Opuštěná

Byl temný večer a v dáli byla slyšet bouře. Hromy vyplašily zvířata,les který jim býval domovem hoří.
Po pustině se míhá stín, bezbranná a slabá dívka klesá k zemi. Na krku má mohutný kříž a v rukou tiskne spálenou růži. Sbírá všechny své síly a snaží se vstát.
Běží mokrou trávou jako by před někým utíkala. Snaží se snad utéct sama před sebou? Začíná sněžit.
Unavená během padá na kolena, před sebou má dubové kříže. Klečí na neznámém hrobě.
Vznášející se osoba se na ni dívá upřímnýma očima.
Mizí ji z dohledu a dívka vstává. Běží přes hřbitov plný stínů. Zastaví se na okraji útesu a pláče.
Za krkem cítí něčí dech. Je to snad smrt? Neví. Neodváží se otočit.
V dáli slyší divoké koně, zem se třese.
Roztáhne ruce a padá do moře. V ústech cítí slanou chuť.
Vyplouvá na hladinu a plave k pevnině. Moře vyvrhlo její tělo na pevninu. Leží na pláži. Za opaskem má ostrý nůž, po tváři jí skapávají hořkoslané slzy.
Vzpomíná na krásnou minulost. Na dobu kdy měla vše co si kdy přála: lásku, rodinu a přátele. Na dobu, kdy ji měl někdo rád. Teď však nemá nic. Zůstala sama, opuštěná.
Odpustí ji bůh její hříchy, kterých se dopustila?
Nedodržela slib pro osobu, která ji podvedla a zradila tak člověka, kterého měla strašně ráda.
Zradila kamarádku, ta jí však neodpustila a ztratila ji.
Teď leží na pláži, sama.
Snad ji osvobodí jen smrt.
V dlani svírá krvaví nůž, její kříž si vzala rudá voda.
Její duch bloudí mezi hroby. Už ví čí byl hrob, na němž klečela. Už není sama.
Po pustině se míhají stíny, mezi nimiž sem i já...