří jen jim. Jejich poslední společná noc. Poslední a jediná šance. Pár krůčků od snu, ale ona nepřichází.

Líbám tě, povolila jsi. Rty se spojily v jediný život, který konec v našich srdcí nemá. Jen pár okamžiků, než dojde nám dech. Jen pár dotyků, jen pár chvil.
Otvírám oči, i když vím, že to nemáš ráda. Ale ty se také díváš, díváš se někam do pryč, někam do dálky. Nevšímám si toho, pokračuji jen trpce dál. Líbám tě, líbám tvé srdce, tvou duši. A ty? A ty se díváš někam pryč…cha
Jen na malý okamžik se naše rty odpojí, jen malý okamžik mi stačí, abych se podíval kde tvůj zrak celou dobu spočívá. Jen okamžik mi stačí, abych spatřil tvoji duši, jak pomalu, sedačku po sedačce k nám se blíží. Jen okamžik stačí a opět, ale mnohem vášnivěji tě líbám.
Oba už víme, že do konce se blíží jen pár stanic, kde stejně nikdo nenastoupí. Jen dveře tiše se otevřou a stejně tak tiše se opět uzavřou. Jen těch pár okamžiků, kdy život se zastaví, kde je možnost vystoupit, kde je opět něco nového.
Pokračuji. Mé prsty hrají si s tvým tělem. Jak loutkař používám tvé údy. Jak na nitkách připadá mi tvá duše. Dívám se do tvých, tak bezedných, očí. Jedna, dvě, tři slzy z nich ukáply. Pomalu stékají po tváři, padají na zem. Jednu chytám, dívám se jak plná krve vpíjí se mi do těla.
Jen jedna slza. Jeden jediný okamžik. Dvě duše, jedna chvíle, jedno tělo. Slzy prý i někdy přináší štěstí. Štěstí jenž z nebe pomalu se snáší. Jen několik okamžiků, po pár chvil, kde uprostřed letu andělské křídlo se zastaví.
Ticho uprostřed noci rozhostilo se na více na sto tisíc let, a nebo jen na půl hodiny. Jen jediný polibek a rudých tvých rtů. Jen pár chvilek společného objetí.

Pomalu, zastávku po zastávce konec cesty se blíží. Duše už uprostřed tramvaje se choulí, postupuje blíže a blíže. Slzy ji vábí. Pláče? Ano, pláče…

Ve společném objetí. Na konci jediné tramvaje, v záři poblikávajících světel. Jediný sen ve splnění se těší.
Líbám celé tvé tělo, pomalu jen vzdycháš. Nebojíš se, nepláčeš. Jen lehký úsměv na rtech ti hraje. Kam poděly se ty slzy? Kde ty zbývající dvě jen mohou být?…cha
Šeptám ti vyznání jedné neznámé lásky, šeptám ti slova jenž utišit by tě měli. Šeptám ti básně, kde konec je zlý. Říkám ti slova, jen nikdy by jsi slyšet neměla. Na rtech stále hraje ti ten slabý, ale o to úžasnější úsměv.
Pojď semnou, projdeme se nebe, prolétneme peklo, zemi se ani nedotkneme. Pojď, půjdeme společně pryč, pryč z toho světa. Pojď, Pojď!!!
Vedu pár tahů vzdušným štětcem po tvém tělu. Jen kreslím ti věčnost naposledy. Jen daruji ti život, jen daruji ti tvoji duši.
Neplakej krvavé slzy. Už nemáš proč. Pláči a pojď semnou. Pojď, už půjdeme pryč.

Druhá z mnoho hvězd na obloze se objevila. Pár okamžiků před rozbřeskem, který pod lampami není vidět. Druhá z mnoho hvězd svoji píseň, svůj příběh jen potichu povídá. Jen pár okamžiků, několik chvil, po mnoho let, na celou věčnost. V jedno tělo v jednu duši.
Život jen utíká, už nikdy nevrací se zpět. Jen jedna šance na všechny hry, jen jediná volba v mnoho dnech.

Průsvitná ruka s prsty od krve pomalu blíží se k tobě. Ukazuje na tvé srdce, na tvé oči. Pojď s ní. Pojď, půjdu s tebou. Neboj se snu, neboj se nekonečné věčnosti, také jednou skončí. Pojď, podej mi ruku, roztáhni křídla, odlep se od země.
Prosím, jen poslední polibek na tvář chtěl bych ti dát. Jen popřát ti vše dobré, celý život jen ve snu ať žiješ, tam je lépe. Jen naposledy stisknout tvoji ruku, naposledy obejmout tě. Jen polibek. Jen prstýnek na tvůj prst tak smít dát. Ať už na věčnost vše je v pořádku, ať mezi anděli létáš tak jak zde.
Pojď…už nemusíš nikdy plakat.

Jen koleje před a za tramvají. Nikdo nenastupuje, nikdo nevystupuje. Jen prázdná, černá tramvaj po kolejích v ulicích matky všech měst do nekonečna se toulá. Nekončí polibkem, nezačíná smíchem.

Pojďte půjdeme se svést…