Tanec v dešti

Víš byla by to opravdu nádhera - tančím v jemném dešti bez větru v lehkých černých šatech, na pustém a rozsáhlém hřbitově, ne!...na hřbitově ne, i když by to také mělo své kouzlo. Tančím uprostřed nádvoří polozříceného hradu, kapky deště dopadají na pozůstatky dlažby a na mé obnažené tělo, černé šaty, Ne! černé šaty ne… bílé šaty, bílé průhledné šaty jsou již zcela mokré a obkreslují mé křivky, vlasy mam mokré a rýsují mou tvář... Já tam tančím v uších mám empičko, ve kterém mi zní songy Within Temptation, konkrétně Jillian nebo Angels, to jsou vážně fascinujici skladby.
Úplně se na tom nádvoří vidím.Tančím mezi kapkami deště, a z dáli slyším orlí křik. Stále se přibližuje.Pootevřu oči a nademnou krouží úžasný pták. Jeho let je tak ladný. Plachtí si vzduchem, a také tančí v dešti jako já...Zastavím svůj tanec mlčky koukám na to fascinující stvoření a v duchu si přeji aby přilétl níž, ať mohu pohledět do jeho krásných bystrých očí. A opravdu. Orel letí střemhlav dolů, dolů ke mně. Těsně nademnou zabrzdí a zlehka si sedá na mou nataženou paži. Nádherný pocit, mít při sobě někoho, někoho takového.....
Pohlédnu do jeho očí, do jeho uhrančivých očí, u srdce mě šimrají motýlci, srdce bije na plné obrátky...Ani jeden z nás neuhne pohledem, proč by taky měl, ten pohled je totiž tak....tak magický....tak magicky, že by bylo nad lidské síly uhnout pohledem. Oba víme na co myslíme... Očima se zeptám... Přikývne , aspoň si myslím že přikývl… Vím že souhlasí....prostě to cítím, jak jinak že?
Po zádech mě přejede mráz, a pak mě na nich začne cosi šimrat, cítím tlak... Trvá jen malinkou chvilku....
Vím co se děje... Má touha létat se teď vyplnila.
Roztáhnu tedy své černé křídla... Ne! černé ne... Zlaté... zlaté křídla... Jsou mohutná, ale tak jen vypadají, doopravdy jsou lehké, tak že je skoro ani necítím... Jen jemný vánek co si s nimi hrá, tak jako s mými zlatými vlasy... Stále na sebe koukáme, přitahujeme se pohledem, vkládám do toho pohledu vše co cítím, veškerou touhu a vášeň, veškerou radost, veškerou lásku... A PAK…
Mávnem ve stejném okamžiku svými křídli.
Velkou rychlosti letíme vzhůru, vzhůru k obloze jež je zahalená tmou, noční tmou, jež jsou na ni posety korálky krásných a zářících hvězd, jimž vládne měsíc, který je právě v úplňku a jeho zářící koule osvítí krajinu kolem...
Letíme vzhůru, jak jen nejdál to jde.
A pak....
Padáme. Volným pádem, vítr sviští kolem nás. Kapky deště už ani nevnímáme...Vnímáme jen přítomnost a sami sebe. Těsně nad zemi se zastavíme. Do očí si stále hledíme. Mezi námi se stále zvyšuje napětí, napětí a touha.

***

Ve víru lásky
se zlatý anděl s orlem
vznášejí v oblacích.
Z úst jim vychází slastný smích
z očí touha s vášní plápolá
Jsou tak velké že skoro shořela
avšak nikdy neshoří
protože se do víru tance vášně ponoří.
Pouto mezi nimi se nedá uťat
a nikdo se s nimi nechce utkat
protože ví, že prohraje
a že stejně láska vyhraje
tak jako v pohadkách
kdy dobro vítězí nad zlem

***

Opět tančím na nádvoří...dnes ale neprší, žádná kapka, ale krásné zapadající sluníčko jez ozařuje mou tvář a vytváří mi svatozář. Teplo z jeho paprsků se mi rozlévá po celém těle. Paprsky mě hladí po tváři, tak jako včera on, jež semnou létal deštěm. Při vzpomínce na něj se mi zatají dech a rozbuší se mi srdce.
Slunce pomalu zapadá, mění se v červánky....Po obloze běhají poslední načechraní beránci. S potupující tmou, vzrůstá mé napětí, touha ho zase vidět, dotýkat se....Avšak čas běží a on nikde. Začínám mít o něj strach, vždyť už dávno tu měl být...po tvářích mi stékají slzy, smáčí můj úsměv a mam čím dál větší strach. Mám pocit jako by mi něčí ruka křečovitě svírala srdce. Něco se stalo a nevím co, cítím to, chladný vánek jako by prozrazoval co prožívám.
Opět mě uchvátila mě již známá křeč v oblasti zad, a lopatek,
vzápětí máchnu svýma křídli, dnes ale nejsou zlaté, jsou černé...proč??!! vždy měli krásnou zářivou zlatou barvu, dneska jsou černé, proč?
Černá křídla povzbudí jen mou obavu z toho, že se něco stalo mému Orlovi, mému králi ptáku a všeho co léta....
Letím vzduchem, nízko nad zemí, a je mi již jedno jestli se prozradím a uvidí mě něčí lidské oko, no a?! už je mi to jedno.
Bystřím sluch, snažím se zaslechnout ten orlí křik, ale slyším jen vzdálené vlčí vytí a zvony dalekého kostela jež odbijí půlnoc. Snažím se najít jedinou stopu, aspoň jednu, která mi ukáže cestu kde tě hledat, kde tě najdu...
Síly mi ubývají, chci si odpočinout, a tak zlehka dopadám na měkkou trávu na malém paloučku...snažím se popadnout dech.

***

orel by ale neodletěl bez boje!a svého anděla tu nenechal!kvůli němu poletí dál.
Právě že orel bojoval,
teď leží na palouku sám
bez pomoci
ale nehodlá se vzdat
to nemůže
protože tajemného anděla miluje
a za něj bojuje
nechce jít se smrtkou spát
když by měl,
chce ji aspoň poslední polibek a sbohem dat
poslední polibek ne!jen další! a sbohem nezná
Už to pomalu vzdává
když uvidí na nebi někoho křídli máchat
ale jsou černé
teď je jeho srdíčko zmatené
černá křidla se snášejí dolů
máchají z posledních sil
na palouk se snese křehké tělo
co znamenat to mělo?
vždyť to je Ona!

Anděl když popadl dech
usedl na měkký mech
kolem se rozhlíží
něčí oči si ji prohlíží
ty oči odněkud zná
vždyť...!!!

***

Jen co jsem popadla dech....snažím se znovu hledat, ucítím však na sobe něčí pohled, ohlednu se a on tam leží zraněn.
"Lásko" s výkřikem vstávám a běžím k němu....do toho jak jej zvedám vkládám veškerou něhu, nechci víc poranit křídla zraněná...
Na zádech cítím šimrání, co se děje? To se mi ještě nestalo. Cítím napětí. Na zem spadlo peříčko – černé, a pak začali padat další a další. Bojím se, mám strach. A zároveň jsem zvědavá co se bude dít dál. Projede mnou menší bolest a mráz po zádech.
Znovu cítím jak mi něco na zádech roste.
Najednou mám znovu svá křídla. Avšak tentokrát nejsou ani zlaté a ani černé. Jsou bílé...Září čistotou a nevinou, jsou užasné....
Mé tělo uchvátí velká síla, nová energie. Mám ji tolik že bych ji mohla rozdávat....ano to je ono! Rozdám svou sílu.

***

Kde se vzala ta víra?
Kde se vzala ta síla?
Kouzelná moc to byla?

Láska,
To je to co tohle způsobilo,
Zlo aby napravilo,
Aby se vše naplnilo,
A srdce již nesnilo.

A tak anděl svou sílu dal,
dal ji tomu, koho miloval
s první hvězdičkou
s krátkou chviličkou
orel znovu oživ,
pln své krasy
pln své síly.