Maniak

Tento příběh je o tom, jak děsivá může být závislost na PC hrách a vůbec
na PC.

Jsem Patrik Vagner a miluji hry na počítači. Jsem schopný u nich prosedět i celé hodiny.
Jednou takhle hraji jedno velmi dobré RPG Warcraft III. Hraji to už asi
po čtvrté, ale stále mne to baví. Konečně jsem dohrál kampaň za lidi a už hraju druhou misi za nemrtvé. Když tu se z kuchyně ozve maminčin hlas. Ne že bych mamku neměl rád, ale přece jenom mne toto vyrušení trochu naštvalo.
Maminka mne volá dolů, že mi něco chce říct. Tak dám pauzu a jdu
do kuchyně. Tam mne však čeká nemilé překvapení…maminka mi zařídila čtrnáctidenní tábor!!! Čtrnáct dní bez počítače a bez mého oblíbeného RPGéčka!!! To je hrůza. Snažím se maminku přemluvit, aby to zrušila, avšak je neoblomná. ,,Prostě nebudeš pořád u toho tvého krámu.“ ,,Potřebuješ taky trochu na vzduch.“
,,No to je úžasný…SAKRA, to je na nic…co tam asi budeme dělat? Přežívat podle mladého zálesáka?“
A tak jsem odjel za týden na tábor. Ale aby nestačilo čtrnáct dní bez PC, mamka mi přiložila ještě před odjezdem týdenního zaracha, prý abych si zvykl…
Nastoupil jsem do autobusu, maminka mi zamávala, motor nastartoval a autobus se rozjel. Do místa tábořiště to byly dvě hodiny cesty, tak jsem si do uší strčil sluchátka od Mp3 přehrávače a pustil si Systém of a Down. Když jsme dorazili do tábora a vystoupili jsme, hned se nás ujali instruktoři a začali nás odvádět do stanů a říkat, co jsme za družinu.Zbytek odpoledne jsem strávil
ve stanu se svým spolubydlícím čekáním na večerní slavnostní nástup.
Na nástupu se nám představili jednotliví vedoucí a pak byla večeře. V půl desáté byla večerka, tak jsem šel spát. Po tom dni, nevím proč, snad díky tomu čerstvému vzduchu…
Ráno jsem se probudil a nejdřív jsem nevěděl, kde jsem a co tam dělám. Pak jsem si to uvědomil…,,a jéje!!! Jsem na táboře! A to se mi zdál takový pěkný sen…udělal jsem druhou misi za nemrtvé bez ztráty jediného muže…“
Náhle se ozvalo:,,Vstávat!! Budíček!!!“ Tak jsem se rychle oblékl a šel ke stanu našeho vedoucího. ,,Dobré ráno, Medvědí oddíle. Jak jste se vyspali? Tak si dejte dvě kolečka na rozběhání a pak si dáme rozcvičku.“ Po rozcvičce jsme šli na snídani, která se skládala z chleba s máslem a hrnkem kakaa. Přes den bylo několik her, po obědě polední klid. Večer nástup a vyhlášení výsledků her. Umístili jsme se 4. z 8 družin, takže jsem byl vcelku spokojený a o to víc unavený. Už jsem se nemohl dočkat slova ,,večerka“!!
Když jsem se dočkal, po pěti minutách jsem spal. Zdálo se mi o tom, že další misí ve Warcraftu proplouvám a úkoly dělám ,,levou zadní“. Takto to bylo celý tábor. To jsem se ještě těšil domů na PC.
Ovšem poté co jsem doma PC zapnul a zjistil tu hroznou věc, jsem se už počítače nikdy nedotknul. Jakmile jsem spustil uloženou hru, objevil se mi začátek mise, o které se mi zdálo poslední den tábora, přestože jsem dobře věděl, že 3. misi za Orky jsem před třemi týdny neukládal…