Rozesměješ mě kdykoli, baby

Na sídlišti Jižního města se pořádaly diskotéky často, ale ta dnešní skutečně jela. Hlasitá hudba, smích a ducání bylo slyšet až do dalekého domova důchodců, kde i hluší důchodci bušily vzteky hlavou do zdi. Naše již zmíněná diskotéka také nesla velmi působivé jméno – Řev. Žádní mladiství tu nikdy neměl žádné problémy s alkoholem, kdykoli jim nalili. Proto se okolo diskotéky válely mladičké školačky s cigaretou u pusy a svýma zakalenýma očima sledovaly černou oblohu.
Jednou z nich byla šestnáctiletá dívka jménem Kelly. Své blonďaté kudrlinky vždycky ráda natáčela na prst, když flirtovala s chlapci. Byla velmi oblíbená, jelikož svojí hubenou postavou, krásnými zelenými očky a vším ostatním dokázala vždycky oslnit celý parket i bar. Dobře to věděla, proto jí často její kamarádky napomínaly, že si zahrává s kluky. Ani dnes to nebylo jiné. Když se, kroutíc zadkem, prodírala k baru, hodila na všechny přítomné kluky svůj oslnivý flirtovní pohled a hned sklidila úspěch. Přišel k ní vysoký modrooký blonďák a zeptal se, jestli jí nemůže na něco pozvat. Ráda přijala, ale jak si panáka vypila, řekla, že jde na záchod a utekla pryč. „Zase další nekňuba?“ ptala se Terez, její nejlepší kamarádka, když viděla, že přišla se samolibým úsměvem na tváři. Kelly se škodolibě usmála, vzala do ruky dalšího panáka a ťukla si se svojí kamarádkou. „Neměla bys to dělat, holka, jednou se ti to vymstí.“řekl její dobrý přítel Mike. „Neměj péči, Miku.“ Odvětila a odešla tancovat. Celý večer pak propila, prokouřila a protancovala. Když se v půl jedné ráno vrátila domů, potichu se vplížila do pokoje, aby nevzbudila rodiče. Pak ležela v posteli a přemýšlela. Je to správné? Chlastat, kouřit a pokoušet kluky? Ale jsem přeci mladá.. utěšovala se. Spánek přišel, tak rychle, že se ani nestačila přetočit na svůj obvyklý bok, ale dnešní sen byl odlišný než ty ostatní. Viděla otevřený hrob, rakev, náhrobní kámen a spoustu lidí v černém. Plakaly. Půda byla kyprá a připravená zasypat lesklou černou rakev. Nejdřív k jámě přišla její máma, menší hubená černovláska, a hodila do ní rudou růži, pak přicházely další a další postavy a házely do hrobu květiny a jiné cennosti. Když všichni odešli, konečně uviděla nápis na náhrobním kamenně. Kelly Smithová 7.10.1990 - 19.8.2007 Odpočívej v pokoji Zpocená se probudila uprostřed noci v pokoji. Můj hrob! 19.8! To je za týden.. pomyslela si.
Druhý den proběhl úplně stejně jako každý jiný den na sídlišti. Válela se na lavičkách, kouřila a se svojí partou probíraly včerejší „kalbu“. Kelly si pořádně potáhla z cigarety a povídá: „Dneska sem měla hustej sen. Normálně jsem viděla svůj vlastní pohřeb.“ „Kecáš!“ řekl malý pihovatý kluk uprostřed kroužku. „Ne fakt. Bylo to fakt peklo. Sem se pak probudila úplně na prášky.“ „Tak to je síla“ odpověděl zase ten klučina. Další den byla v práci. Oslovovala lidi na ulici a snažila se je přemluvit, aby přispívaly každý měsíc Greenpeace. Opět fungoval její oslnivý pohled a překrásný úsměv. Vydělala si za 7 hodin 1200 korun. S úsměvem na tváři a s cigaretou v ruce odcházela domů. Do čínské restaurace si zaskočila umýt ruce, protože její rodiče byly na kouření jako draví psi a roztrhaly by jí zaživa, kdyby to věděly. Její kamarádky se často smály poslední příhodě, kdy jí máma vyhodila z bytu a ona nenamalovaná bloudila po sídlišti, ale Kelly se moc nesmála. Často si říkala, jestli to má vůbec smysl. To kouření. Jsou s tím jenom starosti, ale pak se jí zase náhodou objevila mezi prsty cigareta a ona neodolala a škrtla. Navíc zítra měl být její velký den. Cesta do Třebíče za památkami a potom pařba v Brně až do rána. Hrozně se těšila. Ráno naházela nějaké ty zbytečnosti do baťohu a utíkala na sraz s kamarádkou. Třebíč bylo nádherné město, se všemi těmi židovskými památkami a dobrými restauracemi, ale Brno! To bylo město přesně pro lidi, jako byla Kelly. Obchodní domy, diskotéky, zajímaví kluci a spousta dalších atrakcí. Jenom Terez měla obavy, jak stráví svůj čas do pěti hodin ráno, kdy jim odjíždí autobus? Štěstí se však na ně usmálo. Potkaly dva příjemné kluky, kteří je zavedli do hospody a udělali sedmisetkorunovou útratu. Když odcházeli, Kelly se už trochu motala a kluk, který se o ní staral, jí pořád zkoušel políbit. Ale ona trvala na tom, že nesmí svého přítele podvést. Po pár hodinách otravných žvástů z jeho strany o tom, že bez ní nemůže žít a že se zabije, svolila k polibku a různým druhům hlazení. Když se konečně vrátily do Prahy a ona se prospala, litovala, že zase svého přítele podvedla. Přítele, kterého tolik milovala. Přítele, o kterém si myslela, že musí být ten pravý. Avšak, teď už s tím nic neudělá. Povzdechla si a šla opět spát. Byla zase na svém pohřbu. Viděla toho kluka z Brna, jak se drží, aby se nerozbrečel a viděla kněze, jak odříkává prázdná slova o dívce, jež neznala lež a zármutek. Kecy!! pomyslela si, ale něco tu bylo jiné. Rakev byla otevřená. Ležela v ní bílá dívka. Vlasy se jí nevlnily, ale mrtvě ležely vedle ní. Oči měla zavřené, ale na rtech byla znát velká bolest. Ruce měla křečovitě sevřené. Kelly sledovala svojí vlastní tvář odněkud ze zhora a nedokázala se ubránit němému úžasu. Pak najednou mrtvola pod ní otevřela jedno oko a odhalila krvavé bělmo. Kelly vykřikla a probudila se zpocená uprostřed noci. Nemohla chodit, aniž by na to nemyslela. Už jen tři dny. Měla stejný pocit, jako když viděla Kruh a odpočítávaly dny, kdy pro ni přijde Samara. Byly to pro ni těžké chvíle.
Další den měla strávit po boku svého přítele. Kdo si myslí, že byla ten člověk, který se mu po tom všem nedokáže podívat do očí, se těžce mýlí. Ještě s vášní mu to vyprávěla, samozřejmě vymazala jisté nepříjemné detaily a celou příhodu překroutila tak, že díky své lásce odmítla nejhezčího kluka v Brně. On jí padl k nohám a řekl „Miluji tě a navždy ti budu věrný, jak ty mě.“ Oh, kdyby věděl, tak by na ní plivnul. Užily si krásný den a ona byla večer přešťastná, že ho má a říkala si, že ho nesmí znovu podvést. Navíc si ten den mohly užít nevšedního luxusu a milovat se v posteli u Kelly doma a ne někde v křoví či v třináctém patře. Další den uplynul příjemně ve společnosti jejích kamarádek a nakupování, žádný hrůzný sen se jí nezdál, proto mohla dýchat o něco klidněji. Pak přišel pátek. Nejhezčí to den, jak říkalo spoustu jejích kamarádů. V pátek chodí lidé pařit, opíjet se a užívat si. Kráčela po štěrkové cestě a listí uschlé nezvyklým horkem se líně válelo okolo. Zafoukal vítr a mezi stromy to zašustělo. Kdesi v dálce zaštěkal pes a Kelly se sluchátky na uších kráčela vstříc blízké noci. Ze zatáčky se vynořila stařičká bělovlasá babička a skřípavě kráčela k ní. V očích se jí lesknul děs a hrůza. Najednou začala křičet: „Nechoď tam, dceruško! Nechoď tam!“ chytla ji pevně za rameno a pokračovala „Netušíš jaké zlo se skrývá v jeho srdci! Jdi domů, holčičko!“ Kelly se jí vytrhla a utíkala pryč. Babizna jedna! Co si myslí? Ale pořádně mě teda vylekala... řekla si pro sebe a v očích se jí zaleskl strach.
Na diskotéce už bylo narváno. Dusání nohou na parketu se zase rozléhalo několik kilometrů a důchodci si mnuly odřené hlavy a dopovaly se prášky na spaní. Kelly se usmála a šla pozdravit své přátele u stolu. „Ahoj lidi, tak jak to jde?“ „Terez nepřišla. Prej jí přešla přes cestu černá kočka nebo co a vykašlala se na to. Je to pověrčivej blázen!“ řekla další jejich kamarádka. „No jo, škoda“ pokývala blondýnka smutně hlavou a šla tancovat. Když vešla na parket, uviděla, jak uprostřed tančí krásný hnědovlasý zelenooký mladík. Je tak sexy! Dotancovala k němu a zářivě se na něj usmála. Po chvíli svádivého tance jí pozval na bar. Objednala si Sex on the beach a po pár neslušných vtipech se jí pokusil políbit. Nechala se a opravdu si to užívala. Tak hezkého kluka, jsem už dlouho nesbalila. Usmála se. „Jsi opravdu fajn slečna, Kelly. Ne jen tak každá holka je jako ty. Nechceš jít na chvilku ven?“ Souhlasila, dopila drink a vyrazila s ním ven. Sedly si na blízkou lavičku, kouřily, on jí bavil a ona se smála. Už jí dlouho nebylo takhle dobře. Pak vstal, natáhnul proti ní ruku a naznačil jí, aby šla s ním. Vedl jí dolů do údolíčka pod diskotéku. Často tam spávala se svým přítelem, takže to tam důvěrně znala. „Kam mě to vedeš, fešáku?“ zasmála se. „Pšt.“řekl a přiložil si prst na pusu. Když sestoupily až dolů, vášnivě jí políbil a pokusil se jí sundat tričko. „Ne!“ řekla a vytrhla se mu. „Promiň, mám přítele a miluju ho. Nechci ho takhle podvést. Mrzí mě to.“ Chlapcovy rty se zkroutily do podivné grimasy, pak jí stroze políbil a vyzval jí, aby začala šplhat nahoru. Začala se sápat do vysokého kopce, kopřivy jí pálily do rukou, ale nevydala ani hlásku. Neslyšela, že by někdo lezl za ní, otočila se a opravdu kluk nikde. „Joshi?!“ zakřičela. Žádná odezva. Najednou to vedle ní zašustilo a někdo jí silně udeřil do hlavy. Padla na zem. Krásný Josh jí chytnul za nohy a odtáhnul dolů do údolí. Kdesi v dálce bylo slyšet dunění a vzdálené výkřiky jejího jména.
Tma. Bledé světlo. Probouzela se a cítila se, jako kdyby jí přestávala účinkovat nějaká strašná droga. Na čele cítila zaschlou krev a do rukou se jí zařezávaly tvrdé provazy. „Dobré ráno, broskvičko.“ Ozval se hlas za ní. „Co.. se.. děje?? Okamžitě mě pusť!“ vyhrkla. Osoba se hrubě zasmála. „To tak.“ Pak cítila, jak jí někdo píchl injekci a ona se dostala do zvláštního blouznícího stavu. Viděla stromy, jezero, hroby, měsíc a pak cítila, jak jí někdo táhne a něžně líbá. Když se vzbudila, cítila, že leží na něčem tvrdém. Slyšela šustění listí a pak najednou, jako blesk z čistého nebe, ucítila ostrou bolest ve své pravé noze. Otevřela oči. Byla v lese a na noze jí řezala past na lišky. Nebo tak nějak to aspoň vypadalo, ale hlavně to bolelo jako čert. Z rány jí vytékal proud horké rudé krve a stékal jí na holé špinavé prsty u nohou. Pokusila se uvolnit past, ale hned věděla, že už to je předem prohraný boj. Ten kdo jí to nasadil si dal rozhodně záležet, aby jí to sakramentsky bolelo a aby to za žádnou cenu nesundala. Po dalších bolestivých pokusech to vzdala a s vypětím všech sil se pokusila postavit na nohy. Chytila se nejbližšího stromu, ale z hrůzou zjistila, že jeho kůra je slizká a plesnivá. Nedbala na to a vykročila k místu, které vypadalo jako začátek jisté pěšiny. Cestička to byla uzoučká a dlouhá. Každá cesta vede do bezpečí. Vykročila po ní, ale s výkřikem se propadla do jámy, nebo spíše kanálu. Jak spadla, seběhly se k ní houfy krys a pokoušely se jí hryzat do nohou. Odháněla je a snažila se vylézt. Bezvýsledně, proto se vydala do nitra kanálových cest. Byla tam tma a spousta pavučin. Pak ucítila strašlivý smrad hnijícího masa. Nedokázala se ovládnout a vyzvracela se. Krysy se okamžitě přesunuly k pojídání jejích zvratků. Těžce dýchala a kráčela hloub do tunelu. Byla nucena zahnout a uviděla světlo. Utíkala k němu. Byly to dveře s malým okýnkem, kterým viděla malý dům a auto. Štěstím jí ukápla slza. Pomalu vzala za kliku a otevřela. Ozvalo se hrozivé cvaknutí. Železné lano se jí sevřelo okolo krku a vytáhlo jí nahoru, tak že visela deset centimetrů od země. Křičela, úpěla a brečela. Snažila se rukama lano uvolnit, bezvýsledně, jen začala krvácet i z rukou. Na její řev odpověděly krysy a začaly jí hryzat do nohou. Nejvíce jim chutnala noha s pastí, která byla oteklá, zkrvavená a plná čerstvého masa. Lano se jí zařezávalo čím dál víc do krku, krev jí proudem tekla, jak z nohou, tak z krku. Ostré zoubky krys jí způsobovaly nemyslitelnou bolest. Lapala po dechu, snažila si uvolnit lano rukou s takovou silou, že si o něj usekla poslední článek ukazováčku. Zaječela bolestí. Cítila ostrou, strašlivou a agonickou bolest v plicích. Za dveřmi se ozval hlasitý hrubý a děsivý smích. Kelly třepala napůl sežranýma nohama a rvala si vlasy. Naposled zoufale zalapala po dechu a hlava se jí bezvládně sesunula na rameno. Poslední slza jí pomalu stekla po obličeji a smích za dveřmi ustal. Ozval se tupý skřípot. Myší zoubky narazily na kost..