Zakázané ovoce

Krouží kolem jako vlk. Čeká na příležitost.
Tvář ukrytou pod černou kápí, tiše oddechuje. Tiskne se k chladné hřbitovní zdi.
Za ní domy... Zahrady a rajská hudba. Tam, pod kořeny stromu uprostřed mýtiny křížů, jenž plodí klid a pokoj. Šedivá jablka s příchutí popele.

Temnota je jeho potravou.

Nedaleko vzplane svíce. Bodá jako dýka do zad. Tak zákeřně a nečekaně.
Další světýlko, nový plamen. Sypou se jako sněhové vločky. Pokrývají zmrzlou půdu zatracení. Utvoří kruh. Kruh kolem kmene.
Jdou kol dokola.
Znova a znova.
A znova...

Je to jeho chvíle. Našlapuje po rudém sametovém koberci. Tiše, zděšeně, neslyšně, s očekáváním. Nese břemeno své touhy.
„Dobrý večer.“
Pozvedne hlavu. Stane tváří v tvář tomu, kdo vládne hříšným. Blyštivé oči skryté v žáru se posměšně zašklebí.
„Běž,“ zavelí.
A on... zatne pěsti a udělá váhavý krok vstříc osudu. Cesta je tak kratičká, chybí tak málo. Stačí jen natáhnout ruku. Jen...

Dotknout se vzduchoprázdna. Pochopit klam.

Propadá se hlubinám.
A křikem uhasí ohně.
Již svítá.