Vampire

Byl to vlastně jen takový nevinný výlet mimo školu. Mělo to být asi na pět dní záleželo na počasí. Kdyby se zhoršilo, tak bysme asi vypadli dřív, ale to se nám fakt nechtělo, tak jsme doufali že nám bude přát. No snad budeme mít štěstí. Seděl jsem se svým kamarádem vzadu v autobuse a moc jsme si nepovídali. On měl zavřené oči a poslouchal mp3 přehrávač, takže i kdybych mu něco povídal tak by mě stejně neslyšel. Nemůžu říct že by mi to vadilo. Četl sem si svou knihu o upírech a občas jsem se podíval na okolní krajinu. Říkalo se mi Jaakko. Na sobě jsem měl obyčejné rifle, červené tričko, na něm šedou mikinu a na ní armádní bundu. Tuhle bundu jsem měl po tátovi a měl jsem ji moc rád. Když jsem se podíval ven viděl jsem v dálce město. Počasí se zhoršilo. Ne že by pršelo, ale bylo zataženo a už z dálky ono město vypadalo velmi ponuře až depresivně.. Jakmile jsme přijeli do města, bylo na obyvatelích vidět, že se slunce moc neukazuje.
Autobus dojel na náměstí, řidič zastavil a řekl že jsme na místě.
Nejdřív se zvedla naše třídní učitelka. Mladá slečna Calahanová. Snažila se nějak usměrnit tok studentů z autobusu ale to se nedařilo. Všichni chtěli ven. Můj soused Steve seděl do uličky ale on se nezvedal, takže jsem nemohl vystoupit ani já.
"Hele Steve. Jsme na místě." řekl jsem mu, i když jsem věděl že mě neuslyší.
"Jo já vím." řekl, jako kdyby mě slyšel. Otevřel svoje jasně modré oči a podíval se ven.
Občas sem si říkal jak někdo může mít takýhle oči. Tak jasně modré. Někdy jsem mu je trochu i záviděl, ale byl to člověk,se kterým jsem si nejvíce rozuměl. A proto jsem se nás snažil neznepřátelit.
Steve si vzal batoh a zvedl se. Sluchátka od mp3 si přehodil kolem krku, kde však hned zmizela pod šátkem. Steve oblečen v černé také pomalu vystoupil z autobusu. Já hned za ním. Podíval jsem se na něj. Stál na náměstí, černé kalhoty, černá košile, černý šátek kolem krku. I černé vlasy. Celý v černém se rozhlížel po okolí.
Zašel jsem za ním. Chtěl jsem něco říct, ale jakmile jsem byl u něj, tak mě nenapadlo co říct.
Vzadu za námi se ozvala blonďatá dívka Stacy.
"To je ale díra." řekla.
Bylo na ní vidět, že se jí město ani trošku nelíbí.
Učitelka nás začala svolávat abysme mohli jít k hotelu, tam si nechat věci a pak se jít porozhlédnout po okolí.
"Pojď. Jdeme.." řekl jsem a odešel do skupiny.
Steve tam ještě nějakou chvíli stál a díval se na hrad, který se tyčil nad městem. Vypadalo to jako z nějakého hororu.
"Mě se tu líbí." řekl Steve aniž by ho někdo slyšel. Poté si vzal batoh a zamířil k nám. Učitelka si nás svolala, řekla nám pár pravidel ohledně výletu, typu žádný alkohol, žádný cigarety atd. Já sem si o tom myslel svoje a lehce jsem zmáčkl kapsu na bundě, abych si ověřil, že tam mám stále svou krabičku cigaret. V batohu jsem měl dalších pět. Už rok jsem kouřil a kvůli výletu se mi přestávat nechtělo. Pomalu jsme zamířili k hotelu, kde jsme měli být ubytováni. Cestou jediný, kdo byl ukecaný, byla Stacy. Očividně se jí město nelíbilo. Steve vedle mě se pořád rozhlížel po městě. Bylo vidět, že je jím fascinován.
Hotel byla menší šedivá budova na kraji města.
Jakmile jsem ho poprvé viděl, napadlo mě: Kristovy banány, jak se do něčeho takového můžeme vejít?!
Jakmile jsme ale vešli dovnitř ukázalo se, že je uvnitř větší. Majitel hotelu nám řekl, že jsou zde pokoje po dvou, po třech nebo po čtyřech postelích, takže si můžeme vybrat. Byl to širší pán s knírkem a zašedlýma očima.
Učitelka nám řekla, ať se nějak rozdělíme a pak jí řekneme kdo s kým bude.
Já se podíval na Stevena a ten jen přikývl. Bylo mi jasné, že nám bude stačit pokoj pro dva. Nikoho jsme k sobě stejně nechtěli. Řekl jsem to učitelce a ta nám řekla, že to nebude problém a hnedka to řekla majiteli. Ten se na mě podíval.
"No mladíku, mám tady jeden pokoj pro dva, úplně nahoře s výhledem na hrad jestli chcete." oznámil mi.
Učitelka se zatvářila rozpačitě.
"No nevím jestli by to bylo nejlepší. Aby byli jinde než zbytek třídy."řekla.
"Ale to se nemusíte bát. My nic nevyvedeme. Ten pokoj bude skvělej." uklidnil jsem učitelku a vzal jsem si klíče od majitele.
Učitelka se mě zeptala, kdo že to je se mnou na pokoji.
"Steve." odpověděl jsem.
"Aha. Tak o vás se nemusím bát, že něco vyvedete. Takže klid pánové ano?" řekla se ještě.
"Jistě. Jak jinak." odpověděl jsem a vzal si opět batoh.
"Trefíte pánové?" zeptal se ještě majitel.
"My to nějak najdeme." řekl Steve a už mířil ke schodům.
Pokoj opravdu nebylo těžké najít. Byl úplně nahoře a byl tam vlastně jediný. Steve odemkl a otevřel. Nevešel dovnitř, jen tam tak stál před pokojem.
"Jo,tady se mi líbí." prohlásil a vybral si postel v pravém rohu. Na mě zbyla postel v levém rohu. Mezi postelemi bylo okno s výhledem. Hnedka vedle dveří byla na jedné straně skříň a na druhé stůl a dvě křesla. Pokoj vypadal moc útulně. Bez řečí jsme si začali připravovat pokoj.
"Nebude ti vadit, když si pustím trošku hudby?" zeptal se Steve a vytahoval mp3 přehrávač a k němu dvě menší reprobedny.
"Ne vůbec ne. A co chceš pustit?" zeptal jsem se.
"Jednu kapelu. Nevím jestli znáš. Jmenují se Masquerade. Gothická kapela. Snad se ti budou líbit."
"No uvidíme." řekl jsem a věnoval jsem se stlaní postele.
Kapela opravdu nebyla špatná. Hodně se mi líbil styl bubeníka, jelikož jsem se Stevem měl vlastní kapelu kde jsem hrál na bicí a Steve zpíval.
Jakmile jsme pokoj měli připravený na noc, někdo zaklepal, jakoby vytušil že jsme hotovi.
"Ano?" řekl Steve a dveře se otevřely. Stála tam krásná černovláska, po které jsem tajně pokukoval. Jmenovala se Emily.
"Kluci jestli už máte hotovo, tak se máme sejít dole." řekla nám.
"Dobře díky." řekl Steve a vyšel ven z pokoje. Já vyšel hned za ním a zamkl jsem.
Pak jsme podle příkazu sešli dolů.
"Mno mám pro vás návrh." řekla učitelka. "Dneska večer tady má hrát v jednom klubu nějaká kapela. Tak mě napadlo, že bysme se tam mohli zajít podívat."
Většina třídy souhlasila. Hlavně jsme byli rádi, že nemusíme jít na nějakou debilní procházku po okolí.
"Jo to by šlo." řekl jsem.
"Mno to si piš že by to šlo. Hlavně když víš, co to má být za kapelu." řekl mi Steve.
"A ty snad víš co to má bejt?"zeptal jsem se.
Steve se usmál.¨
"Hele kdo to má bejt?!" zeptal sem se s úsměvem.
"Hádej..." řekl tajemně Steve, ale už jen tímhle mi napověděl více než dost.
"Ne...to si děláš...no tohle je moc. A co věci?"
"Už jsou na místě. Dohodnul sem to s učitelkou. Pojď, půjdeme na před a připravíme se.
Věděl jsem že Steve tohle naplánoval se zbytkem kapely a ta sem měla přijet. A my jsme tady měli dneska večer hrát.
Steve se propletl davem a vyšel ven z hotelu a já mu byl v patách. Věděl kde je ten klub. Asi už se o to trošku zajímal. Docela mě udivilo že i v takovýhle vesničce mají takovýhle klub.
Kluci z kapely, kytarista Matt, basák Fred a naše klávesista Macey už byli na místě a připraveni. Macey už si cvičila melodie na klávesy, Matt ladil kytaru a Fred donesl na místo poslední činel do mojí sestavy.
Se všemi jsem se musel pozdravit, tak jak jsme to měli ve zvyku.
"No ale v čem chceš hrát?" zeptal sem se Stevea.
"Neboj, i na to jsem myslel." odpověděl Steve a ukázal na jeden menší kufr. Fred ho sebral a hodil mi ho. Já ho chytil a otevřel. Spatřil jsem v něm svoje černé kraťasy, černé triko a další drobnosti. Byly tam i moje boty, ve kterých jsem hrál. Steve otevřel svůj kufřík a pak zmizel se převléknout. Já se převlékl hnedka na místě.
Poté co jsem na sebe navlékl věci jsem si sedl za bicí a začal jsem si ještě navlékat černé podkolenky a pak hnedka boty. Vedle bicích jsem měl v pouzdře asi tři páry paliček, všechny v černé barvě. Jeden pár jsem vzal do ruky a začal jsem si cvičit zápěstí. Přišla ke mě Macey zrovna ve chvíli když jsem točil paličkami mezi prsty.
"Copak?" otázal jsem se ale s točením jsem nepřestal.
Macey místo odpovědi vytáhla nějakou tužku. Poznal jsem, že je to tužka na oči a ona mě chce nalíčit.
Tak jsem se tedy nebránil a ona mi nalíčila oči. Víc jsem ani nechtěl. Objevil se Steve ve volnější vínové košili a černý kožených kalhotách. I on měl lehce nalíčené oči.
"Za jak dlouho to vypukne?" zeptal jsem se.
"Asi tak za 15 minut." odpověděl mi Matt.
"Tak se rozehrajeme?"
"Jo jdeme na to."
Rozehrávka nebyla ani moc dlouhá. Spíš jsme potřebovali ozvučit nástroje a doladit zvuk. Aby byl každý slyšet.
Pak už se dovnitř nahrnula naše třída.
Začali jsme hrát a snažili jsem se ze sebe dostat to nejlepší. Koncert netrval dlouho. Měli jsme asi jen čest písniček a ty jsme odehráli všechny. Jakmile však koncert skončil tak nás učitelka nahnala opět do hotelu. Cestou jsem si všiml, že jsou ulice prázdné. Jako kdyby se obyvatelé města něčeho báli. Cestou jsem si dokonce povídal s Emily, která se mě ptala na všelijaké věci. V hotelu jsem hnedka zašel do pokoje, tam jsme se svlékl a padl na postel. Steve ještě chvíli seděl na posteli a díval se na hrad. Ten hrad ho přímo fascinoval...

Ráno mě probudila hudba, kterou si pustil Steve.
"Bejt tebou bych si zalezl do sprchy než se tam nahrnou ostatní." oznámil mi hnedka.
"Kolik je hodin?" zeptal jsem se rozespale.
"Sedm. Ostatní vstávají za půl hodiny, ale vzbudil jsem tě dřív."
"Hmm skvělý."
Vstal jsem z postele, přehodil jsem si ručník přes rameno a jen v trenkách jsem zamířil ke sprchám.
Po očistě svého těla jsem se vrátil do pokoje, kde seděl Steve na posteli a opět sledoval hrad.
"Doufám, že se tam půjdeme podívat." řekl mi zasněně.
"No jak znám naši třídní tak určitě jo." odpověděl jsem mu.
"To doufám."
Dále už jsem si ho nevšímal. Vzal jsem si na sebe rifle a černé tričko a pod vlasy šátek. Na rukou už jsem měl všelijaké náramky, což u mě bylo normální.
Ostatní už se začali probouzet…
Já se Stevem jsme zašli dolů do jídelny. Tam seděla zatím jenom naše třídní.
Sedli jsem si ke stolu a přišla k nám nejspíš žena majitele hotelu. Zeptala se nás co si dáme k pití a oba jsme si objednali kávu, což je podle mě nejlepší pití po ránu.
Koutkem oka jsem si všiml, že se třídní zvedla a zamířila k nám.
"Pánové chtěla bych vám pogratulovat k včerejšímu koncertu. Opravdu se mi to moc líbilo. Až budete mít nějakou desku, rozhodně ji budu chtít." oznámila nám.
"Dobře, zařídíme a děkujeme." řekl Steve za nás oba.
Třídní se pak vrátila na své místo a nám byla donesena naše káva. K ní byla i malá konvička s mlékem a keramická krabička s cukrem. Pak jsem si objednali něco menšího k jídlu a pomalu jsme v tichosti popíjeli kávu.
Během chvíle se do jídelny nahrnul i zbytek třídy. Všiml jsem si, že se na mě Emily podívala a usmála se na mě.
Když třídní poznala, že jsme zde všichni tak vstala a řekla nám:
"No tak poslouchejte. Nasnídejte se a pak se běžte ustrojit. Půjdeme se podívat na hrad. Odchod v devět hodin. Přeji vám dobrou chuť." pak si opět sedla.
Na Stacy bylo vidět jak se jí nechce. Na Steveovi spíš naopak. Radost byla vidět v jeho očích. Nasnídali jsem se a pak jsme se vrátili na pokoj.
Já se ani nepřevlékal, jen jsem si uvázal šátek kolem krku a vzal jsem si svoji vojenskou bundu. Hnedka jsme zase seběhli do haly, kde už čekala učitelka.
"Docela rychlost pánové. Nemuseli jste tak spěchat. Jak znám naši Stacy, tak to bude ještě tak 15 minut trvat." oznámila nám hnedka po našem příchodu.
"Nevadí počkáme si." řekl Steve, ale už bylo na něm vidět, jak je nedočkavý a hrozně se těší na onen tajemný hrad.
Stacy opravdu přišla za patnáct minut v růžových šatičkách. Steve, jen ji spatřil, tak od ní odvrátil pohled. On byl jako obvykle v černé.
Jakmile učitelka zjistila, že jsme všichni tak oznámila, že můžeme vyrazit. Vzala to tedy nejkratší cestou ke hradu. Vypadalo to, že už se o to zajímala a tak věděla kudy jít.
Se Stevem jsem si moc nepovídal, ale i tak nám cesta docela rychle utekla.
Pak jsme konečně stanuli před tajemným hradem.
Steveovi zářily oči radostí. Byl hradem ohromen. Učitelka nás zavedla dovnitř a zaplatila vstup. Samozřejmě z našich peněz. Pak nás dovedla na nádvoří.
"No tak máte půl hodiny, tak si to tady prohlédněte a pak přijde náš průvodce a bude prohlídka i vnitřku hradu. Takže za půl hodiny tady. Doufám že je to všem jasné!" oznámila nám.
Stevea zajímalo podzemí hradu. Všiml si nějakých schodů vedoucích někam dolů. Rozeběhl se k nim a zmizel ve tmě.
"Steve!" zavolal jsem na něj.
Vydal jsem se za ním ale on zmizel ve tmě. Neviděl jsem ho a ani nic nebylo slyšet. Stál jsem na kraji schodů a poslouchal jsem. Po chvíli jsem dokonce uslyšel kroky. Někde v dáli. Byl to určitě Steve. Poznal jsem to podle dupání bot. Byla to jeho těžká obuv značky Steel.
"Steve!" zavolal jsem na něj.
Ale pak zase ticho. Steve zmizel. A já měl až moc velký strach na to, abych se vydal do tmy za ním. Vyšel jsem zpátky. Sice zde slunce nesvítilo, ale stejně jsem byl oslepen. Na chvíli jsem neviděl a pak když se mi vrátil zrak, spatřil jsem před sebou Emily.
"Ahoj." pozdravila mě.
"Ahoj." pozdravil jsem jí ještě trochu oslepen.
"Kde máš Stevea?"
"Ani ti nevím. Asi někde zmizel."
Nechtěl jsem jí říct pravdu, kde je. Raději...
Tak jsme se posadili na nádvoří na lavičku a povídali.
Emily se o mě opět zajímala. Trošku jsem si připadal jako u policie u výslechu, i když jsem nikdy u žádného výslechu nikdy nebyl. Jen to co jsem viděl ve filmech.
Půl hodiny nám uběhlo rychle, ale Steve se neobjevil.
To mě trápilo nejvíce. Neměl jsem ani tušení kde je. Nejspíše pak bude mít problémy s třídní.
Došel zbytek třídy a s ním i učitelka. Po chvilce přišel i průvodce. Starší muž avšak se silným hlasem.
Prohlídka začala. Průvodce nás provedl po celém hradu, ukázal nám všechny komnaty, všechny sály i další. Pak nás zavedl zpět na nádvoří a zeptal se jestli máme nějaké otázky.
"Je něco pod tím hradem? Nějaké podzemí?" zeptal jsem se.
"Ano, je tu, ale to je nepřístupné veřejnosti. Obyvatelé tvrdí, že tam straší. Chodby jsou nestabilní a....no..vždycky když tam byla vyslána průzkumná výprava, tak někdo zmizel." řekl průvodce trochu nesměle.
"No, my děkujeme za prohlídku a už raději půjdeme" oznámila raději učitelka a chtěla si nás raději odvést z hradu.
Ale Steve pořád nikde.
Učitelka si nás odvedla na hotel, kde jsme dostali oběd.
Po obědě nás poslala na pokoj dokud nevymyslí, co se bude dít dále.
Já šel na pokoj.
V pokoji sem si sedl na postel a nevěděl jsem co dělat. Steve nikde...
Kurva co teď?! řekl jsem si v hlavě.
Někdo zaklepal.
"Ano?" zeptal jsem se.
Trošku jsem doufal, že je to Steve, ale ten by nejspíš neklepal.
Dveře se otevřely a já se podíval, kdo to je.
Ve dveřích stála Emily.
"Můžu dál?" zeptala se nesměle.
"Jo jasně, pojď dál" řekl jsem a zvedl jsem se.
Nabídl jsem jí křeslo, aby se posadila. Sám jsem si sedl na svoji postel.
"Copak potřebuješ Emily?" otázal jsem se.
"Vlastně nic. Jen tě chtěla vidět a chtěla jsem si s tebou popovídat. Nevadí?"
"Ale vůbec ne. Vůbec ne. A o čempak by sis chtěla popovídat?"
"Nevím. Něco nás určitě napadne."
"No snad ano."
Podíval jsem se na ní.
Ano moc se mi líbila, ale měl jsem strach jí cokoliv říct.
Ona se na mě usmála. Zvedla se a šla ke mě. Já nevěděl co dělat. Sklonila se a políbila mě.
Pak se narovnala, usmála se..
"Já už musím. Tak pa..." řekla a odešla.
Já tam jen tak seděl na posteli. Zavřel jsem oči a natáhl jsem se přes celou postel. Usmíval jsem se.
V tu chvíli jsem na nic jiného nemyslel. Zapomněl jsem na Steve, na to že do nás za chvíli bude učitelka hustit svoje kecy, bylo mi všechno jedno.
Tak jsem si ležel na posteli než si nás učitelka zase zavolala.Řekla nám že si uděláme příjemnou procházku po okolí.
"Jaakko, kde je Steve?" zeptala se mě Kyra.
"Netuším." odpověděl jsem a snažil jsem se vyhnout dalším otázkám.
Učitelka vyšla ven a třída ji následovala. I ona si všimla, že zmizel Steve, ale neptala se mě co se stalo. A já byl jenom rád.
Šel jsem skoro až vzadu. Stacy byla úplně vepředu a naříkala, že neměla na tenhle výlet jezdit.
Nechtěl jsem to poslouchat a tak jsem se držel vzadu. Sám jsem si kráčel cestou a nevšímal jsem si okolí.
V hlavě jsem měl jen tu jednu otázku.
Kde je sakra Steve a co se s nim stalo?
Neměl jsem vůbec tušení co se stalo.
Procházku jsem strávil ve snách. Nevnímal jsem okolí a stále jsem přemýšlel. Kde sakra je? Doufal jsem, že bude na pokoji až se vrátíme.
Pomalu se začalo stmívat a učitelka nás vedla zpátky na hotel.
Došli jsme tam a hnedka jsme šli na večeři. Pak nás učitelka poslala na pokoj, že si můžeme dělat co chceme, ale v deset hodin ať u je ticho a spát.
Tak jsme poslechli a já šel co nejrychleji na svůj pokoj, abych zjistil jestli tam náhodou není Steve. Doběhl jsem ke dveřím a prudce jsem je otevřel. Nikdo tam nebyl.
Opět jsem si sedl na postel. Složil jsem hlavu do dlaní. Pak někdo otevřel. Podíval jsem se ke dveřím. Viděl jsem v nich stát postavu, ale nemohl jsem poznat kdo je to.
"Emily?" napadlo mě.
Postava se nahnula a udělala krok dovnitř. Byl to Steve.
"Steve!" vykřikl jsem.
Byl až neobvykle bledý. Chytil jsem ho, aby nepadl na zem. Jeho tělo ztratilo všechno teplo a cítil jsem z něj jenom chlad.
"Co se ti stalo?" zeptal jsem se.
"Byl jsem v tom podzemí. A někdo mě tam napadl. Víc si toho nepamatuji. Pak už si jen pamatuji, jak ležím na cestě vedoucí k hotelu."
Pomohl jsem mu dostat se na postel kam doslova padl. Chtěl jsem mu pomoct svléknout aby mohl spát. Byl jistě po tomhle dni unaven. Zítra mi jistě řekne víc o tom, co se mu stalo.
Tak jsem mu začal pomáhat, ale on něco zvládl sám. Když si sundal košili, všiml jsem si na jeho krku dvou teček.
"Co to je?" zeptal jsem se.
"Co?" optal se i Steve protože nejspíš ani netušil, že tam něco má.
"Máš tam něco. Vypadá to jak díra. Třeba tě kousnul upír." řekl jsem s úsměvem.
"Hmm možná...řekl Steve a otočil se obličejem ke zdi. Usnul během chvíle.
Já si řekl, že taky půjdu spát. Byl jsem docela unaven. Svlékl jsem se a padl na postel. Chvíli jsem ležel jen tak na posteli a díval jsem se do stropu. Přemýšlel jsem o tom, co se dneska stalo.
Bylo toho až moc na moji hlavu. Až moc....až moc...s touhle myšlenkou jsem usnul.
Zdál se mi nějaký nesmyslný sen, když mě probudil nějaký zvuk.
Otevřel jsem oči. Podíval jsem se na vedlejší postel.
Steve nikde.
To je blbost. To se mi asi jen zdá. Tak jsem si zase lehl a zavřel jsem oči. Po chvíli jsem usnul a na noční incident jsem zapomněl.

Ráno mě neprobudila žádná hudba, ale něco úplně jiného. Někdo mě políbil na tvář. Otevřel jsem oči a spatřil jsem Emily.
"Dobré ráno." řekla mi.
"Dobrej. Co ty tady děláš?"
„Učitelka mi řekla ať vás jdu probudit. Steve už byl vzhůru a šel dolů. A já chtěla probudit tebe." vysvětlila mi s úsměvem.
"To jsi moc hodná. Tak já se ustrojím a hnedka jsem dole."
"Tak dobře. Počkám tam na tebe."
"Dobře."
"Tak zatím pa."
"Ahoj."
Emily odešla a já vstal z postele. Vzal si nějaké oblečení a rychle jsem se ustrojil.
Pak jsem seběhl dolů do jídelny. Sedl jsem si ke stolu Emily a objednal jsem si to samé co včera.
"Kde je Steve?" zeptal jsem se.
"Nevím, šel nějak s Kyrou." odpověděla mi Emily.
"Aha" řekl jsem a pokračoval v jídle.
Po chvíli přišel Steve s Kyrou a drželi se za ruce. Kyra byla taky nějaká bledá a dokonce se mi zdálo, že má na krku stejné ranky jako Steve, ale je možné, že se mi to jen zdálo.
Po snídani nám učitelka oznámila, že se pojedeme podívat autobusem na starý opuštěný důl, nedaleko od města.
To mi rozhodně nevadilo. Aspoň něco zajímavýho.
Tak jsem se nasnídal. Pak nás jako obvykle učitelka vyslala do pokojů, abysme se připravili na cestu. Se Stevem jsem procházeli kolem jednoho zrcadla. Podíval jsem se do něj, ale Steve v něm nebyl vidět.
"Steve?" zavolal jsem na něj
On jakoby neslyšel a pokračoval v cestě do pokoje.
"Steve, ukaž mi ten krk." požádal jsem ho.
On si odhrnul límec košile a já spatřil dvě ranky.
Opravdu jako kdyby ho kousnul upír.
"Steve, co si tam dělal s Kyrou?" zeptal sem se ho
"Cože? Kdy?" divil se.
"Steve. Víš napadlo mě, jestli se z tebe náhodou jako nestal upír. Vím, že to zní hodně blbě, ale zatím to tak docela vypadá.“
"Víš, napadlo mě to. A asi to tak bude. Cítím žízeň, žízeň po krvi. Pamatuji si, že když jsem byl tak mě někdo napadl. Někdo mě kousl. Připadám si jako v blbým hororu, ale ano, asi se ze mě stal upír." řekl mi Steve a sklonil hlavu.
"To je...to je hustý. Kousni mě."
"Cože?"
"Kousni mě!"
"Děláš si srandu?!"
"Ne. Chci bejt jako ty. Chci bejt upír..."
"Ne...to nejde."
"Proč by to nešlo. Udělej to."
"Promiň, ale to nepůjde."
Pochopil jsem, že to asi opravdu nepůjde. Nechal jsem ho být a oblékl jsem se. Vzal jsem si oblíbenou bundu a sešel se Stevem zase dolů.
Všelijaké fantazie o upírech vypluly na hladinu mé mysli. Třeba si to Steve rozmyslí.
Učitelka si nás svolala před hotel, kde už čekal autobus, jenž nás měl odvézt na místo. Já se Stevem jsme nastoupili jako první, abysme mohli sedět vzadu. Já jsem si sedl jako obvykle k oknu a Steve vedle mě. Steve opět zavřel oči a nevnímal. Já učinil stejně. Dokonce jsem si všiml, že Kyra taky. Když nastoupili všichni, autobus vyrazil.
Nevšímal jsem si okolí, jen jsem měl zavřené oči. Opět v hlavě tisíce myšlenek. Tisíce otázek.
Ani jsem si nevšiml, že cesta je tak krátká a během chvíle jsme byli na místě.
Autobus zastavil a učitelka nám řekla, ať vystoupíme.
Steve počkal než vystoupí ostatní a pak jsme vystoupili taky.
Před autobusem jsme se seřadili a pak nás už učitelka vedla ke starému dolu.
Důl pro změnu uchvátil mě. Obrovský, temný.
Správce dolu nás provedl po všech jeho chodbách. Bohužel mě to ale rychle ubíhalo a byl konec prohlídky.
Učitelka řekla, že bysme se měli vrátit do hotelu, protože musí ještě něco zařídit s majitelem. Cestou do autobusu jsem si všiml, že Steve zmizel.
"Steve?" řekl jsem polohlasně.
Všiml jsem si ho jak mizí za keřem. Zrychlil jsem svou chůzi. Zajímalo mě co tam chce dělat.
Jakmile jsem došel za keř, spatřil jsem ho jak drží nějakého muže v rukách a saje mu krev.
"Steve! Sakra co to děláš?!" vykřikl jsem.
On pustil muže a ten padl na zem.
"Po chvíli zase vstane." řekl mi Steve a utřel si krev ze rtů.
"Proč? Proč si to udělal?"
"Měl jsem žízeň."
"Mohl si vysát mě. Víš, že jsem to po tobě chtěl."
"Tebe prostě ne!" vykřikl Steve a prošel kolem mě k autobusu.
Netušil jsem ale, že tenhle muž, který tu teďka přede mnou ležel, způsobí v celém městě upírskou nákazu. Ta se rozšíří po celém městě. Jen jsem se na něj podíval a pak jsem raději odešel.
Nastoupil jsem do autobusu vedle Stevea. Tentokrát on seděl u okna a já si tedy sedl do uličky.
On měl zavřené oči. Celou cestu domů jsem neřekl ani slovo. Měl jsem vztek.
Při vystupování jsem šel rovnou do pokoje a nečekal jsem na něj. Nechtěl jsem s ním mluvit.
V pokoji jsem padl na postel. Zavřel jsem oči. Steve se objevil po chvíli.
"Promiň Jaakko." omluvil se jakmile přišel.
"Co?" dělal jsem jako, že jsem neslyšel.
"Promiň. Vím, že po tom hodně toužíš, ale já to prostě nemůžu udělat. Jsi můj nejlepší přítel a bylo to pro mě těžké."
Tohle bylo poprvé, co jsem ho snad konečně chápal. Vztek ze mě opadl a já se cítil klidnější.
Sklonil jsem hlavu a díval jsem se do země. On se postavil k oknu a díval se ven. Venku už byla tma, ale jako kdyby se tam něco dělo.
Někdo zaklepal, dveře se otevřely a ve škvíře se objevila hlava kluka jménem Jason. Řekl nám, že nás učitelka všechny svolává do haly, že pro nás má něco připraveno.
Steve mu poděkoval za informaci a pak jsme šli do haly.
Všiml jsem si jak naše učitelka mluví s majitelem. Když jsem kolem nich procházel, zaslechl jsem pár slov.
"Ano slyšel jsem, že je to všude....myslím že by to pro vás bylo nebezpečné....Ano je to tak..."
Víc jsem toho neslyšel, ale dokázal jsem si hodně domyslet. Bylo mi jasné, že upíří nákaza se rozšířila.
Po ukončení jejího rozhovoru se postavila před nás.
"No s pan majitel nám tady doporučil, že bysme se měli podívat do místního kostela. Prý je to nádherná stavba a hlavně takhle na večer." učitelka nám navečer oznámila že se půjdeme podívat do kostela. Nikdo nevěděl, že to bylo kvůli tomu co se dělo v okolí. Učitelka se vymluvila na to, že tuto stavbu prostě musíme vidět, ačkoliv věděla pravdu..Steve, stále s bílou tváří šel sice s námi, ale před kostelem zmizel.
Nedivil jsem se, že s ním zmizela i Kyra, ale spíš mě udivilo, že hlavně Emily. To mě překvapilo, ale zároveň i naštvalo.
Kostel se před námi tyčil jak nějaká obluda z laciného hororu. Steve nikde, což se dalo očekávat. Postávali jsme před kostelem a já si všiml že se začínají objevovat další lidé v černém. Napadlo mě, že to jsou další upíři a nejspíš jeden z nich kousl i Stevea.
Než jsem se ale stačil pořádně rozhlédnout, tak už nás učitelka zahnala do kostela.
Posadila mě vedle jednoho týpka. Jmenoval se Dan a většinou hrál počítačové hry. Jeho světem byl počítač.
Sedl jsem si vedle něj a začal jsem se rozhlížet po Steveovi. Ten nikde.
Využil jsem chvíli, kdy se učitelka nedívala a vyběhl jsem z kostele.
Venku jsem se však zarazil na schodech. Kolem kostela stálo asi dvacet osob v černém. Bylo na nich vidět, že jsou to upíři. Měli stejné poznávací znaky jako Steve. Bílý obličej, větší tesáky.
Nevypadalo to však, že by mě někdo z nich chtěl pokousat. Že by mi někdo splnil to, po čem jsem tak toužil. Byl bych konečně upírem. Ale ani jeden z nich to neudělá.
Dokonce jsem v pozadí v davu spatřil Steveovu tvář. Díval se na hotel. Věděl jsem, že se tam dívá.
"Steve!" zavolal jsem na něj.
Ale on mě neslyšel.
Po chvíli před ním někdo prošel a on zmizel a já jen věděl, že musím jít do hotelu. Do našeho pokoje a tam ho najdu.
Začal jsem se proplétat davem upírů. Dívali se na mě, cenili na mě tesáky, jeden mi dokonce je přiblížil ke krku jako kdybych chtěl kousnout, ale neudělal to. Nikdo to neudělal.
Hnedka jak jsem se dostal z davu rozeběhl jsem se k hotelu. Chtěl jsem tam být co nejdříve. Po chvílích jsem se ale musel zastavovat, protože jsem nemohl dýchat. Ach to kouření.
Cesta mi trvala asi tak dvacet minut.
Udýchán jsem vběhl do haly v níž byl jen majitel.
"Mladíku, jakto že jste sám tu takhle v noci. Víte přeci co se děje venku!" zavolal na mě majitel.
Já ho ale nevnímal.
Vyběhl jsem po schodech jak nejrychleji jsem dokázal. V předposledním patře jsem dokonce zakopl a upadl jsem. Praštil jsem se do kolena, ale to mě neodradilo v mé cestě.
Konečně se přede mnou objevili dveře našeho pokoje. Svítilo se tam. Ještě jsem nechtěl vstoupit.
Chvíli jsem stál přede dveřmi a snažil jsem se popadnout dech.
Hned co jsem se uklidnil tak jsem prudce otevřel dveře.
"Co tady sakra děláš?! zeptal jsem se ho docela naštvaně.
On ležel na posteli, oči zavřené a ruce překřížené na prsou. Vypadal jak upír z filmů.
Aniž by odpověděl tak jen otevřel oči, podíval se na mě a opět je zavřel.
"Sakra Steve co tady děláš?!"
Už jsem byl hodně naštvaný.
"Tišeji prosím." zašeptal Steve.
"Hele, já vím moc dobře o co tady, sakra, jde. Vím, co se z tebe stalo. Viděl jsem i ostatní. Proč nemůžu být jako ty?" zeptal jsem se opravdu tišeji jak mě Steve požádal. Ale stále jsem v sobě cítil vztek.
Steve opět neodpověděl.
Já si sedl na postel a složil jsem hlavu do dlaní. Tolik jsem toužil být jako on. Být upírem.
Ale on mi ten sen nechtěl splnit.
Někdo zaklepal na dveře. Ani nečekal na odpověď a dveře se otevřely.
Stála tam Kyra. Bledá tvář a celá v černém. Steve z ní udělal upírku. Kyra vešla do pokoje, ale nezavřela dveře. Za ní totiž stála ještě jedna postava. Stála ve stínu a tak jsme neviděl, kdo to je. Jakmile vešla do světla pokoje, byl jsem ohromen. Byla to Emily. Dívka, kterou jsem miloval. Též upírka. Vešla do pokoje a sedla si vedle mě. Pocítil jsem chlad z jejího těla.
Zavřel jsem oči a složil tvář do dlaní.
Kyra si sedla vedle Stevea a políbila ho. On otevřel oči a usmál se.
"To...to si ze mě děláš...Tohle už je na mě moc. Jakto že ony...Steve já tě o to žádal a co ty?!"
Byl už jsem hodně naštvaný
"Emily. Tebe jsem miloval. Ale teď...teď už jsi jiná. Teď už nebudeme moct být spolu." řekl jsem jí se smutkem v očích.
Ona už se neusmívala. Byl na ní také vidět smutek.
Avšak já v sobě zase pocítil ten vztek.
"Proč?! Proč se tohle muselo stát. Proč jsme museli jet na ten zkurvenej výlet. Kdyby jsme nejeli, tak by se tohle nikdy nestalo. Tohle..." nestačil jsem doříct.
Steve se postavil za mě a zaklonil mi hlavu. Pak misplnil sen. Kousl mě.
Jen to lehce píchlo, ale pak to bylo nádherné. Cítil jsem, jak mě opouští teplo z rukou, z těla a z nohou. Cítil jsem jenom chlad. Přestával jsem slyšet tlukot svého srdce. Až se zastavilo úplně. Já měl zavřené oči. Na chvíli jsem je otevřel a spatřil jsem Emily, jak se znovu usmívá.
A já věděl proč...
Ten chlad. Ten příjemný chlad v mém těle. Žádné teplo krve, žádný tlukot srdce.
Steve se odpoutal od mého krku.
Bál jsem se sáhnout si na ono místo. Nechtěl jsem vědět, co tam je.
"Konečně" řekl jsem a usmál jsem se a díky tomu jsem odhalil i nové tesáky.
Ale cítil jsem v sobě ještě jeden pocit. Žízeň. Žízeň po krvi…