Rada Sedmi

Muž seděl v setmělé místnosti jen lampa osvětlovala stůl na kterém ležela veliká kniha. Vše ostatní tonulo v šeru a nábytek vrhal tajuplné stíny, které se ztrácely ve tmě a tvořily tak směsici šera a tmy. Kniha byla velice stará, stránky byly zažloutlé popsané drobným písmem. Obyčejný člověk by se asi podivil co je to za písmo, nesrozumitelné podobné těsnopisu ale na starci za stolem bylo vidět že písmo zná. Oči přejížděli po řádcích a tvář se občas pohnula jako by do úsměvu či naopak zvážněla. Pomalu obracel list za listem opatrně jako svátost, byla to opravdu stará kniha snad tisíc let. Muž sebou trhl a jeho oči se vpily do ciferníku hodin visících na zdi. ,,Už by tu měli být......" bleskla myšlenka. Dolistoval na poslední stránku, byla téměř popsaná jen dole bylo místo tak na jednu řádku. Namočil pero do inkoustu a začal pomalu psát znak za znakem.
,,Mezi tím"
Jedna z nejmocnějších zemí tohoto světa začala pociťovat surovinovou krizi, manganové rudy téměř žádné a ocel nevalné kvality. Ropa ubývala nebývalým tempem. Ostatní nerostné suroviny bezohledně rabované od doby kdy na tento světadíl vstoupila noha dobyvatele se ztenčily a žalostně se jich nedostávalo. Ani z okupovaných zemí (,,Pardon") zemí kde pomáhala mírová vojska nastolovat ,,pořádek". Byla tím ohrožena národní bezpečnost!! Radary rozmístěné po celém světě začaly zaměřovat nové cíle. Ani druhá strana nezahálela, připravoval se odvetný úder!
Dveře se tiše otevřely a vstoupilo šest starých mužů, každý z nich položil na stůl knihu ne nepodobnou té první. ,,Je dopsáno Otmare, již nastal čas". Otmar se zadíval na mluvčího a pokýval hlavou. Zrak sklouzl na poslední stránku jeho knihy přiblížil pero na konec dopsaného řádku, ještě jednou se podíval do očí těch šesti starých mužů a viděl v nich nevyhnutelný souhlas. Třesoucí se hrot pera zakončil větu tečkou.......Zem se zachvěla....
Rada sedmi nesmrtelných dokončila svou práci, knihy světa jsou dopsány...