Dokáže žít ?

Měsíc zářil na obloze.Měl jasnou barvu a ona ho s lehkým úsměvem pozorovala.Byla tak tajemná,záhadná.Drobná blondýnka,tak se všem zaryla do paměti.Kdo by si jí také nepamatoval ?
Její klidný pohled se pomalu začal měnit.Ano,slyšela ho.Našel jí,tohle bude její konec.Nedokáže se mu ani z poloviny podobat.Jasně slyší za sebou jeho zrychlený dech.Běžel snad ? To není možné...oni se přece nezadýchají. / Nechci žít jako on /
Neodvážila se otočit.Odhrnul jí vlasy z krku a přejel jazykem po šíji.Lehce se zachvěla,však i to on postřehl.
„Jsi připravená ?“
„Nech mě ! Víš to líp než já, takový život já nemůžu mít.“
„Vybrala sis mě“
„Nevěděla jsem co jsi zač,zapomněl jsi ? Proč si nic neřekl ?“
Nad tímhle se musel i on zamyslet.Proč jí to zatajil ? Zašpičatělé zuby se mu zaryli do rtu,ponořil se do vzpomínek.Před očima se mu odehrával příběh.Krásná dívka,ve sněhove bílých šatech se prochází potemnělým parkem.
„Nechtěl jsem tě ztratit.“
„Ohh… Jak šlechetné,takže mi tvrdíš že jsi mě chtěl ochránit?“
Přešel tuto otázku mlčením.Vybídl ji ať se posadí.
Seděli vedle sebe a pozorovali měsíc.
„Je čas,“ pošeptal jí do ucha.“Musíš se smířit,my dva patříme k sobě.“
Pomalu se zvednula a došla k němu.Znovu si odhrnula popadané vlasy z krku a přivřela oči.
Pootevřel ústa,vycenil špičáky.
Cítila jen lehké štípnutí.Doufala že je to správné.
Další noc se probudila do nového života.Přejela si jazykem přes špičáky.Milovala ho,ale opravdu dokáže takto žít ?