Metro

Stála na nástupišti a čekala, až jí přijede vlak. Nástupiště bylo potemnělé, jak mohlo být jen v nočních hodinách. Zářivky neochotně zablikaly a rozzářily se o něco jasněji. Zívla. Protančila celý večer. S ním. Princ na bílém koni? Těžko. Frajírek na motorce, který ji stejně nechal jet metrem, místo toho, aby ji svezl. Znovu pohlédla do tunelu, z kterého měla přijet souprava. Tdm...tdm...tdm...ozývalo se výhružně z temnoty. Pousmála se. Konečně. Konečně se objevil první vagón. Nevšimla si řidiče. Obvykle zvědavě zkoumala, kdo ji poveze tentokrát. Teď nezaznamenala tvář za desítkami páček a tlačítek, která ovládala celý vlak. Přičítala to únavě. Utančené nohy bolely a ona se už nemohla dočkat, až si sedne. Ve vlaku svítilo jen jakési nouzové osvětlení. Čekala, že začne brzdit, až zastaví docela a ona nastoupí a odjede domů. Jenže nic takového se nestalo. Metro nezpomalilo a už vůbec nezastavilo. Prosvištělo kolem nástupiště a zmizelo na druhém konci. Povzdychla si a usadila se na lavičku. Nádech, výdech, tohle metro určitě nebylo poslední. Světlo jen kousek od ní pochmurně zablikalo a pak zhaslo docela. Tdm...tdm...ozývalo se výhružně z tunelu. Vstala a nahlédla tam, odkud mělo přijet její metro. Stála na nástupišti a čekala, až jí přijede vlak.