Dědeček...

Už nikdy ho neuslyším se smát, už nikdy s ním nepůjdu do divadla a už nikdy mi nebude vyprávět své histroky, které zažil s babičkou. Milovala jsem a vždy tě budu milovat dědo.
Můj děda umřel minulý rok na rakovinu plic a od té doby se cítím jiná, jako by vyměná za jinou Terku, kterou jsem znala dřív. Nic se mi nevede, babička si našla nového přítele a já zavinila jednu katastrofu, ale o tom až později...
Měla jsem oslavu mých 15narozenin a čekala co mi moje babička přinese za překvapení, které slíbila. Byla jsem napnutá jak kšandy a když konečně zazvonil zvonek a já běžela babičce otevřít,ve dveřích jsem spatřila jeho. Myslela jsem, že asi omdlím. Na konec jsem jen vběhla do mého pokoje lehla na postel a rozbrečela se. Vzpomínala jsem na mého milovaného dědečka a nevěřila tomu, že si babička našla ještě potom všem nového přítele. A ještě ke všemu takového dědka. Někdo zaklepal na dveře pokoje. ,, No tak, pusť mě dovnitř." Ozvalo se. Byla to babička, nedokázala jsem jí odmítnout a tak jsem jí otevřela deveře.
,, Terezko vím, že tě to, co se stalo s dědou a to, že mám nového přítele hodně zaskočilo, ale dej Hynkovi alespoň šanci." Nechtěla jsem babičku sklamat a tak jsem se zhluboka nadechla a vešla do obývacího pokoje, kde už na mě čekala krásný dort a celá moje rodina! Chtěla jsem dát Hynkovi šanci, ale prostě to nešlo. Nepadli jsme si do oka. Na mé oslavě se ještě sdržvol nějakých názorů na mou osobu, ale když jsem přijela jednou k babičce na náštěvu měl nepříjmné komentáře, narážky apd... , které se mě docela dotkly a od té doby jsem ho nesnášela stejně tak jako on mě. Návštěvám u babičky jsem se výhabala, pokud jsem věděla, že tam bude. A jelikož tam byl pokaždé stratila jsem i kontakt s mojí milovanou babičkou.
Čas plynul a já jednoho krásného letního večera ležela na posteli a snažila se usnout. Bylo mi úzsko, špatně se mi dýchalo a měla jsem sevřený žaludek, ale na konec po hodinách snažení se mi podařilo usnout a dokonce se mi zdál sen. Procházela jsem se s Hynkem lesem, když v tom on najednou uklouzl a spadl z nějaké stráně, ale v čas se ještě stihl zachytit nějakého kamene na okraji. Prosil mě o pomoc a já si mohla vybrat. Buď pomohu jednomu chlapovi, kterého nemám ráda a udělám dobrý skutek a radost mé babičce a nebo se na toho člověka prostě vykašlu. Rozhodla jsem se, že ho tam nechám otočila jsem se a odešla. Ráno jsem se celá orosená probudila a utěšovala se, že to byl jen zlý sen. Když někdo zaklepal na dveřích mého pokoje. ,, Terko už si vzůru, mohu dál?" Ptala se máma. Přívětivě jsem odpověděla a pozvala mamu do mého pokoje. ,, Terko měla bych ti říct jednu zprávu. Děda, teda Hynek, včera dostal infarkt odvezly ho do nemocnice, ale nepřežil. " Věta co mi máma řekla mě sice zarazila, ale rozhodně ne tak jako ta následující. ,, Poslední slova, která pry řekl bylo, proč jsi mě nechala spadnout".